Začněte vysavačem s měkkým kartáčem. Vysajte celou plochu křesla včetně záhybů a štěrbin mezi sedákem a opěradlem. Tím odstraníte prach, drobky a chlupy, které by se při mokrém čištění rozmíchaly do kaše. Teprve pak přejděte k roztoku. Osvědčuje se vlažná voda s malým množstvím prostředku na jemné tkaniny. Pěnu nanášejte houbičkou nebo bílým hadrem, krouživými pohyby, ale jen tak, aby látka byla vlhká, ne promočená.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je kabel vedený volně za kobercem. Koberec se po něm posouvá, kabel se ohne, izolace se prodře a vzniká nebezpečné místo, které nikdo nevidí. Stejně špatné je vést kabel přes dveřní práh bez ochrany, kde ho každodenní šlapání zlikviduje během několika měsíců. Pokud už kabel po povrchu vést musíte, veďte ho po zdi, ne po zemi, a v místech, kudy se chodí, použijte pevný kryt.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je postavit lampu tak, aby rameno viselo přes opěradlo křesla. Vypadá to prakticky, ale při každém vstávání do ramene narazíte a lampa se rozhoupe. Další chyba je umístit lampu mezi křeslo a stěnu, kde se nedá obsluhovat vypínač. Vypínač by měl být na dosah ruky ze sedu, ideálně na těle lampy, ne na kabelu u podlahy. Pokud je lampa příliš blízko stěny, stínidlo se od ní odráží a vytváří ostrý kontrast. Odsuňte ji alespoň 15 cm od stěny.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je lepší jít po povrchu Když je za zdí cizí byt nebo železobeton, je průchod zdí nereálný. Potom přichází na řadu lišta nebo kanál připevněný ke zdi u podlahy. Kabel se do něj vloží a lišta se zaklapne, takže nic nevisí a nikdo o nic nezakopne. Důležité je lištu nepřerušovat na dveřních prahech, ale přejít přes ně přechodovým dílem, který drží kabel v rovině. Podlahová lišta se nelepí, ale šroubuje nebo přichytává do hmoždinek, jinak se při prvním nárazu vysune.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Nábytek vybírejte podle</span> <span style="font-weight: bolder;">toho, co už máte</span>. Nemusíte kupovat nové křeslo. Stačí židle, které se dá opřít, malý stolek nebo i jen bedna s polštářem. Důležité je, aby se dalo sedět s rovnými zády a knihou v ruce. Pokud si lehnete, budete po chvíli unavení. Pokud si sednete do hlubokého křesla, budete mít knihu příliš daleko od očí. Zkuste proto nejdřív to, co doma je. Teprve když zjistíte, že vám něco chybí, řešte nákup. Vyhněte se tomu, abyste si nejdřív koupili vybavení a pak hledali místo. To je nejčastější důvod, proč nakonec čtecí kout skončí jako odkladiště.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtecí místo u okna nebo v rohu pokoje skoro nikdy nemá zásuvku tam, kde by člověk potřeboval. Prodlužovačka přes celou místnost je provizorium, které dřív nebo později někdo zakopne, vypojí nebo na ní zakopne. Řešení neznamená sekat drážky do zdi ani rozkopávat podlahu. Stačí si předem ujasnit, kolik zařízení bude u čtecího místa připojených a kde je nejbližší existující rozvod.<br>
<br>
<br>
<br>
Výška rozhoduje o tom, jestli vás bude oslňovat Výška stojací lampy se neřídí výškou stropu, ale výškou vašeho oka v sedě. Když sedíte v křesle, oko se obvykle pohybuje mezi 100 a 115 cm nad podlahou. Spodní hrana stínidla by měla být zhruba v úrovni očí nebo mírně nad nimi. Pokud je níž, žárovka vám svítí přímo do obličeje a vy vidíte jen jas. Pokud je příliš vysoko, světlo dopadá na temeno hlavy a stránky zůstávají ve stínu. Praktické pravidlo: postavte se ke křeslu, posaďte se a nechte někoho jiného posunout stínidlo tak, abyste na žárovku neviděli. Zapište si tuto výšku a teprve pak hledejte lampu, jejíž stínidlo se dá nastavit do stejné polohy. Pevná výška je nejčastější chyba, protože vypadá elegantně, ale nedá se s ní nic dělat.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Ukládejte papír dál od</span> podlahy a od vnějších stěn, ideálně do uzavřené skříně s trochou prostoru pro vzduch. Mezi knihy nemačkejte další knihy těsně na sebe, vlhkost se pak drží uvnitř a nemá kudy odejít. Pokud máte doma archivní nebo cenné dokumenty, oddělte je od běžné knihovny a kontrolujte je častěji. Když už papír zvlhnul, nespěchejte s fénem ani žehličkou. Nechte ho volně vyschnout při pokojové teplotě mezi savými papíry a zatížený, aby se nezkroutil. Násilné sušení způsobí vlnky, které už nikdy nevyrovnáte.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je změřit dosah ruky vsedě. Posaďte se do křesla tak, jak běžně sedíte – ne napřímeně jako na židli. Paže volně položte na područky a nechte ruku spadnout. Vzdálenost od dlaně k zemi je vaše pracovní zóna. Vše, co chcete mít po ruce, musí ležet v tomto kruhu, jinak na to budete sahat nepřirozeně a dřív nebo později to přestanete používat. Typická chyba: lidé umístí odkládací plochu příliš nízko, takže se u každého doušku předklánějí. Řešením je vyšší a užší plocha, ne širší a nižší.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr: změřte výšku očí v sedě, délku předloktí a průměr základny. Tyto tři údaje vám řeknou víc než jakýkoli popis na krabici. Lampa, která nesedí výškou, dosahem ani stabilitou, se nakonec stejně přestěhuje do rohu a vy budete číst při světle z lustru.<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:420px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">
