Šikmý strop v dětském pokoji není handicap, ale prostor, který funguje jen s promyšleným plánem. Než začnete cokoli kupovat, změřte výšku stropu v nejnižším a nejvyšším bodě a zakreslete půdorys. Většina lidí udělá chybu hned na začátku: koupí standardní skříň, která se pod šikminu nevejde, a pak ji posouvají do míst, kde překáží. Papír a tužka zaberou hodinu, zbytek vybavení pak sedí na první pokus.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Začněte tím, že si vezmete všechny kusy, které skutečně nosíte, a rozložíte je na postel. Všímejte si, které barvy se opakují a které naopak leží ladem. Většina lidí zjistí, že mají dva nebo tři dominantní odstíny a zbytek tvoří náhodné kusy. Ty náhodné jsou většinou příčinou pocitu, že není co na sebe. Neutrální základ – černá, bílá, šedá, béžová nebo tmavě modrá – by měl tvořit zhruba dvě třetiny šatníku. Zbytek patří barvám, které vám sluší na obličeji.<br>
<br>
<br>
<br>
Vestavba versus volně stojící nábytek Vestavěná skříň pod šikminu využije prostor beze zbytku, protože se řeže přesně na míru. Je to nejlepší volba do nízkých částí, kde by volně stojící skříň nechala mrtvý prostor za sebou. Naopak v části, kde se výška mění a dítě roste, se vyplatí volně stojící nábytek – můžete ho přesunout, až bude potřeba. Typická chyba: rodiče nechají vestavbu udělat až do úplně nízkého koutu, kde se dveře nedají otevřít. Řešením jsou výklopné dvířka nebo zásuvky na kolečkách, které se vysouvají do strany.<br>
<br>
<br>
<br>
Sériový nábytek má standardní hloubku i výšku a v podkroví většinou selže. Mnohem lepší je nechat vyrobit nízké komody přesně podle sklonu střechy, nebo použít vestavěné police, které kopírují šikminu. Úložný prostor tak vzniká i tam, kde by jinak zela mrtvá zóna. Zásuvky v nízké části volte na kolečkách nebo s výklopnými dvířky, protože klasické otevírání dokořán se do sklonu nevejde. Totéž platí pro dveře: posuvné nebo skládací řeší problém, který otočné dveře nikdy nevyřeší.<br>
<br>
<br>
<br>
Prohlédněte si šířku ulic. Nové Město mělo ulice mnohem širší než Staré Město, protože se počítalo s trhy, průjezdem vozů a shromažďováním lidí. Typickým rysem jsou dlouhé přímé linie, které se protínají v pravidelných úhlech. Když narazíte na ulici, která se náhle lomí nebo zužuje, nejde o původní záměr, ale o pozdější zástavbu. Drobné odchylky vznikly až v novověku, kdy se dostavovaly dvory a přístavky.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začneš třídit, urči si, kolik místa chceš jednotlivým kategoriím věnovat. Místo otázky „Vyhodit, nebo nechat?" se ptej „Mám na to místo a používám to?" Pokud ne, věc patří pryč z hlavního prostoru. Typická chyba je vyhazovat podle nálady – jednou se zbavíš všeho, podruhé zase nakoupíš nové. Lepší je držet se počtu: například pět triček, tři hrnky, dva páry bot. Počet funguje lépe než pocit.<br>
<br>
<br>
<br>
Pracovní koutek patří k oknu, ale pozor na přímé slunce – na monitoru nebo sešitě vytváří odlesky. Stůl postavte tak, aby dítě sedělo čelem k oknu nebo bokem, nikdy zády k šikmině, kde si při otáčení narazí hlavu. Police nad stolem veďte v linii šikmého stropu, ne vodorovně – vznikne tak přirozený přechod a nezůstanou vám nad nábytkem prachové kapsy. Osvětlení řešte dvěma zdroji: stropním světlem do prostoru a lampičkou na čtení, která se dá naklápět.<br>
<br>
<br>
<br>
Barvy a materiály držte v jedné rodině. Tmavé odstíny v nízkém prostoru působí jako past a děti se v něm nerady zdržují. Světlé dřevo, bílá a jedna výrazná barva na doplňcích stačí. Koberec nechte volně ležet, ne ho lepte k podlaze – pod šikminou se rychle špiní a špatně se čistí. Ať už zvolíte vestavbu, nebo nábytek na míru, vždy nechte alespoň pět centimetrů mezery u stropu kvůli větrání. Jinak se vám v pokoji bude držet vlhkost a nábytek začne bobtnat.<br>
<br>
<br>
<br>
Klíčové je rozdělit pokoj na zóny podle výšky stropu. Tam, kde je strop nižší než metr, patří úložné boxy na sezónní oblečení, hračky nebo sportovní vybavení. Do výšky kolem 140 cm se vejde postel nebo pracovní stůl pro menší dítě. Nad 160 cm můžete umístit skříň, komodu nebo police, které potřebujete otevírat každý den. Dejte pozor na radiátory a okna – nábytek je nesmí zakrýt, jinak v pokoji vznikne vlhko a plíseň.<br>
<br>
<br>
<br>
Postel umístěte podél nejvyšší stěny, ne pod šikminu. Dítě potřebuje nad hlavou prostor, aby se v noci nepraštilo do stropu, a hlavně aby se dalo vstát bez ohýbání. Pokud je pokoj malý, zvolte postel s úložným prostorem dole – šuplíky na lůžkoviny ušetří místo, které by jinak zabrala komoda. U nižších dětí počítejte s tím, že postel bude sloužit několik let, takže investujte do pevné konstrukce, ne do levné překližky.
