<span style="font-weight: 700;">Vůně v předsíni se psem se</span> nedá maskovat osvěžovači. Pes má mnohem citlivější čich a umělé vůně ho dráždí. Místo toho větrejte a perte textilie, které pes používá. Pokud předsíň páchne i po vyprání, hledejte zdroj ve vodítku, obojku nebo v podložce pod miskou. Častá chyba je umístit pelíšek hned vedle dveří, kde ho pes při každém průchodu ruší a nemůže odpočívat.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud je zataženo nebo objekt není vidět, nezoufejte. Další šance přichází při dalších zážezích a korekcích dráhy. Sledujte oficiální informace o časech a poloze. Vyplatí se mít po ruce dalekohled, stativ a červené světlo, které neruší adaptaci očí. Na jasné obloze pak můžete spatřit malý pohybující se bod, který zmizí dřív, než si stačíte uvědomit, že to není letadlo.<br>
<br>
<br>
<br>
Když je pasta hladká, osolte ji jen jemně. Sůl zvýrazní chuť, ale ve velkém množství ji přebije. Pokud chcete pastu používat do krémů, přidejte trochu moučkového cukru, ale jen pokud to recept vyžaduje. Do dortů se hodí spíš neslazená verze, protože cukr v krému už bude. Hotovou pastu přendejte do sklenice, povrch zalijte tenkou vrstvou oleje a uzavřete. Vydrží v chladničce několik týdnů.<br>
<br>
<br>
<br>
V dezertu se pistáciová pasta chová jinak než třeba nugát. Je hustá a těžká, takže ji do krému zapracujte až na konci šlehání. Pokud ji přidáte do příliš tuhého krému, vzniknou hrudky. Nejlepší je nejdřív pastu rozmíchat s lžící smetany nebo mléka a teprve pak ji vmíchat. Do těsta na dort ji přidávejte místo části mouky, ale maximálně dvě lžíce, jinak těsto ztratí strukturu.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem jsou kvalitní loupané pistácie. Nepoužívejte solené ani pražené se solí. Pokud máte pistácie v hnědé slupce, spařte je vroucí vodou, nechte minutu působit a slupku stáhněte. Potom je rozprostřete na plech a sušte v troubě při nízké teplotě asi deset minut. Tím se zbaví vlhkosti a pasta bude trvanlivější. Pozor na příliš vysokou teplotu — pistácie rychle zhořknou a tuhle chuť už ničím neschováte.<br>
<br>
<br>
<br>
Mixování rozhoduje o struktuře Do mixéru dejte pistácie a přidejte neutrální olej. Začněte na nižší výkon a přidávejte olej po lžičkách. Netlačte na čas. Mixujte v intervalech, aby se nůž nezahříval. Pokud se pasta lepí na stěny, seškrábněte ji stěrkou. Typická chyba je přidat příliš mnoho oleje hned na začátku — pasta se pak nezačne spojovat a zůstane řídká. Naopak málo oleje znamená, že se stroj zbytečně namáhá a pasta je tuhá.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je sběr v mladých lesních porostech, kde rostou obě muchomůrky pospolu. Další chyba je spoléhání na vůni – muchomůrka citronová voní po syrových bramborách, což někteří považují za příjemný znak jedlosti. Není. Další častá chyba je ochutnávání za syrova. I malý kousek může vyvolat nevolnost. Pokud už houbu máte v košíku, oddělte ji od ostatních, abyste zrnky a šupinkami nekontaminovali jedlé druhy.<br>
<br>
<br>
<br>
Pasta se hodí i do zmrzliny, macaronů nebo jako plnka do čokoládových bonbonů. Vždy ale platí, že méně je více. Příliš mnoho pasty v krému způsobí, že krém ztratí pevnost a dort se rozteče. Stejně tak pokud pasta zhořkne, nepomůže ji přisladit — chuť se jen potlačí a vrátí se později. Radši použijte menší množství kvalitní pasty než větší množství té špatné.<br>
<br>
<br>
<br>
Podle čeho ji bezpečně poznat a co si při sběru hlídat Nejprve zkontrolujte pochvu neboli volvu na bázi třeně. Muchomůrka citronová ji má výraznou, blanitou, často ukrytou v zemi. Žampiony žádnou pochvu nemají. Dále si všimněte prstence na třeni – muchomůrka citronová ho má blanitý, převislý, žampionový prstenec je jiný, tenčí a méně výrazný. Třeň muchomůrky citronové bývá štíhlejší a delší, s jemnými vločkami. Pokud si nejste jisti, houbu neberte. Žádná výjimka neplatí ani pro „skoro stejnou" muchomůrku zelenou, která je smrtelně jedovatá.<br>
<br>
<br>
<br>
Klíčovým znakem je barva a struktura klobouku. Klobouk muchomůrky citronové je citronově žlutý až nazelenalý, často s bílými až krémovými šupinkami, které se dají setřít. U mladých plodnic bývá klobouk polokulovitý, později plochý, nikdy však není hladký a lesklý jako u žampionu. Žampiony mají klobouk bílý, krémový nebo hnědý, nikdy citronově žlutý, a jejich lupeny jsou zprvu růžové, později tmavě hnědé. Muchomůrka citronová má lupeny vždy bílé až krémové, nikdy růžové ani hnědé.<br>
<br>
<br>
<br>
Na 250 ml vařící vody dejte jednu vrchovatou lžíci čerstvé máty (nebo dvě lžičky sušené) a tři až čtyři celé hřebíčky. Přiklopte a nechte louhovat deset minut. Potom sceďte přes jemné sítko. Do teplého nálevu přidejte polovinu lžičky jedlé sody jen tehdy, pokud nemáte citlivé dásně; soda mění pH a může dráždit. Nakonec dolijte 100 ml studené vody, aby výsledná tekutina nebyla horká. Skladujte v čisté sklenici v chladničce maximálně dva dny. Po dvou dnech se z máty uvolní hořčiny a hřebíček začne přebíjet všechno ostatní.
