Třetí pravidlo se týká úhlu mezi křeslem a hlavním zdrojem světla nebo obrazovkou. Křeslo by mělo být otočené tak, aby se při usedání nemuselo s tělem otáčet do nepřirozené pozice. Ideální je mírný úhel 15 až 30 stupňů od hlavní osy místnosti. Pokud křeslo stojí přímo proti dveřím, vzniká průvan a pocit, že někdo každou chvíli vstoupí. Pokud stojí zády ke dveřím, zase se při každém zvuku otáčíte. Kompromis je postavit křeslo bokem ke dveřím, ne přímo do jejich osy.<br>
<br>
<br>
<br>
Dokud se kůže loupe, neškrtejte ji a nestrhávejte. Oloupané šupinky chrání novou kůži pod sebou. Pokud je odstraníte silou, vzniknou otevřené ranky, které bolí a hůř se hojí. Pití dostatku vody pomáhá tělu zvládnout zánět i obnovu kůže. Když se objeví puchýře, nepropichujte je. Puchýř je sterilní krytí a jeho otevření zvyšuje riziko infekce. Pokud puchýř praskne sám, překryjte místo čistým obvazem a udržujte ho v suchu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Boční odstup a úhel, který</span> rozhoduje o pohodlí ramen Druhé pravidlo je boční. Mezi křeslem a zdí nebo nábytkem po stranách nechte alespoň 15 cm, u křesel s širokými područkami 20 cm. Tento prostor není jen na protažení ruky při vstávání. Umožňuje také odložit hrnek na malý stolek, aniž byste se museli naklánět přes područku. Typická chyba je nacpat křeslo do rohu, kde jedna strana těsně přiléhá ke zdi. Vznikne pocit stísněnosti a při vstávání se automaticky nakláníte do strany, což přetěžuje bederní páteř.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Typické chyby při</span> <strong>nastavování jsou tři</strong>. První: lidé nastavují židli podle pocitu, ne podle měření, a skončí o několik centimetrů výš, než potřebují. Druhá: podnožku používají jen jako odkládací plochu pro jednu nohu, takže druhá zůstává bez opory a pánev se stáčí do strany. Třetí: zapomenou, že výška sedu se mění podle obuvi. V létě v teniskách a v zimě v botách s podpatkem potřebujete jiné nastavení, jinak se opora nohou rozladí.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je koupit skládací židli jako trvalou součást jídelního stolu. Po pár týdnech ji přestanete sklízet, protože se to zdá zbytečné, a rázem zabírá stejně místa jako pevná židle, ale nabízí méně pohodlí. Druhá častá chyba je opačná: koupit pevnou židli s tím, že ji budete sklízet pod stůl. To funguje jen tehdy, pokud má stůl dostatečnou světlou výšku a židle se vejde mezi nohy stolu bez vyčnívání.<br>
<br>
<br>
<br>
Vzdálenost mezi křesly držte kolem jednoho metru až metru a půl. Blíž se lidé cítí stísněně a nemají kam položit nohy, dál se musí naklánět a rozhovor se láme. Mezi křesla nepatří vysoký nábytek, který přeruší linii pohledu. Nízký stolek nebo jen podnožka stačí. Pokud je místnost malá a křesla musí stát u zdi, natočte je šikmo do prostoru, ne rovnoběžně se zdí. Získáte tak dojem hloubky a světlo nebude narážet do zad.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je délka. Heslo kratší než dvanáct znaků dnes nestačí, i když obsahuje velká písmena a číslice. Čím delší heslo, tím větší prostor pro kombinace. Praktický trik: vezměte čtyři nesouvisející slova a spojte je pomlčkami nebo jinými znaky. Například „kolo-modra-lampa-strom". Takové heslo se dobře pamatuje a zároveň je pro automatické zkoušení prakticky neprolomitelné. Vyhněte se však citátům, textům písní nebo větám z knih, které útočníci také mají v databázích.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrté pravidlo se týká výšky sedáku a podlahy. Před usednutím by měla být výška sedáku zhruba ve výši kolen nebo mírně pod nimi. Pokud je sedák výš, nohy visí a tlak jde do stehen. Pokud je příliš nízko, vstávání je namáhavé. Pomůže malý podsedák nebo pevný polštář, ale jen tehdy, když křeslo není nakloněné dozadu. U hlubokých křesel si před usednutím přisuňte bederní polštář, jinak se posunete dozadu a ztratíte oporu.<br>
<br>
<br>
<br>
Křeslo samo o sobě pohodlí nezajistí. Rozhoduje prostor kolem něj. Pokud se při usedání musíte kroutit, při vstávání se odrážet od područek nebo máte kolena vmáčknutá do konferenčního stolku, žádné čalounění to nespasí. Následujících pět pravidel vychází z běžného provozu domácnosti a dá se ověřit metrem i vlastním tělem.<br>
<br>
<br>
<br>
Páté pravidlo je o zvyku. Prostor kolem křesla se má kontrolovat jednou za čas, protože se do něj postupně vrší věci: nabíječky, knihy, deky, koš na prádlo. Stačí jednou týdně projít kolem křesla a odložit vše, co tam nepatří. Zároveň zkontrolujte, zda se neuvolnily šrouby područek a zda koberec neklouže. Podložka pod koberec je levnější než návštěva fyzioterapeuta. Když těchto pět pravidel dodržíte, usednutí i vstávání přestanou být boj a křeslo konečně poslouží tak, jak má.<br>
<br>
<br>
<br>
První pravidlo se týká prostoru před křeslem. Pro pohodlné usednutí a zejména vstávání potřebujete před sedákem volnou plochu alespoň 60 cm, lépe 70 cm. Do tohoto prostoru nesmí zasahovat konferenční stolek, koberec se shrnutým okrajem ani nohy od stolku. Změřte to tak, že si stoupnete před křeslo, položíte paty na jeho přední hranu a předpažíte. Špičky prstů by se neměly dotknout žádné překážky. Pokud se dotknou, posuňte stolek dál, i kdyby to znamenalo, že už nebude uprostřed sedačky.
