U dlažby a keramiky se nemusíte bát vody, ale pozor na spáry. Když je budete drhnout nasucho, vypadají šedě a časem praskají. Vlhká mop s jemným čisticím prostředkem je bezpečná volba. Vyhněte se prostředkům s abrazivy – poškrábou glazuru a ta už nikdy nebude vypadat čistě. U vinylu a linolea platí opak: příliš mnoho vody zatéká do spojů a podklad nabobtná. Vytírejte mírně vlhkým mopem a hned dosušte.<br>
<br>
<br>
<br>
Vinylová podlaha v koupelně vypadá jako rychlé a levné řešení, dokud se pod ni nezačne dostávat voda. Rozhodnutí mezi vinylovou fólií a keramickou dlažbou neurčuje cena ani vzhled, ale to, jak dobře daný materiál zvládá trvalou vlhkost. Pokud se voda dostane pod krytinu, vinyl ji uzavře a vytvoří prostor pro plíseň, kdežto dlažba ji nechá odpařit a sama zůstane stabilní.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je mokré čištění. Voda chlupy slepí k sobě i k vláknům a po uschnutí vytvoří tvrdý špunt, který vysavač nevyndá. Vlna navíc nesnáší přílišné namočení. Pokud už musíte koberec mokře čistit, dělejte to až po dokonalém odstranění suchých chlupů a použijte minimum vody. Další chybou je sáhnout po lepivé roli. Ta sundá jen povrchovou vrstvu, ale z vlněného vlasu toho moc nesebere a brzy se přestane lepit.<br>
<br>
<br>
<br>
Vrzání dřevěné podlahy ve starém domě není samoúčelná závada. Je to zvukový záznam toho, jak se jednotlivá prkna pohybují vůči sobě nebo vůči nosné konstrukci. Každé škobrtnutí, lupnutí nebo dlouhé zaskřípění má svou příčinu a většinou ji lze vysledovat bez bourání celé místnosti. Než začnete shánět novou podlahu, vyplatí se pochopit, co vám ta prkna vlastně říkají.<br>
<br>
<br>
<br>
První chybou bývá spoléhat na „vypadá to suché". Beton mění barvu podle vlhkosti jen orientačně a povrch vysychá mnohem rychleji než jádro desky. Rozhodující je měření. Provádí se dvěma základními způsoby. Metoda CM (karbidová) odebírá vzorek z hloubky, kde bude podlaha skutečně ležet, a výsledek udává v procentech hmotnosti. Elektronické vlhkoměry měří odpor nebo kapacitu a hodí se spíš pro orientační kontrolu a sledování trendu. Pro finální rozhodnutí je vhodné obě metody zkombinovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak se chová dlažba s vytápěním a na co si dát poz<br>
<br>
<br>
<br>
Podmínky v místnosti se musí udržovat aktivně. Otevřená okna sama nestačí; je potřeba zajistit průvan nebo nucené větrání a udržet teplotu nad deset stupňů Celsia. Zbytečné je zrychlování topením na vysoké teploty — beton se pak vysušuje nerovnoměrně a na povrchu vytváří krustu, která brzdí únik vlhkosti z nitra. Pokud se pracuje v zimě, je nutné počítat s tím, že studený vzduch pojme méně vlhkosti a schnutí se zpomalí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je položit podlahu podle harmonogramu, ne podle měření. Dodavatel potřebuje termín, investor chce bydlet, a tak se vlhkost „vyřeší" improvizovanou parozábranou. Jenže izolační fólie pod plovoucí podlahou nezastaví vlhkost, která už je v desce — jen ji uzavře a nechá působit na lepidlo a krytinu. Další chybou je věřit jednomu měření uprostřed místnosti nebo měření povrchovému, které ukazuje nízké hodnoty, zatímco hloubka je stále mokrá.<br>
<br>
<br>
<br>
Betonová deska zdaleka není suchá ve chvíli, kdy na ní můžete stát. Voda, kterou potřebuje k hydrataci cementu, se z ní odpařuje týdny až měsíce. Pokud se do tohoto procesu vloží podlaha, vlhkost nemá kam unikat a začne si hledat cestu nahoru. Výsledek se projeví později: bubliny v lepidle, odlepené lamely, praskliny ve spárovací hmotě, zápach nebo plíseň pod krytinou.<br>
<br>
<br>
<br>
Řešením není spěch, ale plán. Pokud měření ukáže vyšší vlhkost, než dovoluje použitý systém, existují dvě cesty: čekat a dál větrat, nebo zvolit takzvanou vlhkostní bariéru — epoxidový nátěr nebo speciální sanační hmotu, která vytvoří uzavřenou membránu. Ani ta se ale nesmí aplikovat na příliš vlhký beton, jinak se odloupne. Po aplikaci bariéry je nutné znovu měřit a teprve pak pokládat. Kdo si udělá na měření čas, ušetří si později bourání celé podlahy.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak se měří a co se považuje za suché Vzorky se odebírají z alespoň tří až pěti míst, u velkých ploch víc, včetně oblastí u stěn a v rozích, kde beton schne nejpomaleji. Před odběrem je nutné odstranit případné zbytky lepidla, vyrovnávacích hmot nebo nátěrů. Hloubka odběru odpovídá místu, kam přijde lepidlo — u anhydritových potěrů bývá limit přísnější než u cementových. Obecně platí, že cementový potěr potřebuje k dosažení bezpečné vlhkosti přibližně čtyři až šest týdnů na centimetr tloušťky, anhydrit zhruba týden na centimetr. Tyto hodnoty se prodlužují při vysoké vlhkosti vzduchu, nízké teplotě a bez větrání.
