Postup je jednoduchý, ale má svá úskalí. Ve vodní lázni rozpusťte máslo, přidejte tekutý olej a promíchejte. Potom vsypte tenzid a míchejte, dokud se všechno nespojí. Nakonec vlijte vychladlý bylinkový odvar, přidejte konzervant a případně pár kapek éterického oleje. Směs rychle tuhne, takže ji hned přendejte do formy — ideálně silikonové, aby se dala snadno vyklopit. Nechte ztuhnout při pokojové teplotě, ne v lednici. V chladu by směs zvlhla a šampon by se rozpadal.<br>
<br>
<br>
<br>
Světlé dřevo a nohy místo sokl<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://freestocks.org/fs/wp-content/uploads/2018/11/young_woman_talking_on_the_phone_outdoors-1024x683.jpg" style="max-width:410px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nízké zóny patří úložnému prostoru, ne posteli Místa, kde je strop nižší než 120 cm, nejsou na spaní ani na sezení. Naopak se v nich výborně ukrývají zásuvky, police na knížky nebo rolovací boxy na hračky. Vyhněte se ale klasickým dvířkám, která se otevírají nahoru – v podkroví narazí do stropu. Použijte výsuvné zásuvky nebo otočné čtvercové boxy. Častou chybou je cpát do nízkého prostoru těžké věci, ke kterým se dítě nedostane. Nechte tam jen to, co potřebuje občas – sezónní oblečení, deky, starší hračky.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec myslete na to, že dítě roste. Co funguje v pěti letech, nebude stačit v deseti. Vyberte nábytek, který se dá přeskládat – police na kolečkách, postel, kterou lze prodloužit, stůl s nastavitelnou výškou. Každý centimetr pod šikminou tak zůstane využitý i za pár let, aniž byste museli bourat. Změřte, naplánujte nízké zóny, postavte postel a stůl tam, kde je výška, a nechte prostor dýchat.<br>
<br>
<br>
<br>
Větrání a světlo rozhodují o tom, zda bude pokoj obyvatelný. Do šikmé stěny se často vejde jen malé střešní okno. Pokud je to možné, nechte ho otevíratelné a doplňte ho závěsem nebo roletou, která se přizpůsobí šikmému rámu. Zrcadlo na protilehlé stěně nebo na dveřích zdvojnásobí denní světlo. Nepřidávejte tmavé barvy na šikmý strop – opticky ho sníží. Světlý nátěr a pár barevných doplňků udělají víc než drahý nábytek.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Kromě hal a irizace lze</span> spatřit i sluneční pilíře, což jsou svislé světelné sloupce nad nebo pod Sluncem. Vznikají odrazem světla na vodorovných plochách ledových krystalů. Časté jsou také vedlejší slunce neboli parhélia – jasné skvrny po stranách Slunce ve stejné výšce. Pro jejich pozorování potřebujete Slunce nízko nad obzorem a cirrovitou oblačnost. Pokud se objeví jen jeden vedlejší slunce, není to chyba, často je druhý slabší nebo zakrytý oblakem.<br>
<br>
<br>
<br>
Světlo v předsíni většinou řeší jedna lampa uprostřed stropu, a to je chyba. Bodové světlo vytváří ostré stíny a tmavé kouty. Rozložte ho: dvě až tři menší svítidla po stranách, jedno nad zrcadlem, případně pásek podél stěny. Důležitá je teplota světla. Příliš studené bílé světlo dělá z předsíně nemocniční chodbu, příliš žluté zase prostor opticky zmenšuje. Zlatý střed je neutrální bílá, tedy něco mezi denním a teplým odstínem. Pokud máte možnost, použijte stmívač – ráno potřebujete jasné světlo, večer stačí tlumené.<br>
<br>
<br>
<br>
Předsíň v paneláku bývá to nejmenší místo v bytě a zároveň tím nejvytíženějším. Projde jím každý, kdo přijde domů, odloží se tu bunda, boty, taška a často i koš s prádlem. Když k tomu připočtete tmavý kout bez okna a jednu holou žárovku, vznikne stísněný tunel. Přitom stačí málo a stejný půdorys se začne chovat úplně jinak. Rozhoduje barva stěn, způsob osvětlení a to, kam přesně umístíte zrcadlo.<br>
<br>
<br>
<br>
Pracovní kout potřebuje světlo a výšku. Stůl postavte k nejvyšší stěně nebo k oknu, kde je strop nejvýš. Židle musí mít opěradlo a dítě musí mít nad hlavou alespoň 20 cm volného prostoru, aby se při psaní nepředklánělo. Police nad stolem nepřipevňujte do šikmé části – knihy by padaly. Místo toho použijte nástěnné lišty nebo zavěšené kapsáře na sešity. Typická chyba je dát stůl do rohu, kde se strop svažuje – dítě tam sedí schoulené a bolí ho záda.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Šikmý strop v dětském</span> pokoji není jen omezení, ale i příležitost. Rozhoduje o tom, jak vysoko dítě dosáhne rukou, kam se vejde postel a kde zůstane volná podlaha. Prvním krokem je změřit výšku stropu v každém bodě místnosti – u zdi, uprostřed, u okna. Většina lidí změří jen nejvyšší bod a pak se diví, že skříň nejde otevřít. Udělejte si jednoduchý náčrtek s výškami po půl metru a teprve pak plánujte nábytek.<br>
<br>
<br>
<br>
Postel umístěte kolmo ke šikmé stěně, ne podél ní. Dítě tak má nad hlavou vyšší strop a lépe se vstává. Pokud je místo úzké, zvolte postel o šířce 80 nebo 90 cm a délku přizpůsobte věku – pro menší dítě stačí 140 cm. Mezi postelí a šikmou stěnou nechte alespoň 30 cm na prostěradlo a větrání. Nikdy nedávejte postel přímo pod okno ve šikmé stěně, pokud se okno otevírá dovnitř. V létě tam navíc praží slunce a v zimě táhne.
