Kdy je lepší ušít prostěradlo na mí<br>
<br>
<br>
<br>
Koberec je zásobárna prachu, písku a alergenů. Vysáváním odstraníte jen část. Zbytek zůstává v hloubce vlasu a při šlapání se znovu rozptyluje do vzduchu. Rozdíl mezi kobercem, který po měsících vypadá opotřebeně, a kobercem, který drží barvu i tvar, není v kvalitě výrobku, ale v pravidelnosti a způsobu čištění.<br>
<br>
<br>
<br>
Přidejte na švy a na zapínání K naměřeným rozměrům připočtěte přídavek na švy. Standardně stačí 1 cm na každou stranu, tedy 2 cm k šířce i délce. Pokud látka hodně třepí, přidejte 1,5 cm. U výšky polštáře počítejte s tím, že povlak musí výplň pojmout i po zapnutí. U silnějších polštářů přidejte 1–2 cm navíc, jinak půjde zapínání ztuha a šev se bude napínat. Typická chyba je kopírovat rozměry běžného povlaku ze skříně – ten sedí na jiný polštář, ne na ten váš.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak žabky navléknout, aby držely a neklouzaly U každé žabky rozevřete její ramena a zachyťte látku v místě, kde chcete řasu. Háček nebo očko pak protáhněte horní lištou záclony tak, aby látka zůstala pevně sevřená. Některé typy mají místo háčku kroužek, který se nasouvá přímo na tyč. Při navlékání netahejte za látku silou, mohli byste přetrhnout nit. Pokud je záclona z tenké nebo kluzké tkaniny, použijte žabky s vroubkovaným zakončením, které lépe drží.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: kupovat povlečení jen podle názvu velikosti bez měření, spoléhat na to, že „140 × 200" znamená totéž u všech výrobců, a ignorovat tloušťku peřiny. Další častá chyba je záměna povlaku na polštář a na peřinu – mají jiné proporce a zipy bývají na jiné straně. Před nákupem si zkontrolujte, zda povlak má dostatečně dlouhý zip nebo knoflíky, aby se peřina dala pohodlně navléknout. U dětských postýlek se rozměry liší od dospělých, tam vždy měřte zvlášť.<br>
<br>
<br>
<br>
Látku vybírejte podle toho, jak se polštář používá. Na denní použití je vhodná bavlna nebo směs bavlny s polyesterem, která tolik nežmolkuje. Na ozdobný polštář, který leží na gauči, klidně použijte len nebo směs s lnem. Před šitím látku vyperte a vyžehlete, aby se srazila. Pokud to neuděláte, povlak po prvním praní změní rozměry a míra bude k ničemu.<br>
<br>
<br>
<br>
Při šití si pomozte tím, že si na látku nakreslete křídou obrys hotového povlaku včetně přídavků. Sešijte nejdřív kratší strany, pak delší, a teprve nakonec všijte zip nebo udělejte záložku. Než povlak otočíte, zastřihněte rohy do tupého úhlu – jinak se vám budou v rozích tvořit boule. Hotový povlak vyžehlete a nasaďte na polštář vsunutím ruky dovnitř a postupným navlékáním. Pokud i po všech úpravách nesedí, neházejte ho hned do koše: zkontrolujte, zda jste měřili stejný polštář, který jste pak oblékali.<br>
<br>
<br>
<br>
Žabka na záclony je malý plastový nebo kovový díl, který drží záclonu na tyči a zároveň umožňuje její posun. Před navlékáním si připravte záclonu, dostatečný počet žabek a tyč. Žabky musejí být stejného typu, jinak se záclona bude špatně posouvat a může se potrhat. Počítejte s tím, že na metr šířky záclony obvykle potřebujete šest až deset žabek podle hustoty řasení.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi nejčastější chyby patří příliš velké rozestupy, které způsobí řídké a neupravené řasení, a naopak příliš husté navlékání, kdy se záclona na tyči zbytečně mačká a špatně se posouvá. Další chybou je nestejné umístění krajních žabek, kvůli kterému záclona na jedné straně přečnívá. Vyvarujte se také tahání za žabky při zavěšování, protože se mohou vyhnout z tyče a spadnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozhodněte se, jak bude povlak uzavírat. Zip je praktický, ale potřebuje delší přídavek na záložku. Knoflíky nebo druky vypadají lépe, ale u nestandardního tvaru se hůř rozměřují. Nejjednodušší je zapínání na překrytí (tzv. „na obálku"), které zvládne i začátečník a nekazí tvar. Ať zvolíte cokoli, uzávěr umístěte na kratší stranu polštáře, ne na delší – lépe se pak povlak obléká.<br>
<br>
<br>
<br>
Nestandardní polštář se pozná jednoduše: žádný běžný povlak na něj nesedí. Buď je příliš volný, nebo se na něj nevejde vůbec. Řešením je nechat si povlak ušít na míru. Není to nic složitého, ale pár věcí je potřeba udělat ještě předtím, než se sedne ke stroji.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte materiálem. Bavlna dobře saje, je příjemná na kůži a snese časté praní, ale pomalu schne a po pár měsících tuhne. Mikrovlákno schne rychle, zabírá málo místa a dobře stírá pot z povrchu strojů, ovšem na holou kůži může být méně příjemné a při nízkých teplotách praní ztrácí účinnost. Směs bavlny a mikrovlákna bývá kompromisem, který zvládne obojí, aniž by vynikal v jedné disciplíně. Pro studia s vlhkem a slabým větráním je rychlé schnutí důležitější než pocit luxusu.
