Základem je čištění po každém jídle. Používejte měkký kartáček s malou hlavou, který se dostane pod dráty i k okrajům dásní. Kartáček přikládejte ke sklovině v úhlu asi 45 stupňů a krouživými pohyby odstraňujte plak z každé plochy zubu. U fixních rovnátka věnujte zvláštní pozornost prostoru mezi drátem a zubem – tam se drží nejvíc nečistot. Čistěte alespoň dvě minuty, ale u rovnátka klidně i tři. Běžnou chybou je tlačit na kartáček silou; tím se dásně podráždí a plak se stejně neodstraní.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co se v nízkém podkroví zapomíná nejčastěji: na větrání a světlo. Teplý vzduch stoupá vzhůru a pod šikminou se drží, takže bez protiprůvanu vzniká vlhko a plíseň v rozích. Pomůže příčný průvan okny na protilehlých stranách a pravidelný režim větrání krátce a intenzivně. Světlo neřešte jedním stropním svítidlem uprostřed, to v nízkém prostoru oslní a zbytek nechá ve stínu. Lepší je několik bodových světel u podlahy a na šikmině, doplněných stojací lampou v nejvyšším místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhý krok se týká světla. V obýváku obvykle svítíte večer a potřebujete jasnější, ale stále teplé světlo. V ložnici je světlo měkčí a méně intenzivní. Přeneste teplotu chromatičnosti, ne výkon. Zjistěte, jaké žárovky máte v obýváku – obvykle se pohybují v teplém spektru. Stejnou teplotu použijte i v ložnici, ale s nižším jasem. Běžná chyba je dát do ložnice studené bílé světlo jen proto, že je „moderní". Tím se celé ladění rozpadne, i když jsou barvy stěn stejné.<br>
<br>
<br>
<br>
Nábytek na míru místo sestav z obcho<br>
<br>
<br>
<br>
Barvy a lepidla vybírejte taková, která jsou vodou ředitelná a po zaschnutí netoxická. Karton nejdřív přetřete bílým podkladem, jinak se barva vsákne a spotřebujete jí dvojnásobek. Lepidlo nanášejte válečkem v tenké vrstvě, silná vrstva papír zvlní a po uschnutí popraská. Rohy zpevněte proužky lepicí pásky zevnitř, ne zvenku, aby nerušily vzhled. Nechte vše dva dny proschnout, teprve pak děti pustěte dovnitř.<br>
<br>
<br>
<br>
První praktický krok je rozdělit podkroví na zóny podle výšky. V pásu do zhruba metru a půl se dá pohodlně skladovat, ale ne sedět. Tam patří uzavřené úložné boxy, sezónní oblečení, kufry nebo archiv. Ve středním pásu, kde se dá stát a předklonit, vzniká prostor pro pracovní koutek nebo čítárnu s nízkým sedákem. Až v nejvyšší části pod hřebenem má smysl umístit postel, skříň nebo stůl. Kdo toto rozdělení přeskočí a snaží se do nízkého kraje vecpat nábytek, narazí při každém pohybu.
