0,3 mm versus 0,55 mm: která nosná vrstva vinylu vydrží

Druhou příčinou bývá chyba při spárování. Pokud se hmota aplikovala do mokré spáry, došlo k naředění a výsledná struktura je slabá. Stejně tak přílišné množství vody při zatírání spár vytáhne pojivo na povrch a vznikne mapování. Další častou chybou je spárování bez předchozího navlhčení – hmota rychle vyschne, popraská a v trhlinkách se usadí nečistoty. Ideální je spárovat za sucha, ale přesně podle návodu výrobce, a do 24 hodin spáry nezatěžovat vodou. Typická chyba je použít příliš horkou vodu nebo chemické čisticí prostředky s bělidlem. Ty mohou obarvit vlákna nebo je zkřehčit, takže vlna po vyčištění zůstane zploštělá natrvalo. Stejně škodí i silné drhnutí kartáčem – vlákna se překroutí a už se nenaroví. Další častou chybou je posunout nábytek zpět dřív, než koberec uschne; váha ho zatlačí do stejného místa a veškerá práce přijde vnivec. Prvním praktickým důsledkem je nerovnoměrné vytápění. Místnost se prohřeje pomaleji, protože část topné plochy je odstavená. Vytápění pak déle běží, spotřebovává více energie a v ochlazených okrajích místnosti vzniká pocit chladu. Druhý důsledek je technický: dlouhodobé přehřívání snižuje životnost podlahové krytiny. U dřeva a laminátu se objevují spáry a deformace, u vinylu měknutí a otlaky, u koberců zatuchání a ztráta barvy. Pro představu: u lepených podlah se nosná vrstva pohybuje kolem 0,3 až 0,55 mm, u zámkových systémů od 0,3 mm do 0,8 mm. Rozdíl mezi 0,3 a 0,55 mm není kosmetický. Tenká vrstva se při bodovém tlaku – noha židle, podpatek, přesun lednice – ohne a časem zůstane zdeformovaná. Silnější vrstva se vrátí do roviny a spoj zůstane celistvý. V praxi to znamená, že podlaha s 0,3 mm je vhodná do ložnice, ale do kuchyně nebo na chodbu patří minimálně 0,5 mm. Před nákupem si vezměte kus podlahy do ruky, zkuste ji ohnout a prohlédněte řez. Pokud je nosná vrstva tenká jako papír a dekor je nalepený na pěně, nejde o vinyl s nosnou vrstvou, ale o levnou alternativu, která dlouho nevydrží. Číslo na etiketě je první, co byste měli porovnat – dřív než dekor a cenu. Praktický postup: podklad očistěte, opravte praskliny, napenetrujte, namíchejte stěrku podle poměru na obalu, nalijte ji v pruzích a rozetřete hladítkem do požadované tloušťky. Pracujte v celcích, ne po malých kouscích, aby nevznikly spoje. Teplotu a vlhkost v místnosti držte v rozmezí uvedeném výrobcem, jinak materiál nevyzraje správně. Před pokládkou další vrstvy nechte stěrku dokonale proschnout, u silnějších vrstev to může trvat i několik dní. Když už se stane, že se do spáry dostane voda, jednejte hned. Vytřete místo do sucha, postavte na něj větrák nebo fén na studený vzduch a několik dní sledujte, jestli se kraj desky nezvedá. Drobný nával se někdy vrátí sám, ale jen pokud voda nepronikla hlouběji. Prevence je jednoduchá: méně vody, častější sušení a žádné experimenty s párou. Vinylová podlaha se prodává podle dvou čísel, která se pletou dohromady: celková tloušťka a tloušťka nosné vrstvy. Právě druhé číslo rozhoduje o tom, jak dlouho podlaha vydrží. Nosná vrstva je ta pevná deska pod dekorativní fólií, do níž se při výrobě lisuje zámek nebo se lepí na podklad. Čím je silnější, tím lépe drží tvar, méně se prohýbá a hlavně lépe odolává zatížení v místech, kde se chodí nejvíc. Životnost se nepočítá na roky, ale na počet přechodů. U 0,3 mm vrstvy výrobci uvádějí zatížení do 20 kg na bod, u 0,55 mm kolem 50 kg. Pokud máte doma velkého psa nebo děti, které jezdí na kolečkových židlích, tenká vrstva odejde během dvou tří let. Silnější vydrží i deset. Nejde o to utrácet za nejdražší desku, ale vybrat tloušťku podle místnosti. Do ložnice stačí 0,3 mm, do obýváku 0,5 mm, do kuchyně a na chodbu 0,7 mm a výš. Typická chyba: koupit podlahu podle vzhledu dekoru a číslo nosné vrstvy ignorovat. Další chyba je položit tenkou vrstvu na nerovný podklad. I ta nejlepší deska se ohne, pokud pod ní zůstane boule. Před pokládkou proto vždy vyrovnejte podklad do tolerance 2 mm na dva metry a nechte podlahu před řezáním alespoň den v místnosti, aby si sedla s teplotou. Při pokládce dávejte pozor na dilatační spáry u stěn. Vinyl s nosnou vrstvou do 0,4 mm se roztahuje víc, takže potřebuje spáru 5 až 8 mm. Silnější desky stačí 3 až 5 mm. Pokud spáru vynecháte, podlaha se při změně teploty vyboulí a spoj praskne. Stejně důležité je nenechat podlahu ležet v místnosti s vlhkostí nad 60 procent – nosná vrstva nasákne a už se nevrátí. Co sledovat v označení a co výrobci zamlčují Na etiketě hledejte údaj o nosné vrstvě, ne jen celkovou tloušťku. Někteří výrobci uvedou celkovou tloušťku 2 mm a tváří se, že jde o masivní podlahu, ale nosná vrstva je přitom 0,3 mm. Rozdíl poznáte podle hmotnosti a tuhosti – tenká deska se ohne mezi prsty, silná klade odpor. Dále kontrolujte, zda je nosná vrstva z čistého PVC nebo z recyklátu. Recyklát může mít kolísavou hustotu a v místech s proměnlivou vlhkostí se kroutí.<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b3_exteriors030.JPG&dl=1" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">

Войдите, чтобы оставлять комментарии