Začněte u budov kolem ulice Emy Destinnové, kde najdete řadu čistých funkcionalistických fasád. Typický je pro ně důraz na účel, horizontální linie oken a ustupující podlaží. Častá chyba je dívat se jen na průčelí do ulice. Právě průjezdy, dvorní trakty a schodišťové haly bývají nejzajímavější. Prohlédněte si proto i vstupy do domů, pokud jsou volně přístupné, a všímejte si původních detailů: zábradlí, dlažeb, luceren a čísel popisných.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec myslete na údržbu. Křeslo v obýváku dostane za rok zabrat víc, než si člověk na začátku připouští. Odnímatelné potahy jsou praktičtější než ty pevné, i když vypadají méně uhlazeně. U dřevěných konstrukcí si prohlédněte spoje – čím méně viditelných šroubů a čím masivnější díl, tím déle vydrží. Pokud si nejste jistí, vezměte si na prohlídku někoho, kdo v křesle stráví večer místo vás. Druhý pohled často odhalí to, co přehlédnete.<br>
<br>
<br>
<br>
Pohyb se musí zvyšovat postupně. Vynechejte hned dlouhé běhy, pes s nadváhou má větší zátěž na klouby a hrozí zánět šlach. Začněte kratšími trasami, třikrát denně po deseti minutách, a každý týden přidejte pět minut. U starších psů nebo plemen s krátkým čumákem zvolte klidnější tempo a raději více kratších procházek než jednu vyčerpávající. V horku choďte brzy ráno a večer, ne v poledne.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním signálem, že je dítě připravené, je schopnost udržet rovnováhu na odrážedle nebo na kole bez pedálů při volné jízdě. Dítě by mělo samo zvládnout brzdit rukou, ne jen nohama o zem. Většina dětí je na tento krok zralá mezi třetím a pátým rokem, ale věk není směrodatný. Důležitější je, jestli dítě samo chce a jestli udrží kolo při chůzi vedle sebe. Nucení k jízdě na kole, které je ještě velké nebo těžké, vede k tomu, že dítě přestane mít chuť jezdit vůbec.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Na raftu nejdřív selhává</span> trup, ne paže. Když sedíš na válci a nemáš zpevněný střed těla, každý náraz jde přímo do bederní páteře. Pádla přitom držíš silou, kterou přes trup nedokážeš přenést. Proto je stabilita trupu základem ochrany zad při raftingu – ne doplňkem, ale podmínkou, že se po vodě vůbec dostaneš bez bolesti.<br>
<br>
<br>
<br>
Před první jízdou seřiďte výšku sedla tak, aby dítě dosáhlo na zem celou plochou chodidla, teprve později ji zvyšujte. Sundejte pomocná kolečka i s držákem, ať nepřekážejí. Vyberte rovný, prázdný úsek s pevným povrchem, ideálně mírně do kopce, aby dítě nemuselo řešit rychlost. Nechte ho nejprve odrážet se nohama a kolo držte za sedlo, ne za řídítka. Jakmile samo udrží rovnováhu, přidejte šlapání. Typická chyba je držet kolo zezadu příliš dlouho nebo pouštět dítě bez varování. Lepší je krátce pustit, nechat ho dojet a hned pochválit konkrétní věc, například že udrželo směr.<br>
<br>
<br>
<br>
První jízdy opakujte krátce a často, ne jednou za týden na dlouhou dobu. Dítě se unaví a přestane vnímat. Věnujte pozornost přilbě, která sedí pevně a neposouvá se do čela, a oblečení, které není volné kolem řetězu. Po každé jízdě zkontrolujte dotahování kol, brzd a tlaku v pláštích. Pokud dítě spadne, nechte ho chvíli odpočinout, ale vraťte se na místo ještě ten den nebo druhý den. Odkládání jízdy na neurčito vede k tomu, že se strach vrátí.<br>
<br>
<br>
<br>
Přechod z odrážedla nebo kola s pomocnými kolečky na první skutečnou jízdu je pro dítě i rodiče větší změna, než se na první pohled zdá. Nejde jen o to sundat kolečka a pustit dítě z kopce. Rozhoduje načasování, výběr kola a způsob, jakým dítěti jízdu předáte. Pokud se to uspěchá, vznikne strach, který se pak odstraňuje mnohem déle než samotné učení.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b5scripts026.jpg&dl=1" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Typ kola volte podle terénu, kde bude dítě jezdit. Na asfalt stačí městské nebo trekingové kolo s hladšími plášti. Do lesa a na nerovné cesty patří horské kolo s odpruženou vidlicí a hrubším vzorkem. Zbytečně těžké odpružení ale malé dítě unaví. Vždy zkontrolujte brzdy: u menších dětí bývá vhodnější zadní šlapací brzda kombinovaná s přední pákovou, protože ručičky ještě nemají dost síly na jemné dávkování. Řidítka by měla být blízko a výš, aby dítě nemuselo být v předklonu.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak vybrat velikost a typ kola Velikost se neřídí věkem, ale výškou dítěte a délkou jeho nohou. Kolo musí být takové, aby dítě v sedle dosáhlo špičkami na zem a zároveň mělo při šlapání mírně pokrčené koleno v dolní poloze pedálu. Příliš velké kolo se hůř ovládá a dítě z něj padá častěji. Naopak příliš malé kolo nutí k nepřirozenému držení těla. U prvního kola bez koleček se vyplatí lehčí rám a nižší stupačka, aby dítě mohlo snadno nastoupit a v případě potřeby se nohama odrazit.
