Skládání rozhoduje o tom, jak ubrus vypadá při prostírání. Po vyžehlení ho nechte úplně vychladnout, jinak se záhyby zažehlí natrvalo. Skládejte na velké rovné ploše, ideálně na žehlicím prkně. Přeložte ho na polovinu, pak na čtvrtinu a nakonec na osminu, vždy zarovnejte okraje a prsty vyhlaďte vzduchové kapsy. Velké ubrusy smotejte do volné role nebo položte naplocho do šuplíku – skládané do ostrých hran se v rozích lámou. Uložte je v suchu, mimo přímé slunce, a nepokládejte na ně těžké věci. Před prostíráním je nechte hodinu volně ležet, aby se vlákna uvolnila a záhyby zmizely.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je příliš mnoho pracího prostředku. Jeho zbytky se v látce usazují a po každém praní vypadají záclony šedivější. Druhá chyba je sušení na přímém slunci, které bílou látku zožloutne. Sušte v polostínu a pokud možno svisle, aby se vlákna nekroutila. Žehlete pouze tehdy, když to materiál dovoluje, a to z rubové strany přes vlhkou plenu.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč je důležitější náplň než ob<br>
<br>
<br>
<br>
Bělení kyslíkem je bezpečná varianta pro barevné i bílé záclony. Prášek s aktivním kyslíkem rozpustíte v horké vodě podle návodu, necháte vychladnout na teplotu, kterou snese látka, a záclony v roztoku ponecháte přes noc. Chlorové bělení používejte jen výjimečně u stoprocentně bavlněných záclon a nikdy ho nekombinujte s octem — vzniká chlor, který leptá vlákna i plíce.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Kdy je lepší měřit s</span> peřinou v povlaku Pokud už nějaké povlečení máte a chcete dokoupit stejný rozměr, změřte nejdřív hotový povlečený kus. Uživatelsky nejspolehlivější je změřit peřinu i s povlakem, protože látka se při používání mírně srazí a okraje se vytáhnou. Potom porovnejte rozměr s údajem na etiketě. Rozdíl větší než dva až tři centimetry znamená, že výrobce měří jinak, než jste zvyklí, a je lepší se řídit reálným měřením než jen číslem na obalu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejspolehlivější je namáčecí lázeň z jedné lžíce jedlé sody a jedné lžíce pracího prostředku na pět litrů vlažné vody. Záclony nechte dvě hodiny odmočit, občas je promněte rukama a potom properte v pračce na jemný program při teplotě do 40 °C. Soda neuvolňuje chlor, takže nepoškodí vlákna, a přitom rozruší mastný film, který na látce drží šedý nádech.<br>
<br>
<br>
<br>
Pravidelnost rozhoduje víc než jednorázový úklid. Povlečení měňte jednou týdně, matrace vysávejte každé dva týdny a koberce pokud možno odstraňte z ložnice. Pomůže i nepropustný obal na matraci a polštáře, který se otírá vlhkým hadrem. Přikrývky a polštáře větrejte na slunci, ultrafialové světlo je oslabí. Když to spojíte, snížíte počet roztočů i množství alergenů bez jediné chemické kapky.<br>
<br>
<br>
<br>
Kyselina citronová místo octa Ocet sice odstraní vodní kámen, ale jeho zápach se v záclonách drží i po vyprání. Spolehlivější je kyselina citronová: dvě lžíce na pět litrů vody, namočit na hodinu a poté vyprat. Kyselina rozpustí minerální usazeniny, které způsobují tuhost a šednutí. Během máchání přidejte do přihrádky na aviváž dvě lžíce této kyseliny, látka zůstane měkká a nebude na ní vidět mapa od vodního kamene.<br>
<br>
<br>
<br>
Roztoči se živí odloučenými kožními buňkami, které ulpívají ve vláknech látek. Nejvíc jich bývá v matracích, peřinách, polštářích, čalounění a kobercích, protože tam drží vlhkost a teplo. Chemické spreje sice zabíjejí část populace, ale zároveň zanechávají rezidua, na která se mohou citliví lidé a astmatici zhoršit. Účinná je fyzika: teplo, chlad, vlhkost a mechanické odstranění potravy.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozměry střihu spočítejte takto: k šířce matrace přičtěte dvakrát výšku a dvakrát přídavek na lem, obvykle dva centimetry. Stejně postupujte u délky. Výsledkem je obdélník, který po obšití vytvoří vaničku. Rohy zastřihněte do tvaru písmene L, ne do oblouku, jinak se látka v rozích zvlní. Sešijte rohy tak, že látku přeložíte lícem k líci a prošijete trojitým stehem. Potom lem zahněte dokola a nechte v něm otvor pro provlečení gumy.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je měřit matraci místo peřiny. Matrace bývá o několik centimetrů širší nebo delší a výsledkem je povlečení, které na peřině nesedí. Další častou chybou je měřit jen jednou a spoléhat na paměť. Peřiny se časem mění, pěna sedá, peří se slehne. Zapište si naměřené hodnoty a při nákupu je porovnejte s tabulkou výrobce. Pokud výrobce uvádí rozměr s tolerancí, berte v úvahu spodní hranici, ne horní.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina lidí si při výběru povlečení myslí, že stačí znát šířku a délku matrace. Jenže rozměr povlečení se musí trefit na peřinu a polštář, ne na matraci, a ty mají vlastní rozměry, které se od matrace často liší. Než začnete hledat, vezměte krejčovský metr a změřte skutečné předměty, které budete oblékat.
