Když slunce pálí a voda nestač<br>
<br>
<br>
<br>
Pro dvě vrstvy potřebujete dvě samostatné dráhy. Nejčastější chyba je navléct záclonu i závěs na jednu tyč. Vrstvy se pak tlačí na sebe, záclona se krčí a závěs nejde plynule zatáhnout. Řešením je dvojitá kolejnice nebo tyč se dvěma drážkami. Když chcete jen naznačit vrstvení, použijte jednu tyč na záclonu a druhou, kratší, na závěs. Vzdálenost mezi drahami nechte alespoň pět centimetrů, aby se látky nepřekrývaly a nešpinily.<br>
<br>
<br>
<br>
Mošt, pyré a čatní: tři postupy, tři teplo<br>
<br>
<br>
<br>
Pásy, které dítě skutečně udrž<br>
<br>
<br>
<br>
Spád vytváříte už v podkladu, ne tlustou vrstvou lepidla pod obkladem. Pro běžnou sprchu stačí sklon kolem jednoho až dvou procent směrem k vpusti, u mozaiky se dá jít i mírně výš, protože malé formáty kopírují nerovnosti lépe než velkoformátové dlaždice. Vpust umístěte tak, aby byla přístupná pro revizi, a nikdy ji neposazujte do rohu, kde se spád láme do dvou rovin. Střed místnosti bývá nejvyšší bod, odtud voda odtéká přirozeně.<br>
<br>
<br>
<br>
Kontrola před spárováním je poslední možnost něco změnit. Nechte podlahu proschnout a zkuste, jak voda odtéká. Pokud se někde tvoří louže, je lepší jednu řadu dlaždic vyjmout a spád předělat, než později bourat celou koupelnu kvůli zatékání do nižšího podlaží. U malých koupelen se také vyhněte prahu do chodby, pokud to konstrukce dovolí, a spád řešte celoplošně. Výsledkem má být suchá podlaha i po sprše a obklad, který drží rovinu.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si projdete jednu místnost a uděláte si seznam věcí, které jste za poslední rok skutečně použili. Ne co jste chtěli použít, ne co by se mohlo hodit, ale co jste fyzicky vzali do ruky a využili. Většina lidí zjistí, že aktivně používá sotva třetinu předmětů. Zbytek zabírá prostor, prach a hlavně pozornost. Právě tahle inventura je základ, který většina lidí vynechá, a pak se diví, proč je minimalismus po pár týdnech přestal bavit.<br>
<br>
<br>
<br>
Rekonstrukce jádra zpravidla zmenší koupelnu na rozměry, kde každý centimetr rozhoduje. Největší problém nevzniká u obkladů samotných, ale u skladby podlahy. Spádování musí odvést vodu ze sprchy, obklad musí navazovat na stěny, a přitom nesmí vzniknout práh, o který se bude zachytávat odtok. Pořadí prací je proto pevně dané: nejdřív rozvody, pak spádová vrstva, potom hydroizolace, teprve nakonec obklady.<br>
<br>
<br>
<br>
U malé koupelny se vyplatí zvolit na podlahu menší formát, klidně mozaiku, a na stěny naopak velký formát, který opticky zvětší prostor. Spáry mezi stěnou a podlahou nevyplňujte tvrdou maltou, ale pružným tmelem, aby dilatační pohyby nepraskly obklad. Odtok nechte vždy v nejnižším bodě a po položení zkontrolujte skutečný spád litím vody, ne vodováhou. Voda se nesmí zdržovat v žádném rohu.<br>
<br>
<br>
<br>
Hydroizolace a obklad se musí potkat ve stejné rovině Hydroizolační stěrka se nanáší v minimálně dvou vrstvách a musí přejít i na stěny do výšky, kam dosáhne odstřikující voda, tedy alespoň třicet centimetrů, ve sprše výš. Pásy v rozích a kolem vpusti vyztužte těsnicí manžetou. Teprve na vytvrzenou izolaci lepíte obklad. Typická chyba je, že řemeslník začne obkládat stěny dřív, než je hotový spád podlahy, a pak už není kam ustoupit. Další častá chyba je velký formát dlaždice na podlaze malé koupelny: špatně se tvaruje do spádu a v rozích se řeže do klínů, což vypadá nepořádně.
