Třetí příčinou je nedostatečná údržba. Spáry v koupelně by se měly pravidelně otírat, ne je jen opláchnout. Po každém sprchování stačí stáhnout vodu stěrkou a nechat koupelnu vyvětrat. V kuchyni zase tuk a olej usazený ve spárách postupně tmavne a lepí se na něj prach. Prevence je jednoduchá: jednou týdně přejet spáry hadříkem s teplou vodou a neutrálním prostředkem. Jednou za měsíc pak použít jemný kartáček na zubní sklovinu – ne drátěnku.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se podlaha u radiátoru začne rozvírat, nepanikařte a nezačínejte hned s chemií. Nejprve upravte vlhkost a teplotu, sledujte stav alespoň dva týdny. Teprve pokud se mezery zvětšují nebo se objevují praskliny i mimo topnou sezónu, zavolejte podlaháře. Ten posoudí, zda jde o přirozený pohyb, nebo o vadu montáže. Ve většině případů stačí vrátit dřevu vlhkost, kterou mu topení vzalo.<br>
<br>
<br>
<br>
První chybou bývá spoléhat na „vypadá to suché". Beton mění barvu podle vlhkosti jen orientačně a povrch vysychá mnohem rychleji než jádro desky. Rozhodující je měření. Provádí se dvěma základními způsoby. Metoda CM (karbidová) odebírá vzorek z hloubky, kde bude podlaha skutečně ležet, a výsledek udává v procentech hmotnosti. Elektronické vlhkoměry měří odpor nebo kapacitu a hodí se spíš pro orientační kontrolu a sledování trendu. Pro finální rozhodnutí je vhodné obě metody zkombinovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je položit podlahu podle harmonogramu, ne podle měření. Dodavatel potřebuje termín, investor chce bydlet, a tak se vlhkost „vyřeší" improvizovanou parozábranou. Jenže izolační fólie pod plovoucí podlahou nezastaví vlhkost, která už je v desce — jen ji uzavře a nechá působit na lepidlo a krytinu. Další chybou je věřit jednomu měření uprostřed místnosti nebo měření povrchovému, které ukazuje nízké hodnoty, zatímco hloubka je stále mokrá.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby se opakují: koberec se koupí podle rozměru stolu, ne podle rozestupu židlí; podlouhlý koberec se položí na kratší stranu; u jídelního stolu se podložka kombinuje s kluzkou podlahou bez proti-skluzové úpravy. Poslední bod je důležitý i u správně velkého koberce — bez podložky se posouvá a židle z něj sjíždějí i při dostatečném přesahu.<br>
<br>
<br>
<br>
Na hodně vlhkých podkladech se často používá speciální epoxidová nebo polyuretanová izolační vrstva, která vlhkost uzavře. Tato vrstva však musí být dokonale provedená – jakákoli štěrbina nebo nedostatečné vytvrzení znamená, že vlhkost pronikne do stěrky a ta se zničí. Před aplikací stěrky vždy zkontrolujte, zda izolace vytvrdla podle předpisu a zda je povrch suchý na dotek.<br>
<br>
<br>
<br>
Okraj koberce musí ležet pod nohama, ne za nimi Praktické pravidlo zní: zadní nohy židle musí stát na koberci i v nejzazší poloze, kdy se od stolu odstupuje. Pokud noha při posunu sklouzne za okraj, koberec se zvedá a židle se vrací zpět po tvrdé podlaze. U obdélníkového stolu se proto koberec navrhuje tak, aby přesahoval desku alespoň o šířku jedné židle na každou stranu, u kruhového stolu o stejnou vzdálenost po celém obvodu. Kulatý koberec pod obdélníkovým stolem je častá chyba — rohy zůstávají bez krytí.<br>
<br>
<br>
<br>
Než koberec koupíte, vyznačte si půdorys na podlaze páskou. Položte židle do krajních poloh a zkontrolujte, zda všechny nohy zůstávají uvnitř. Teprve pak hledejte konkrétní rozměr. Pokud se váš půdorys neshoduje s běžně dostupnými rozměry, je lepší zvolit větší koberec a přizpůsobit uspořádání místnosti než menší, ze kterého budou židle sjíždět.<br>
<br>
<br>
<br>
Podložka pod plovoucí podlahu rozhoduje o tom, jak se bude podlaha chovat při chůzi, jak bude tlumit kroky a jak dlouho vydrží. Výrobci desek předepisují maximální tloušťku podložky, protože příliš měkký podklad může způsobit rozlamování zámků. Rozdíl mezi tenkou a tlustou podložkou není jen v centimetrech, ale hlavně v tom, jakou zátěž přenese a jaký hluk utlumí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Řešením není spěch, ale</span> plán. Pokud měření ukáže vyšší vlhkost, než dovoluje použitý systém, existují dvě cesty: čekat a dál větrat, nebo zvolit takzvanou vlhkostní bariéru — epoxidový nátěr nebo speciální sanační hmotu, která vytvoří uzavřenou membránu. Ani ta se ale nesmí aplikovat na příliš vlhký beton, jinak se odloupne. Po aplikaci bariéry je nutné znovu měřit a teprve pak pokládat. Kdo si udělá na měření čas, ušetří si později bourání celé podlahy.<br>
<br>
<br>
<br>
U podlahového vytápění je situace jiná. Tlustá podložka funguje jako izolant a teplo se do místnosti dostává pomalu. Tam patří co nejtenčí podložka s nízkým tepelným odporem, jinak vytápění ztrácí smysl. Naopak v podkroví nebo nad garáží může být tlustší vrstva přínosem, protože lépe utlumí hluk i chlad.
