U snímacích rovnátek, jako jsou alignery, je postup odlišný. Elektrický kartáček použijte na zuby, ale samotný aligner čistěte ručně podle pokynů výrobce – kartáček by ho mohl poškrábat. U pevných rovnátek je naopak elektrický kartáček pohodlnější a často i šetrnější k dásním než nesprávně vedený manuální kartáček. Rozhodující tedy není jen to, zda je kartáček elektrický, ale zda ho umíte správně vést a kombinujete ho s vhodnými pomůckami.<br>
<br>
<br>
<br>
Když chránič správně sedí, poznáte to podle toho, že vlasy po žehlení kloužou stejnoměrně a na deskách nezůstávají tmavé šmouhy. Pokud se šmouhy objevují i po vyčištění, chránič pravděpodobně netěsní a horký vzduch uniká okolo. V takovém případě ho vyměňte za jiný typ nebo velikost. Nikdy chránič nedomáčkněte silou – zdeformovaný plast už nikdy nebude držet a hrozí, že se při žehlení uvolní a popálí kůži.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Chránič nasazuj vždy před</span> tréninkem i zápasem, ne až po prvním nárazu. Před nasazením ho opláchni studenou vodou, nikdy ne horkou – teplo deformuje materiál a chránič pak nesedí. Po sundání ho propláchni, osuš a ulož do větraného pouzdra. Minimálně jednou týdně ho vyčisti jemným kartáčkem a mýdlovou vodou. Nikdy ho nenechávej na přímém slunci nebo v horkém autě, materiál ztrácí pružnost. Vyměň ho, jakmile je viditelněpromáčknutý, potrhaný nebo přestane držet na místě.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Dětské rovnatky nejsou o</strong> tom, kdo má pravdu. Jsou o tom, kdo si včas všimne, že se něco nedaří, a kdo to začne řešit dřív, než se z toho stane pravidlo. Když dítě pravidelně zapomíná na hygienu, většina rodičů nejdřív zvyšuje hlas, pak přidá připomínky a nakonec to vzdá. Výsledek je stejný: ráno je hádka, večer je hádka a dítě si stejně nevyčistí zuby, dokud ho někdo nedokope.<br>
<br>
<br>
<br>
Zbytky po samolepkách, cenovkách nebo ochranných fóliích na skle patří k nejotravnějším věcem při úklidu. Lepidlo se rozmazává, lepí se na prsty a při nesprávném postupu můžete sklo poškrábat. Klíčové je nejdřív zjistit, o jaký typ lepidla jde. Jinak se chová lepidlo z papírové etikety, jinak z průmyslové fólie a jinak z ochranné pásky na oknech. Od toho se odvíjí jak metoda, tak i to, jak dlouho budete muset drhnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktické pravidlo: když si nejste jisti, zda kartáček ještě vydrží, vyměňte ho. Cena jednoho kartáčku je zanedbatelná ve srovnání s náklady na léčbu zubního kazu nebo zánětu dásní, které vzniknou z nedostatečného čištění. U rovnátek platí dvojnásob, že prevence je mnohem jednodušší než řešení následků. Sledujte tedy stav štětinek, měňte kartáček včas a udržujte mezizubní prostory skutečně čisté.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozpouštědlo ano, ale s rozmyslem Když mechanicky nic nepomůže, přicházejí na řadu rozpouštědla. Osvědčený je technický líh, isopropylalkohol nebo obyčejný ocet. Ocet je nejšetrnější k povrchu, ale na silné vrstvy lepidla potřebuje delší působení. Líh a isopropylalkohol účinkují rychleji, ale nesmí přijít do kontaktu s lakovanými rámy, pryžovými těsněními ani s potiskem na skle. Vždy nejdřív vyzkoušejte na malém, nenápadném místě. Hadřík nepřetírejte přes celou plochu, jinak lepidlo roznesete po okně.<br>
<br>
<br>
<br>
Po odstranění zbytků sklo opláchněte čistou vodou a osušte měkkou utěrkou, která nepouští vlákna. Zkontrolujte okraj proti světlu, jestli nezbyl tenký film. Pokud ano, postup zopakujte, ale s menším množstvím prostředku. Čistý povrch bez zbytků je pak i lepší základ pro novou fólii nebo etiketu, kterou budete chtít později sundat zase bez problémů.<br>
<br>
<br>
<br>
Na odolné zbytky se hodí i olej, například jedlý slunečnicový. Naneste ho na vatový tampon, přitlačte na zbytek a nechte pár minut působit. Olej lepidlo podlepí a to se pak dá setřít. Poté ale musíte sklo odmastit, jinak na něm zůstane mastný film. Na to stačí teplá voda s prostředkem na nádobí a nakonec čistá voda. U velkých ploch nepoužívejte ostré kovové škrabky, i malý škrábanec je pak vidět proti světlu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyby: příliš mnoho rozpouštědla najednou, tření suchým hadrem a používání abrazivních čisticích prostředků. Další chybou je nechat rozpouštědlo odpařit, místo aby se zbytek setřel včas. Pokud lepidlo zatvrdlo na slunci, pomůže ho nejdřív nahřát a teprve pak rozpouštět. U starých oken pozor na popraskaný tmel — rozpouštědlo by se mohlo dostat pod něj.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte vždy od nejšetrnějšího způsobu. Nahřejte zbytek fénem na nízkou teplotu a zkuste ho sloupnout nehtem nebo plastovou škrabkou. Teplo lepidlo změkčí, ale nesmí být takové, abyste se spálili nebo zdeformovali plastový rám. Pokud jde zbytek dolů v celku, máte vyhráno. Zbytky lepidla pak stačí otřít hadříkem namočeným v teplé vodě s trochou saponátu. Tento postup funguje u většiny cenovek a papírových etiket.
