Jestliže se potvrdí vlhkost, neřešte povrch, dokud nezjistíte, kudy voda vstupuje. Prohlédněte venkovní parapety, spáry, odpadní trubky a úroveň terénu u zdi. Teprve potom má smysl omítku odstranit, nechat konstrukci vyschnout a nanést sanační maltu. U odřeniny stačí prach oškrábat, napenetrovat a vyrovnat. Rozdíl mezi oběma případy je v hloubce, ne v barvě — a právě proto se vyplatí začít testem, ne barvou.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozhodující je také roční období. V zimě nosíte domů sůl, písek a bláto, takže vydržíte vytírat častěji, klidně každý den jen v chodbě. Na jaře a na podzim, kdy je venku vlhko, se prach lépe usazuje a podlaha se rychleji zašpiní. V létě naopak stačí méně, pokud nevětráte otevřeným oknem do ulice. Vždy ale platí: vytírejte jen tolik, kolik povrch unese. Raději dvakrát lehce než jednou pořádně mokře.<br>
<br>
<br>
<br>
Laminátová podlaha vypadá odolná, a proto na ni lidé běžně berou mokrý hadr, jako by šlo o dlažbu. Jenže jádro laminátové desky je lisovaná dřevovláknitá hmota. Když se do ní dostane voda spárami, deska nabobtná, hrana se nadzvedne a vzniklou vlnu už ničím nevyrovnáte. Nejde přitom o povrchovou vrstvu, ta vodu přežije. Problém je v tom, co je pod ní a co se děje ve spojích.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup je jednoduchý. Nejprve zjistěte požadavek na součinitel prostupu tepla pro váš objekt. Potom si nechte od projektanta nebo dodavatele předložit kompletní skladbu s výpočtem R pro každou vrstvu. Zkontrolujte, že součet odpovídá a že jsou zahrnuté i tepelné mosty. Nakonec ověřte, že je navrženo větrání a že parozábrana je na správné straně konstrukce. Tepelný odpor krytiny sám o sobě nic neřeší, rozhoduje až celá skladba.<br>
<br>
<br>
<br>
Hodnota tepelného odporu krytiny se udává v jednotkách m²·K/W. Vypovídá o tom, jaký tepelný tok projde materiálem při daném rozdílu teplot. U tenkých plechů je tato hodnota velmi nízká, u těžkých pálených tašek výrazně vyšší. Jenže pozor: vysoký tepelný odpor krytiny automaticky neznamená, že pod střechou bude chladno. Rozhoduje kombinace odporu krytiny, barvy povrchu, odrazivosti a odvětrání. Bez odvětrání se horký vzduch pod krytinou zastaví a proniká do konstrukce.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro běžný úklid si vystačíte s vodou a prostředkem určeným přímo na laminát, bez přebytku pěny, kterou je pak potřeba spláchnout další vodou. Na tvrdé nečistoty použijte raději vlhký hadr přiložený na chvíli na místo, ne mokré drhnutí. Pokud už se hrana začala zvedat, další mokré mytí situaci jen zhorší; v takovém místě přejděte na suchý režim a zvažte odborný zásah. Prevence je v tomhle případě výrazně levnější než výměna části podlahy.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je zalepit mapu akrylátovým tmelem a natřít barvou. U vlhkosti tím uzavřete povrch a voda si najde cestu jinde, často výš nebo do sousední místnosti. Druhá chyba je soudit jen podle barvy. Šedý flek nemusí být plíseň, může to být jen ztvrdlý tmel od předchozí opravy. A třetí chyba: opravovat v zimě nebo za deště, kdy je materiál chladný a vlhký. Tmel pak nedrží a barva se odlupuje během několika týdnů.<br>
<br>
<br>
<br>
Co prozradí sůl a okolí Vodítkem je i to, co se děje kolem mapy. U vlhkosti se na okrajích často objevuje bílý prášek, takzvaný výkvět. Jsou to soli, které voda vytáhla z materiálu a nechala na povrchu po odpaření. Odřenina žádné výkvěty nedělá. Stejně tak si všímejte, kde mapa leží. Vlhkost se drží v pruzích u podlahy, pod parapety, v rozích a na místech, kde je na druhé straně fasáda vystavená dešti. Odřenina bývá tam, kde se lidé opírají, kde stojí nábytek, nebo kam se dostane kolo kočárku. Zkuste si vzpomenout, jestli se místo změnilo po dešti nebo po zimě. Vlhkost se zhoršuje po srážkách, mechanické poškození zůstává stejné celý rok.<br>
<br>
<br>
<br>
Kde se dělá nejčastější chyba Typická chyba je koupit krytinu s vysokým tepelným odporem a pod ní nechat nedostatečnou ventilační mezeru. Výrobci sice udávají minimální průřez větracích otvorů, ale v praxi se často zmenší kvůli dodatečné izolaci nebo se zakryjí při montáži antén a kabelů. Další častý omyl je srovnávání dvou krytin pouze podle jednoho čísla. Dvě tašky se stejným tepelným odporem mohou mít zcela odlišné chování, pokud jedna odráží sluneční záření a druhá ho pohlcuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve si udělejte suchý test. Přiložte dlaň na podezřelé místo a chvíli ji tam podržte. Pokud je zeď studená jen na okraji mapy a uprostřed je stejně teplá jako okolí, jde spíš o odřeninu. Když je chladná plošně a chlad cítíte i deset centimetrů od okraje, pravděpodobně se do konstrukce dostává voda. Potom vezměte nůž nebo špachtli a seškrábněte kousek omítky asi do hloubky půl centimetru. Suchý prach, který se sype, mluví pro mechanické poškození. Vlhký, mazlavý materiál, který se lepí na nůž, je jasný signál.
