Rovnátka nejsou jen estetická záležitost. Každý drátek, kroužek nebo fólie vytváří místo, kde se drží zbytky jídla a plak. Právě tam vzniká většina problémů – od povrchového zabarvení až po kaz pod kroužkem. Zubní pasta s fluorem nestačí, pokud se nedostane na správné místo. Základem je pochopit, že s rovnátky se čistí jinak než bez nich, a tomu přizpůsobit techniku i pomůcky.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je jíst třikrát denně a mezi jídly už jen pít vodu. Každé další jídlo znamená další čištění. Pokud si nemůžete zuby vyčistit do třiceti minut, raději si jídlo odpusťte. Když opravdu nemáte kartáček po ruce, alespoň důkladně vypláchněte ústa vodou a co nejdřív si zuby vyčistěte. Vypláchnutí samo o sobě nestačí, jen oddálí vsakování barviv.<br>
<br>
<br>
<br>
Kontrola před spárováním je poslední možnost něco změnit. Nechte podlahu proschnout a zkuste, jak voda odtéká. Pokud se někde tvoří louže, je lepší jednu řadu dlaždic vyjmout a spád předělat, než později bourat celou koupelnu kvůli zatékání do nižšího podlaží. U malých koupelen se také vyhněte prahu do chodby, pokud to konstrukce dovolí, a spád řešte celoplošně. Výsledkem má být suchá podlaha i po sprše a obklad, který drží rovinu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je odměřovat krmivo od oka nebo „podle toho, jak se pes tváří". Odměrka se plní zarovnaná, ne vrchovatá, a porce se váží nebo odměřuje stejně každý den. Pamlsky se počítají do celkového příjmu – i malý kousek navíc denně udělá za měsíc rozdíl. Pokud pes dostává zbytky od stolu, přestane fungovat jakékoli krmení. Další chybou je náhlé snížení dávky na polovinu. Pes přestane dostávat potřebné živiny a začne žebrat, což majitele brzy vrátí k původnímu množství.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na lepivé věci: karamely, žvýkačky, sušené ovoce, měkké bonbony. Ty se lepí na rovnátka a drátek a často je nelze dostat ven ani kartáčkem. Stejně tak si dejte pozor na kousky, které se zaseknou mezi zubem a rovnátkem – hroznové víno, cherry rajčata, kuličky hrášku. Rozkrájejte je.<br>
<br>
<br>
<br>
Co jíst, aby rovnátka vydržela a ústa byla v kli<br>
<br>
<br>
<br>
U malé koupelny se vyplatí zvolit na podlahu menší formát, klidně mozaiku, a na stěny naopak velký formát, který opticky zvětší prostor. Spáry mezi stěnou a podlahou nevyplňujte tvrdou maltou, ale pružným tmelem, aby dilatační pohyby nepraskly obklad. Odtok nechte vždy v nejnižším bodě a po položení zkontrolujte skutečný spád litím vody, ne vodováhou. Voda se nesmí zdržovat v žádném rohu.<br>
<br>
<br>
<br>
Rekonstrukce jádra zpravidla zmenší koupelnu na rozměry, kde každý centimetr rozhoduje. Největší problém nevzniká u obkladů samotných, ale u skladby podlahy. Spádování musí odvést vodu ze sprchy, obklad musí navazovat na stěny, a přitom nesmí vzniknout práh, o který se bude zachytávat odtok. Pořadí prací je proto pevně dané: nejdřív rozvody, pak spádová vrstva, potom hydroizolace, teprve nakonec obklady.<br>
<br>
<br>
<br>
Hydroizolace a obklad se musí potkat ve stejné rovině Hydroizolační stěrka se nanáší v minimálně dvou vrstvách a musí přejít i na stěny do výšky, kam dosáhne odstřikující voda, tedy alespoň třicet centimetrů, ve sprše výš. Pásy v rozích a kolem vpusti vyztužte těsnicí manžetou. Teprve na vytvrzenou izolaci lepíte obklad. Typická chyba je, že řemeslník začne obkládat stěny dřív, než je hotový spád podlahy, a pak už není kam ustoupit. Další častá chyba je velký formát dlaždice na podlaze malé koupelny: špatně se tvaruje do spádu a v rozích se řeže do klínů, což vypadá nepořádně.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Spád vytváříte už v podkladu, ne tlustou vrstvou lepidla pod obkladem. Pro běžnou sprchu stačí sklon kolem jednoho až dvou procent směrem k vpusti, u mozaiky se dá jít i mírně výš, protože malé formáty kopírují nerovnosti lépe než velkoformátové dlaždice. Vpust umístěte tak, aby byla přístupná pro revizi, a nikdy ji neposazujte do rohu, kde se spád láme do dvou rovin. Střed místnosti bývá nejvyšší bod, odtud voda odtéká přirozeně.
