Ruční praní je nejbezpečnější. Napusťte vanu nebo velký lavor vodou o teplotě do 30 °C, přidejte prostředek určený přímo na vlnu — obvykle bývá bez enzymů a s neutrálním pH. Běžný prášek na barevné prádlo vlnu naleptá. Deku ponořte, nechte ji nasáknout a pak ji jemně stlačujte dlaněmi. Netřete, nekroutte, nežmolkujte. Špína z vlny se uvolňuje sama, stačí jí dát čas. Máchejte ve vodě stejné teploty, jinak vlákno šokujete a deka se srazí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Typická chyba je vyměnit</span> přikrývku naráz za zimní jen proto, že jeden den bylo chladno. České přechodné období přináší výkyvy klidně o patnáct stupňů během týdne. Místo toho držte na dosah nočního stolku tenký pled, který můžete přehodit přes nohy, když se v noci ochladí, a ráno ho odhodit. Další častá chyba je používat neprodyšné syntetické povlečení – v kombinaci s topením, které ještě běží, se pod ním hromadí pot a člověk se budí mokrý a studený.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je měření na rámu okna místo na garnýži. Druhá častá chyba je zapomenutí na řasení. Třetí je měření výšky od špatného bodu – například od háčku místo od očka, do kterého se háček zavěsí. U těžkých látek počítejte s tím, že se po zavěšení mírně protáhnou. U světlých a vzdušných materiálů se naopak mohou okraje stáčet. Pokud si nejste jistí, přidejte raději dva centimetry navíc – zkrátit látku lze vždy, prodloužit ne.<br>
<br>
<br>
<br>
Než ubrus koupíte, položte na stůl prostěradlo nebo starý ubrus a zkuste si přesah sami. Uvidíte, jak dlouhý okraj vám při jídle vadí a jaký je ještě pohodlný. Teprve pak změřte výsledné rozměry a hledejte stejný tvar. Tím se vyhnete tomu, že ubrus skončí složený ve skříni jen proto, že o pár centimetrů neseděl.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">U kulatého stolu je</span> klíčový průměr desky. Ubrus by měl přesahovat okraj alespoň o 20 až 30 cm, u slavnostního prostírání i více. Když je přesah kratší, ubrus vypadá jako malá dečka a hosté si při jídle sednou na jeho okraj. Když je naopak příliš dlouhý, plandá kolem nohou a snadno se zachytí. Kulatý ubrus se šije z kruhového dílu, takže záleží na průměru látky. Běžná šíře metrového zboží na velký kulatý stůl nestačí, proto se u větších průměrů počítá se spojením dvou dílů uprostřed. Spoj by měl vést středem, kde není vidět, a šev musí být plochý, jinak se pod talíři vytvoří boule.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je dávat záclony do pračky spolu s barevným prádlem nebo s tmavými ponožkami. I malé množství uvolněného barviva se na bílé látce usadí a odstranit ho už nejde. Perte je vždy samostatně nebo jen s dalším bílým textilem. Stejně tak nepodceňujte častost praní — záclony v kuchyni patří do pračky každé dva až tři měsíce, v ostatních místnostech dvakrát ročně. Pravidelností se vyhnete tomu, že žluté usazeniny ztvrdnou a budou vyžadovat agresivní prostředky.<br>
<br>
<br>
<br>
Bílé záclony nežehlete žehličkou s napařováním přímo na látku. Vysoká teplota a vlhkost způsobí, že se do vláken vypálí zbytky pracího prostředku a objeví se žluté skvrny. Místo žehlení je pověste mokré rovnou na okno nebo na sušák. Vlastní váha látku vyrovná a záclona se vyvěsí do hladka. Sušte mimo přímé slunce, které bílou tkaninu postupně zežloutne.<br>
<br>
<br>
<br>
Žlutý nádech záclon není jen otázkou stáří. Nejčastěji ho způsobuje prach, mastnota z kuchyně a zbytky aviváže, které se v tkanině usazují vrstvu po vrstvě. Bílé záclony proto nestačí jen vyprat — musí se prát tak, aby se usazeniny skutečně rozpustily a zároveň nedošlo k poškození vláken.<br>
<br>
<br>
<br>
Výška rozhoduje o tom, jak záclona padne Výšku měřte od bodu zavěšení až po místo, kde má záclona končit. Tři varianty se chovají úplně jinak: končení u parapetu, pod parapetem a u podlahy. U podlahové varianty nechte jeden až dva centimetry nad zemí, jinak se látka bude otírat o podlahu a špinit se. U parapetové varianty počítejte s tím, že záclona musí parapet přesahovat alespoň o několik centimetrů, aby ho opticky neřezala. Měřte vždy na více místech – uprostřed a u obou stran. Okna nejsou dokonale pravoúhlá a rozdíl dvou centimetrů mezi levou a pravou stranou není výjimkou.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozkládací stůl je nejzáludnější případ, protože jeho deska mění rozměr. Ubrus, který sedí v základní poloze, může být po rozložení krátký a naopak. Řešení jsou dvě. Buď pořídíte ubrus na největší rozměr a v menší poloze ho necháte volně převisovat přes okraj — což je přijatelné, pokud přesah není tak dlouhý, že o něj hosté zakopávají. Nebo si pořídíte dva ubrusy, jeden na běžné stolování a druhý na svátky. Praktičtější je varianta se dvěma díly: základní ubrus na menší desku a prodlužovací pás, který se vkládá doprostřed. Pás musí mít stejnou barvu i vzor, jinak bude spoj vidět.
