<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b6objects033.jpg&dl=1" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nejjednodušší kontrola je vizuální. Otevřete víčko nádržky, seberte trochu kapaliny kapátkem nebo hadičkou a kápněte na bílý papír. Čerstvá kapalina je čirá až světle jantarová. Tmavě hnědá až černá barva znamená, že je v ní kovový prach z opotřebených těsnění a rozkladné produkty. Dalším krokem je elektronický tester vlhkosti, který se strká přímo do nádržky. Ukáže procento vody, ale jeho přesnost je orientační — levné přístroje mívají odchylku i jedno procento. Spolehlivější je laboratorní měření bodu varu, které ale znamená poslat vzorek.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začneš vrtat, projdi si ložnici s metrem a sepiš, co kde skutečně používáš. Většina malých ložnic není přeplněná nábytkem, ale věcmi, které patří jinam. Co jsi nepoužil rok, nepatří do úložných boxů, ale z bytu. Teprve pak má smysl investovat do polic a boxů — jinak si jen postavíš dražší skladiště.<br>
<br>
<br>
<br>
Teplotní šok u pokojovek vzniká, když se rostlina náhle ocitne v prostředí s výrazně odlišnou teplotou, než na jakou byla zvyklá. Může jít o přesun z vytápěného bytu na balkon v mrazivém ránu, otevřené okno v zimě, nebo naopak o položení květináče na rozpálený radiátor. Rostlina reaguje během několika hodin až dnů. Čím větší je rozdíl teplot a čím delší expozice, tím horší následky.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chyba ale není v praní. Je to skladování. Věci nacpané v přeplněné skříni se mačkají, třou a trhají. Nechte mezi ramínky mezeru, boty skladujte s vložkou, aby držely tvar, a sezónní kousky ukládejte čisté a suché. Špína a pot zůstávají ve vláknech a během měsíců je naleptávají. Když tyhle zásady dodržíte, běžné kousky vydrží klidně deset let – a to bez jediné drahé značky.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak rostlinu zachránit? Nejprve ji přesuňte do stabilního prostředí s teplotou mezi 18–24 °C, mimo průvan a přímé topení. Nepřemisťujte ji opakovaně. Poškozené listy odstřihněte až po několika dnech, kdy je jasné, že se neuzdraví. Zálivku omezte – chladné a mokré kořeny snadno uhnívají. Pokud je půda promočená a studená, květináč obalte ručníkem a nechte proschnout. Hnojení vynechejte alespoň měsíc, rostlina v šoku nepřijímá živiny.<br>
<br>
<br>
<br>
Co zkontrolovat přímo na kole a v terénu Než kolečka sundáte, projděte kolo. Sedlo musí být tak nízko, aby dítě dosáhlo oběma chodidly celou plochou na zem. Řídítka a brzdy musí být v dosahu malých rukou a brzda musí jít zmáčknout silou, kterou dítě skutečně má. Špatně seřízená brzda je častý důvod, proč první jízda skončí špatně. Kolo by mělo být lehké – těžké městské kolo s převody je pro první pokusy kontraproduktivní.<br>
<br>
<br>
<br>
Existuje několik typických chyb. Rodič drží sedlo a běží za dítětem, místo aby ho nechal nejprve odrážet se nohama jako na odrážedle. Další chybou je sundat kolečka a rovnou tlačit dítě do jízdy z kopce. Časté je také přílišné povzbuzování typu „neboj se", které dítěti sděluje, že strach je něco špatného. Lepší je říct konkrétně, co má udělat: „Rozjeď se, podívej se dopředu, teď šlápni."<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním signálem je rovnováha. Dítě by mělo umět samo stát na jedné noze alespoň několik vteřin, střídat nohy a udržet přitom vzpřímený trup. Vyzkoušejte to nenápadně při hře nebo při oblékání. Když při stání na jedné noze padá nebo se výrazně naklání, na kolo bez koleček je ještě brzy. Stejně důležité je, aby dokázalo samo rozjet kolo s pomocnými kolečky a hlavně jezdit po rovné čáře, ne neustále se opírat o jedno z nich.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší rezerva bývá pod postelí. Pokud máš rám s nohami, měř výšku od podlahy k bočnici a hledej úložné boxy s kolečky, které se vejdou i s víkem. Když je rám nízký, použij ploché vaky na zip na sezónní oblečení a peřiny. Pozor na dva typické omyly: boxy bez koleček se špatně vytahují a látkové vaky na vlhkém místě chytají plíseň. Mezi dno postele a úložný prostor dej tenkou podložku, která brání prachu usazovat se přímo na textilu.<br>
<br>
<br>
<br>
Vhodné místo je rovinatý asfalt nebo hladká cesta v parku, ne tráva, štěrk ani mírný svah. Tráva sice vypadá bezpečně, ale dítě na ní nezíská rychlost a kolo se v ní zasekává. Začněte na rovném povrchu, kde je dost prostoru na dvacet až třicet metrů jízdy. První pokusy dělejte, když je dítě odpočaté a není hladové – unavené dítě ztrácí pozornost a padá častěji.<br>
<br>
<br>
<br>
Přechod z odrážedla nebo kola s pomocnými kolečky na jízdu bez nich nepřijde ze dne na den. Nejde o to, že dítěti bude nějaký věk nebo že sousedovic kluk už jezdí. Rozhoduje souhlas několika schopností, které se dají poměrně spolehlivě ověřit. Pokud některá chybí, vyplatí se ještě chvíli počkat – uspěchaný přechod vede k pádu a ke ztrátě chuti jezdit.
