Jak se nenechat odradit a zbytečně se nezranit Nejčastější chyba začátečníků je přehnané očekávání. Nelezte hned nejtěžší cestu. Začněte na nejlehčích, označených barvou nebo číslem. Pokud vám to nejde, nesnažte se to silou přetlačit. Raději slezte a zkuste to znovu s lepší technikou. Důležité je dýchat a nepřetahovat svaly. Po prvním výstupu vás budou bolet ruce a nohy, to je normální. Druhý den si dejte pauzu.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nejčastější pastí je zpráva od „známého", který náhle potřebuje pomoc. Píše, že mu nefunguje účet, že je v zahraničí bez peněz, nebo že pro vás má výhodnou nabídku. Vždycky spěchá. Právě tlak na okamžité rozhodnutí je hlavní znak podvodu. Když na vás někdo tlačí, abyste jednali hned, zastavte se. Skutečný známý počká.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Typická chyba je sušit</span> bylinky v koupelně nebo ve sklepě. Tam sice není slunce, ale je tam vlhko a málo vzduchu, takže plíseň přichází rychle. Další chybou je sušit bylinky hned po umytí. Pokud je musíte omýt, důkladně je osušte v utěrce a nechte je proschnout na vzduchu. Sušení urychlené fénem nebo topením sice vypadá efektně, ale silice se odpaří a zůstane jen seno.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyberte si, co na stolku skutečně čtete. Tlusté svazky se špatně drží vleže a po pár minutách bolí zápěstí. Praktičtější je paperback nebo čtečka, která se vejde na desku i s obalem. Pokud čtete na tabletu, nastavte si teplý režim zobrazení a vypněte oznámení. Zvukový ping uprostřed odstavce přeruší soustředění víc než hluk z ulice. Nabíječku veďte po zadní hraně stolku a připevněte ji páskem, aby kabel nepadal za postel.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je příliš brzké učení na velkém kole. Dítě na kole, na které nedosáhne nohama, nemá žádnou záchranu a každý náklon končí pádem. Druhá častá chyba je učit na svahu z kopce. Dítě získá rychlost, kterou neumí zastavit, a strach je hotový. Třetí chyba je učit se na rušné cestě nebo tam, kde jsou kořeny a výmoly. První jízda potřebuje klid, ne dobrodružství.<br>
<br>
<br>
<br>
Měsíční povrch na první pohled připomíná ementál. Není to náhoda ani kosmetický vtip. Krátery vznikaly a vznikají dvěma hlavními způsoby: dopadem těles a sopečnou činností. Naprostá většina viditelných kruhových útvarů je dopadová. Když na Měsíc dopadne planetka nebo kometa rychlostí v řádu kilometrů za sekundu, uvolní se energie srovnatelná s výbuchem velké bomby. Hornina se nevypaří celá, ale je vymrštěna do okolí a pod bodem dopadu zůstane prohlubeň.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyberte rovný, hladký a prázdný povrch. Asfalt s mírným sklonem je lepší než tráva – na trávě se kolo nechce rozjet a dítě se při šlapání zbytečně zadýchá. Držte dítě za ramena nebo za zadní část sedla, nikdy za řídítka. Řídítka potřebujete nechat volná, aby dítě samo korigovalo směr. Jakmile ucítíte, že jede samo, pusťte. Neprozrazujte to dopředu, jinak se lekne a přestane šlapat.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak vypadá první jízda, která má šanci dopadnout dobře Kolo před první jízdou snižte tak, aby dítě dosáhlo oběma chodidly na zem. Ne na špičky, ne jen jednou nohou. Dítě tak může kdykoli zastavit pád tím, že se prostě postaví. Nenuťte ho hned šlapat. Nechte ho nejdřív odrážet se jako na odrážedle, ať si zvykne na novou váhu a na to, že kolo se pod ním může naklonit. Teprve když se přestane bát náklonu, přidejte pedály.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Než sundáte kolečka, nechte</span> dítě jezdit na kole, kterému jste kolečka nadzvedli tak, aby se kola sotva dotýkala země. Když s nimi při jízdě neškrtne o asfalt, je to signál, že rovnováhu drží samo. Další test je jednoduchý: dítě jede pomalu a vy ho přidržíte za rameno. Pokud se pod vaší rukou kroutí a hledá oporu, ještě není čas. Pokud jede rovně a vy cítíte, že ho vlastně vůbec nevedete, můžete kolečka sundat.<br>
<br>
<br>
<br>
Počítejte s tím, že první samostatná jízda bude trvat pár metrů. Někdy jen dva. To je v pořádku. Oslavte to a skončete, dokud je dítě nadšené. Druhý den přidejte pár metrů, a teprve když jede rovně a umí zastavit, učte ho rozjíždět se vlastními silami. Když po několika pokusech vidíte, že dítě ztrácí odvahu, dejte kolečka na týden zpět a zkuste to znovu. Není to krok zpět, je to jen jiné tempo.<br>
<br>
<br>
<br>
Další častá chyba je špatné jištění. Vždy se před lezením domluvte s jističem na povelích: „Lezu!", „Jistím!", „Dole!". Pokud jistíte vy, nikdy nepouštějte lano z ruky. Nechte si ukázat, jak se správně váže osma. Na stěně platí, že se nešplhá po laně, ale leze se po chytech. Nepoužívejte magnézium na celé ruce, stačí na prsty.<br>
<br>
<br>
<br>
Odradit vás může i hluk, děti nebo fronta na cestu. Přijďte mimo špičku, ideálně dopoledne ve všední den. Pokud narazíte na někoho, kdo se vytahuje, ignorujte ho. Lezení je o radosti z pohybu, ne o soutěži. Po prvním dni si dejte dva dny volna a pak jděte znovu. Uvidíte, že to půjde lépe. Až budete mít jistotu, můžete zkusit venkovní skálu, ale vždy s někým zkušeným.
