Co dělat, když je podklad vlhký Nejprve zjistěte zdroj. Stoupající vlhkost z terénu, netěsné rozvody, špatně odvětrávaný prostor nebo zbytková stavební vlhkost se řeší různě. U stoupající vlhkosti se aplikuje hydroizolační systém, u zbytkové vlhkosti stačí čas a větrání. Teprve potom přichází na řadu penetrace. Ta musí být volená podle savosti a vlhkosti — na vlhčí podklad se používá penetrace, která snižuje nasákavost a zároveň uzavírá povrch. Nikdy nepenetrujte mokrý povrch, voda by penetraci naředila a účinek zmizel.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr: rozhodněte se před první řezem, ne za pochodu. Nechte prkna před pokládkou aklimatizovat v místnosti alespoň dva dny. Rozměřte a vyzkoušejte suchou cestu, označte si řezné body a teprve potom řežte. Kdo začne pokládat od zdi bez měření, obvykle skončí s nepravidelnými spárami u protější stěny a s nutností předělávat celou podlahu.<br>
<br>
<br>
<br>
Zkontrolovat byste měli i to, zda je hodnota R uvedena pro suchý stav. U některých materiálů se po zabudování vlhkost ustálí na jiné úrovni a odpor se změní. Pokud výrobce uvádí jen laboratorní číslo, ptejte se na reálné podmínky. Jedině tak získáte představu, jak bude střecha fungovat po letech. Tepelný odpor není dokonalý ukazatel, ale je to nejrychlejší orientační bod, který vám zabrání udělat drahou chybu.<br>
<br>
<br>
<br>
Jakmile je hmota srovnaná, přichází kontrola lícování. Nasaďte díly, které jste sundali, a zavřete dveře i kapotu. Vůle musí být po celém obvodu stejné. Pokud ne, ještě je čas na úpravy, než se nanese tmel a lak. Tmel nanášejte v tenkých vrstvách a nechte každou pořádně vytvrdnout. Silná vrstva tmelu časem popraská. Brousit začněte hrubším zrnem a postupně přejděte k jemnějšímu, ale vždy na podložce, ne prsty.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/Psjt4fRnXhE/hq720.jpg" alt="Tajný úložný prostor za gaučem / DIY upgrade do malého bytu!!" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;"><span style="font-weight: 800;">Typická chyba je nanášení</span> stěrky na podklad, který byl před hodinou ošetřen penetrací. Penetrace musí dokonale zaschnout, jinak se stěrka s penetrací nespojí a vznikne slabá vrstva, která se při zatížení odloupne. Stejně špatné je ředit stěrku vodou navíc, abyste ji dostali dál. Výrobce udává množství vody přesně a jakékoli přidání navíc snižuje pevnost a zvyšuje smrštění.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Praktický postup je</span> jednoduchý. Nejprve zjistěte, kde všude se voda dostane na podlahu. Tam, kde je to pravidelně, navrhněte dlažbu. Vinyl použijte jen v suchých částech a vždy s celoplošným lepením, ne jen se zámky. Před pokládkou naneste hydroizolační stěrku i do rohů a spojů. Dilatace u stěn řešte pružným tmelem, ne pevným silikonem. Po instalaci sledujte spáry u vany a sprchy každé tři měsíce, protože právě tam začíná většina škod.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív změřit, pak tahat Prvním krokem je zjistit, kam se hmota posunula. Bez měření na diagonály a kontroly vůlí mezi dveřmi, kapotou a blatníky taháte naslepo. Papírový nebo plastový metr, případně olovnice na rovné podlaze, stačí. Zkontrolujte, zda sedí rozvor a zda nejsou deformované i skryté výztuhy. Pokud ano, samotné vytažení vnějšího plechu nepomůže, protože se síly přenášejí dál. Typická chyba je začít bouchat do nejvíc poškozeného místa, aniž byste věděli, odkud se deformace šíří.<br>
<br>
<br>
<br>
Než vůbec otevřete pytel se stěrkou, změřte vlhkost podkladu. Orientačně se používá vlhkoměr, u betonu se doporučuje čekat na zbytkovou vlhkost pod přibližně čtyři procenta hmotnosti u podlah s vytápěním a pod pět procent bez něj. Cementové potěry zrají týdny až měsíce, anhydritové jsou na tom podobně. Bez měření se nepozná, zda je podklad suchý — povrch může vypadat suchý a uvnitř být stále mokrý.<br>
<br>
<br>
<br>
Srovnání hmoty po dopravní nehodě není jen o tom vzít kladivo a vyklepat plech. Jde o souhru měření, tažení a trpělivosti. Pokud některý krok přeskočíte, karoserie může vypadat dobře na první pohled, ale po čase se vrátí do původního stavu nebo se začne loupat lak. Následující postup vychází z běžné praxe, kdy se opravuje plech po nárazu, nikoli kompletní výměna dílu.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším krokem je uvolnit spoje v okolí poškození. Odvrtejte svary nebo povolte šrouby tam, kde to konstrukce dovoluje. Tím se hmota uvolní a můžete ji postupně vytahovat. Na rovnání použijte hydraulický rozpěrný válec, kladivo srovnávací a různé hroty. Netlačte silou na jeden bod, ale střídejte směry a nechte plech pracovat. Každé přetažení poznáte podle toho, že se plech začne vlnit nebo „zvonit". Když to uslyšíte, okamžitě uberte.<br>
<br>
<br>
<br>
Po nanesení stěrky dodržujte dobu zrání uvedenou výrobcem. Teplota a vlhkost vzduchu v místnosti ovlivňují, jak rychle stěrka tvrdne. V chladu a vlhku to trvá déle, v horku a suchu může naopak praskat. Nepokládejte finální podlahovou krytinu dříve, než je stěrka plně vytvrzená a zbroušená. Pokud se i přes veškerou péči objeví bubliny, odloupnutá místa nebo praskliny, většinou jde o následek vlhkosti v podkladu nebo nedostatečné přípravy. V takovém případě je nutné postižená místa odstranit, zjistit příčinu a postup opakovat – oprava „naoko" přes novou vrstvu nemá smysl.
