Muchomůrka růžovka versus tygrovaná: jak je nerozměnit

Druhým je kout za dveřmi. Dveře se otevírají do místnosti, ale prostor za nimi zůstává prázdný. Úzká deska o hloubce třiceti centimetrů se tam vejde a po zavření dveří není vidět. Musíte ale počítat s tím, že dveře musí mít zarážku, aby desku nerozštípily. Třetím je horní část místnosti — sklopná deska na konzolách ve výšce, kam nedosáhnete ze země, ale po sklopení vytvoří pracovní plochu nad postelí nebo nad skříní. Praktický postup pro podzimní výpravu: berte si nůž a houbu vytahujte i s bází, abyste pochvu viděli. Doma položte houby lupeny dolů na bílý papír a po několika hodinách zkontrolujte výtrusný prach. Žampiony mají prach hnědý až čokoládový, muchomůrka jízlivá bílý. Pokud si nejste jistí u jediné plodnice, nevařte z ní. Ani důkladné tepelné zpracování totiž amatoxiny nezničí. Záměna hrozí i s dalšími druhy. Muchomůrka růžovka se dá splést s muchomůrkou šedivkou, která je jedlá jen po důkladné tepelné úpravě a syrová škodí. Šedivka má na rozdíl od růžovky dužninu neměnnou a pochvu na bázi. Stejně tak mladé plodnice mohou připomínat některé druhy pečárek, které však nikdy nemají prsten ani hlízu. Proto při sběru platí: nejdřív určit druh, teprve potom sbírat. Ne naopak. Na 250 ml vařící vody dejte jednu vrchovatou lžíci čerstvé máty (nebo dvě lžičky sušené) a tři až čtyři celé hřebíčky. Přiklopte a nechte louhovat deset minut. Potom sceďte přes jemné sítko. Do teplého nálevu přidejte polovinu lžičky jedlé sody jen tehdy, pokud nemáte citlivé dásně; soda mění pH a může dráždit. Nakonec dolijte 100 ml studené vody, aby výsledná tekutina nebyla horká. Skladujte v čisté sklenici v chladničce maximálně dva dny. Po dvou dnech se z máty uvolní hořčiny a hřebíček začne přebíjet všechno ostatní. Největší pozornost si zaslouží místa, která se snadno přehlédnou: těsnění dveří, hrany u sporáku, prostor pod lištou a okolí dřezu. Právě tam se drží vlhkost a tuk, které postupně narušují lepidla i povrchové úpravy. Těsnění myjte jemným roztokem a poté ho osušte, jinak začne plesnivět. U dřezu po každém použití setřete vodu – usazený vodní kámen se odstraňuje obtížně a často zanechá matné stopy. Častou chybou je příliš hustá výsadba. Když rostliny rostou těsně u sebe, spodní části jsou ve stínu a listy odumírají. Pravidelně prořezávejte a rozsazujte trsy. Stejně důležitá je cirkulace vody. V místech, kde voda stojí, se hromadí organický odpad, který spotřebovává kyslík a blokuje příjem živin. Přidejte malé čerpadlo nebo upravte výtok filtru tak, aby voda jemně proudila i u dna. Vyhněte se ale silnému proudu, který by rostliny vytrhával. Praktický postup při sběru: každou plodnici otočte, zkontrolujte bázi, nařízněte třeň a počkejte dvě minuty. Když se objeví růžové zbarvení a chybí tuhá pochva, jde s vysokou pravděpodobností o růžovku. Pokud si nejste jistí, houbu nechte v lese. Neexistuje žádný „test" ani domácí postup, který by záměnu vyřešil dodatečně v kuchyni. Muchomůrka tygrovaná se teplem neničí. Co prozradí dužnina a prsten Druhý spolehlivý znak je dužnina. U růžovky se po naříznutí do třeně nebo klobouku do několika minut zbarví růžově až vínově, nejvíc v místech poškození a v housenkách. Tygrovaná zůstává bílá, maximálně mírně nažloutlá. Prsten na třeni má růžovka jemný, často s růžovým nádechem, tygrovaná má prsten hladký, bílý a poměrně výrazný. Další past: mladé plodnice obou druhů mají klobouk téměř kulovitý, takže tvar nic neřeší. Rozhoduje až barva dužniny a pochva. Nejužitečnější je začít u třeně. Růžovka má na bázi hlízu, ale bez výrazné pochvy – okraj hlízy je měkký a přilne k prstu. Tygrovaná má pochvu tuhou, blanitou, která se při vytažení z půdy často roztrhne a zůstane v zemi. Proto se vyplatí plodnici nekroutit, ale opatrně podkopnout nožem a vytáhnout i s částí půdy. Když se na třeni objeví zbytky bílé pochvy, houbu nebrat. Záměna muchomůrek v českých lesích není teoretická hrozba. Ročně kvůli ní skončí desítky lidí na toxikologii, protože muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) roste ve stejných porostech jako jedlá růžovka (Amanita rubescens) a obě mají na klobouku bílé šupinky. Rozdíl je přitom rozpoznatelný na dvou místech: na bázi třeně a v barvě dužniny po naříznutí. Kdo tyto dva znaky zkontroluje, riziko záměny prakticky vyloučí. <img src="https://burst.shopifycdn.com/photos/summer-fashion-top-lace.jpg?width=746&format=pjpg&exif=0&iptc=0" style="max-width:440px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Typická chyba je spoléhat na barvu klobouku. Růžovka bývá hnědavá až šedočervená, tygrovaná šedohnědá – jenže vlivem deště a stáří se odstíny překrývají. Stejně tak nefunguje čich ani chuť; muchomůrka tygrovaná obsahuje kyselinu ibotenovou a muscimol, které se při ochutnání neprojeví okamžitě. Ochutnávat cokoli na místě je hazard, ne metoda.

Войдите, чтобы оставлять комментарии