Nejčastější chyba je tmelit spáry v zimě. Tmel vytvrdne, ale v létě, když dřevo nabere vlhkost a roztáhne se, ho podlaha vytlačí nahoru nebo praskne. Vznikne nerovný povrch a problém je větší než na začátku. Pokud jsou spáry opravdu velké a trvalé i mimo topnou sezonu, pak je na místě zavolat odborníka, který posoudí, zda nejde o chybu při pokládce – například o chybějící dilatační spáru u stěn nebo o příliš natěsno spojené lamely.<br>
<br>
<br>
<br>
Jaké tolerance se ještě dají tolerovat U podlahových konstrukcí se běžně pracuje s tolerancí dva milimetry na dva metry pro rovinnost. To znamená, že mezi latí a povrchem by neměla vzniknout větší mezera než dva milimetry. U větších celků, jako jsou haly nebo dlouhé chodby, se tolerance vztahuje na každé dva metry, ne na celou plochu najednou. Pokud naměříte tři nebo čtyři milimetry, ještě to nemusí znamenat katastrofu, ale musíte vědět, jakou vrstvu na to budete pokládat. Samonivelační hmota zvládne i větší rozdíly, ale jen do určité tloušťky, kterou výrobce udává.<br>
<br>
<br>
<br>
Po osazení je nutné nechat vše řádně vytvrdnout a teprve potom provádět zkoušku vodou. Stačí nalít menší množství vody na balkon a sledovat, zda se neobjeví vlhkost na vnitřní straně prahu nebo pod ním. Pokud se objeví, je lepší práh vyjmout a vadu opravit hned, než později řešit poškozenou podlahu a omítku. Kvalitně provedený práh se pozná tak, že po letech vydrží bez zatékání, bez průvanu a bez vrzání.<br>
<br>
<br>
<br>
Co rozhoduje při výběru podlahy pro hraní Teplo pod nohama nevzniká jen materiálem. Rozhoduje kombinace podkladu, tloušťky a toho, co je pod ní. Plovoucí dřevěná podlaha je příjemná, ale v zimě studí. Řešením je kvalitní podložka pod plovoucí podlahu s tepelně-izolační funkcí, případně topná rohož, pokud se počítá s rekonstrukcí. U dlažby nebo lina je nutné počítat s tím, že bez podložky bude dítěti zima od kolenou i přes ponožky. Zde pomůže velká hrací podložka z pěny, která se dá otřít a která zároveň tlumí pády.<br>
<br>
<br>
<br>
Co v bytě skutečně pomůže a co je jen place<br>
<br>
<br>
<br>
Rovinnost podkladu se nedá posoudit okem ani podle toho, jak se po něm chodí naboso. Rozhoduje dvoumetrová lať a měřidlo. Lať pokládáte na podklad tak, aby se dotýkala ve dvou bodech, a ve třetím měříte vzdálenost mezi spodní hranou latě a povrchem. Právě tato mezera ukazuje, jak velká vlna nebo propad v podkladu skutečně je. Bez latě a měřidla pracujete naslepo a každá další vrstva jen zvětší to, co jste podcenili.<br>
<br>
<br>
<br>
Dítě si hraje na zemi několik hodin denně. Sedí, klečí, leze, padá. Povrch, na kterém to dělá, musí zvládnout dvě věci zároveň: být příjemný na dotek i po hodině a zároveň se dát rychle uklidit po rozlité vodě, rozsypaných barvičkách nebo rozšlapaném banánu. Teplý a snadno udržovatelný povrch není rozpor, jen je potřeba vybírat podle konkrétních vlastností, ne podle vzhledu v katalogu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pomůže i správné odkapávání. Pokud máte venkovní parapet, zkontrolujte, zda je vyspádovaný od okna. Voda, která zůstává stát na vnějším parapetu, se přes rám dostane i dovnitř. U vnitřního parapetu zase dejte pozor, aby květináče nestály přímo ve vodě. Podložka nebo miska, kterou po zalévání vylijete, zabrání tomu, aby vlhkost pronikala do spáry dnem. Rostliny na parapetu jsou častý zdroj problémů, protože se o nich při mytí zapomíná.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/_KGWu3HLWpg/hq720.jpg" alt="Hypotéka na koupi bytu + rekonstrukci" style="max-width:450px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;"><span style="font-weight: 800;">Typické chyby, které se</span> opakují: koupě koberce podle barvy, ignorování protiskluzové úpravy, podcenění hlučnosti tvrdé podlahy a zapomenutí na to, že podlaha musí vydržet i hrubší zacházení. Dítě na zemi nejen sedí, ale také staví, bourá a tahá. Povrch, který se poškrábe při první hře s autíčkem, není vhodný. Ptejte se proto v první řadě na odolnost a údržbu, teprve potom na vzhled.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je, že se měří jen tam, kde to vypadá špatně. Druhá chyba je měření po položení další vrstvy, kdy už se nedostanete na původní podklad. Třetí a nejhorší je spoléhat na to, že se to vyrovná samo. Každý krok po takovém podkladu vrzne, dlažba praskne nebo se rozkmitá, plovoucí podlaha se rozjede ve spojích. Nerovnost se vždycky projeví v místě, kde ji nejvíc potřebujete mít v klidu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud lať ukáže větší odchylku, než je tolerance pro váš typ podlahy, řešte to ještě před pokládkou. Menší vlny srovnáte broušením nebo tmelem, větší propady vyplníte vyrovnávací hmotou. U dřevěných podkladů se dělá vyrovnání pomocí podkladních desek nebo broušení, u betonu zase samonivelační stěrka. Vždycky platí, že čím rovnější podklad, tím menší riziko, že se vám podlaha po čase rozjede. Dvoumetrová lať je přitom nejlevnější pojistka, kterou můžete mít.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup je jednoduchý. Nejprve změřte plochu, kde si dítě skutečně hraje, ne celou místnost. Pak zvolte pevný povrch, který se dá vytřít, a na něj položte menší teplou podložku. Podložku volte tak, aby se dala otřít vlhkým hadrem a aby neklouzala. Pořiďte dvě, jednu perte nebo větrejte, druhá slouží. Koberec s dlouhým vlasem nechte na spaní, ne na hraní.
