Barviva jsou druhá velká past. Káva, černý a zelený čaj, červené víno, kola, kari, rajčatová omáčka, borůvky, řepa a tmavé džusy zanechávají na keramice stopy. Není nutné se jim vyhýbat úplně, ale pijte je brčkem, nesrkejte je po malých doušcích celý den a po každém doušku si vypláchněte ústa vodou. Pokud pijete kávu s mlékem, světlejší nápoje barví méně než čistá káva.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je vynechávání zadních zubů. Tam se rovnátka hůř čistí a lidé je často přeskakují. Další chybou je příliš tvrdý kartáček a tlak – ten poškozuje dásně i drátky. Rovněž se nevyplácí používat jen ústní vodu. Ta sice osvěží dech, ale plak mechanicky neodstraní. Zubní nit je s pevnými rovnátky obtížná, ale existují nitě s návlekem nebo superfloss, které projdou pod drátkem. Bez nitě zůstávají mezizubní prostory nečištěné a tam vzniká kaz nejčastěji.<br>
<br>
<br>
<br>
Keramická rovnátka vypadají nenápadně, ale jejich údržba je náročnější než u kovových. Keramika je porézní a snadno zachytí barviva. Pokud si po jídle nevyčistíte zuby a rovnátka do půl hodiny, pigmenty se do materiálu vsáknou a zbělit je už nelze. To je první a nejčastější chyba, kterou lidé s keramikou dělají: spoléhají na to, že „to vypadá jako zuby", a zapomínají, že se to také jako zuby špiní.<br>
<br>
<br>
<br>
Nadváha u psa se nepozná podle toho, že se pes „zdá trochu baculatý". Rozhoduje pohmat a pohled. Postavte se nad psa a dívejte se na jeho hřbet: měl by být zřetelně užší než hlava a hrudník, ne stejně široký. Přejíždějte dlaněmi po žebrech – mají být cítit jako hřbet ruky, ne jako polštářek. Když žebra nahmatáte jen tlakem, pes už má nadváhu. Dalším vodítkem je břicho: při pohledu z boku má stoupat od hrudníku k zadním nohám, ne být v jedné linii. Zkuste také nahmatat pánevní kosti; pokud jsou utopené v tuku, je co řešit.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je zkrátit nadzemní část na polovinu až dvě třetiny. U dřevnatých bylinek nestříhejte do starého dřeva, vyrašily by jen slabě nebo vůbec. Odstraňte všechny odkvetlé květy a poškozené listy. Rostlina pak zbytečně neztrácí energii a lépe snáší zimu.<br>
<br>
<br>
<br>
Hotový krém přendejte do uzavíratelné nádoby, přitlačte potravinářskou fólii přímo na povrch a dejte do chladu alespoň na hodinu. Před plněním dortu ho nechte deset minut povolit při pokojové teplotě a znovu krátce promíchejte. Hladká konzistence není otázkou drahých surovin, ale trpělivosti u mixéru a teploměru. Kdo tyto dva kroky zvládne, pozná rozdíl na první pohled – i na první řez dortem.<br>
<br>
<br>
<br>
Slazení a ochucení řešte až po spojení obou složek. Cukr moučka prosejte, aby v krému nezůstaly hrudky, a přidávejte ho po lžících. Špetka soli podtrhne chuť pistácií, kapka citronové šťávy nebo pár kapek mandlového extraktu dodá svěžest. Alkohol nepřidávejte, pokud krém použijete pod fondán nebo do dortu s čokoládovou polevou – může narušit tuhnutí. Vanilkový extrakt je bezpečná volba.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je snaha zachránit zrnitý krém dalším šleháním. Tím se máslo zahřeje a situace se zhorší. Řešení je jiné: dejte misku na pět minut do lednice, poté krém znovu krátce prošlehejte metličkou. Studené máslo ztuhne, zrna se spojí a krém získá zpět hladkost. Pokud je krém naopak řídký, nechte ho půl hodiny v chladu a poté ho našlehejte. Zahušťování moukou nebo škrobem chuť i strukturu zkazí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Základem je správně umletá</span> pistáciová pasta. Pistácie bez soli a bez obalu nasypeme do výkonného mixéru a mixujeme v pulzech. Nejdřív vznikne hrubá drť, po několika minutách se začne lepit na stěny a nakonec se uvolní olej a vznikne tekutá pasta. Právě tady se láme úspěch: pokud přestanete příliš brzy, zůstanou v krému tvrdé kousky, které při roztírání dělají rýhy. Pokud mixujete příliš dlouho, pasta se zahřeje a zhořkne. Poznáte to podle tmavší barvy a štiplavé vůně.<br>
<br>
<br>
<br>
Teplota másla rozhoduje víc než poměr surovin Změklé máslo znamená v české kuchyni často „vytažené z lednice půl hodiny předem". Pro pistáciový krém to nestačí. Máslo má mít pokojovou teplotu kolem dvaceti stupňů, tedy takové, že na něm nechá prst důlek, ale máslo zároveň nedrží tvar jen silou vůle. Studené máslo se při šlehání srazí do hrudek a krém pak vypadá jako zrnitá kaše. Příliš změklé máslo se naopak neudrží a krém po zchlazení steče. Šlehejte máslo samotné nejdřív dvě minuty, dokud nezbělá a nezvětší objem, teprve pak přidávejte pistáciovou pastu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pistáciový krém do dortů má jednu zrádnou vlastnost: chuťově bývá výborný, ale konzistence často rozhodí celý výsledek. Buď je tuhý jako pasta a trhá při roztírání povrch korpusu, nebo je řídký a stéká po stranách. Příčina nebývá v surovinách, ale ve dvou krocích, které většina lidí přeskočí – v pomletí pistácií a v teplotě másla. Kdo je zvládne, má hladký krém skoro jistě.
