Závěrem: netradiční pohybové hry ve družině nejsou o tom, kdo vyhraje, ale o tom, jestli se zapojí i děti, které běžně stojí stranou. Pokud si před hrou připravíte prostor, pravidla a jednu variantu navíc, udržíte pozornost celé skupiny. Vyhněte se dvěma věcem: příliš složitým pravidlům a absenci odpočinkové zóny. Právě tam se totiž rozhoduje, jestli se dětem bude chtít hrát i příště.<br>
<br>
<br>
<br>
Obtížnost řeky rozhoduje i o tom, jak často vybavení kontrolovat. Na klidné vodě stačí před vyplutím zkontrolovat pásky a přezky. Na divoké vodě si po každém delším úseku zkontrolujte, zda se helma neposunula a zda popruhy vesty nedrhly o karabiny nebo jiné vybavení. Po pádu do vody vždy znovu utáhněte vestu vsedě, protože mokré oblečení klouže.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte u květináče. Pro většinu běžných pokojovek platí, že potřebujete nádobu s alespoň jednou drenážní dírkou na dně. Květináč bez odtoku je nejčastější důvod přelití – voda se drží u dna, kořeny nemají kyslík a začnou uhnívat. Pokud jste si oblíbili dekorativní obal bez dírky, vložte do něj vnitřní květináč s dírkami a přebytečnou vodu po zalévání vylijte. Velikost volte jen o dva až tři centimetry větší v průměru, než byl předchozí květináč. Příliš velká nádoba znamená, že substrát zůstává dlouho mokrý a kořeny nestíhají vodu spotřebovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Pečte v troubě předehřáté na 180 °C asi 35 až 45 minut do zlatohnědé barvy. Pokud štrúdl příliš rychle tmavne, přikryjte ho alobalem. Po upečení ho nechte na plechu vychladnout aspoň 15 minut, jinak se náplň vyteče a těsto se rozpadne. Nejčastější chyby: příliš mnoho mouky při válcování, teplé těsto a silná vrstva náplně. Když těsto praskne už při rolování, místo zalepujte prsty namočenými ve vodě a pečte ihned.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se nuda objevuje u všech her opakovaně a déle než měsíc, stojí za to podívat se i na jiné příčiny: nedostatek spánku, příliš mnoho času u obrazovky nebo změny ve škole a v kolektivu. Hra bývá jen místo, kde se problém projeví nejdřív. V takovém případě nepomůže nová hra, ale rozhovor a někdy i odborná pomoc. Většina případů se ale vyřeší tím, že dospělý přestane řešit hru a začne řešit potřeby dítěte.<br>
<br>
<br>
<br>
Hnojení řešte až ve chvíli, kdy je substrát v pořádku a rostlina roste. Přehnojená pokojovka v těžkém substrátu je na tom hůř než ta, která dostane méně živin, ale má vzdušné kořeny. Během zimy hnojení výrazně omezte nebo úplně vynechejte, protože rostlina v nedostatku světla živiny nezpracuje a soli se hromadí v substrátu.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním signálem je opakované odcházení po pár minutách. Pokud dítě hru opustí třikrát za sebou do pěti minut, není to náhoda. Druhým signálem je podrážděnost při prohře — pláč, házení dílků, obviňování ostatních. Třetí signál přichází tiše: dítě hru sice dokončí, ale bez komentáře, bez otázek, bez snahy hrát znovu. Tehdy už nejde o zábavu, ale o povinnost.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je tlačit na dokončení. „Když jsi to začal, musíš to dohrát" zní rozumně, ale u dětí často vytváří odpor ke hře jako takové. Druhá častá chyba je kupovat novou hru místo úpravy té stávající. Třetí chyba je hrát za dítě, aby šlo rychleji — tím mu vezmete právě to, co ho baví, tedy vlastní rozhodování. Místo toho zkuste roli pozorovatele a nechte dítě vysvětlit pravidla vám.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dělat, když se zájem vytratí Nejdřív si všimněte, co přesně přestalo fungovat. U stolních her to bývá příliš dlouhé čekání na tah, příliš mnoho pravidel nebo nevhodná obtížnost. U pohybových her to bývá únava nebo strach ze selhání před ostatními. U konstrukčních hraček přichází nuda ve chvíli, kdy dítě postaví vše, co umělo, a nemá další výzvu. Řešení nezačíná novým nákupem, ale úpravou pravidel: zkraťte hru, uberte pravidla, přidejte časový limit nebo hrajte v menším počtu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pomáhá také střídání typu činnosti. Po hře náročné na přemýšlení zařaďte něco pohybového, po pohybu něco tichého. Dítě, které se nudí u jedné hry, často není unavené z her obecně, ale z jednoho druhu podnětu. Pokud hru odložíte na dva až tři týdny a pak ji nabídnete znovu, často překvapí, jak rychle se zájem vrátí. Nenuťte ale návrat silou.<br>
<br>
<br>
<br>
Dítě sedí nad rozloženou hrou, chvíli ji otáčí, pak ji odstrčí a jde pryč. Většina rodičů to vnímá jako nezájem nebo rozmazlenost. Ve skutečnosti jde často o signál, že hra už nesedí věku, obtížnosti nebo momentální náladě. Rozpoznat ten rozdíl je důležitější než kupovat novou hračku.
