Klíče a drobnosti řešte jednou provždy. Malá miska, stojánek nebo police na klíče zabrání tomu, aby se klíče ztrácely po celém bytě. Pokud máte více členů domácnosti, přidělte každému vlastní háček nebo přihrádku. Je to jednoduché, ale výrazně to sníží chaos. Vyhněte se otevřeným policím, kam se ukládá vše, co zrovna nemá místo. Otevřený úložný prostor ve vstupu láká k odkládání nepořádku.<br>
<br>
<br>
<br>
Vezmi si vlastní lahev s vodou, malý ručník a magnesium. Magnesium (maglajzna) není jen taková dekorace – bez něj ti budou klouzat ruce po každém druhém chytu. Pokud si ho zatím nekupuješ, půjč si ho na recepci. Dále si vezmi kartáč na chyty, ale pozor: čistit chyty je slušnost, ne povinnost. Když vidíš, že je na chytu maz, přejeď ho kartáčem, ale nedělej z toho hlavní náplň návštěvy. A ještě jedna věc: přezůvky. V lezeckých botách se nechodí na záchod ani do šatny. Boty mají být čisté a suché, jinak kloužou a ničí povrch chytů.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba začátečníka je koupit boty o dvě čísla menší s tím, že se vytáhnou. Lezecké boty z přírodního semiše se opravdu trochu povolí, ale syntetické většinou drží tvar. Pokud bota tlačí hned v obchodě, na stěně to bude horší. Druhá chyba je kupovat boty podle barvy nebo podle toho, co má někdo na stěně. Každá noha je jiná a to, co sedí kamarádovi, může tobě ničit prsty.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je vyzkoušet botu na bosou nohu, ne na tlustou ponožku. Většina lezců na umělé stěně leze naboso. Noha se v botě nesmí kroutit do stran, ale prsty musí být lehce pokrčené. Když prsty narovnáš, narazí na špičku. Když je ohneš, bota se ohne s nimi. Zkus v botě stát na malé hraně – třeba na hraně schodu. Pata musí zůstat dole. Pokud se pata zvedá, bota je moc velká nebo má špatný tvar paty pro tvoji nohu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Druhou chytrou vychytávkou je</span> sklopná botníková lavice. Sednete si na ni při zavazování, po zvednutí víka ale zmizí dva až tři páry bot. Do lavice dávejte jen obuv, kterou nosíte denně, jinak se z ní stane skládka. Stejně funguje i úzká skříňka do výklenku, pokud ji vybavíte výsuvnými rámečky místo pevných polic. Rámeček vysunete, vezmete boty, zasunete. Ušetříte hloubku i nervy.<br>
<br>
<br>
<br>
První návštěva umělé stěny vypadá jednoduše: přijdeš, půjčíš si boty, lezeš. Jenže většina začátečníků skončí po dvaceti minutách s rudýma rukama a pocitem, že na to nemá. Není to o síle. Je to o tom, co si vezmeš, jak začneš a jak si poradíš s tím, co přijde po prvním výšlapu.<br>
<br>
<br>
<br>
Před prvním výstupem boty nechoď po zemi. Zbytečně je ohneš a zašpiníš. Na stěně používej magnézium, ale ne na podrážku – klouže to. Po lezení boty vyndej z batohu a nech je uschnout, jinak začnou smrdět a guma ztvrdne. Pokud bota po pár výstupech tlačí na jednom místě, zkus ji nosit doma v ponožkách. Když to nepomůže, vyměň ji. První boty nemusí být dokonalé. Mají tě naučit stát na špičkách a důvěřovat tření.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dělat, když bota sedí na délku, ale tlačí do šířky Šířka je častější problém než délka. Úzká bota vytlačí palec do strany a po pár výstupech máš otlak. Široká bota se zase v prostředku prohne a ty ztrácíš kontakt s stěnou. Řešení není kupovat o číslo větší. Zkus jiný střih – některé boty mají širší špičku, jiné užší patu. Vezmi si do obchodu vlastní lezecké ponožky, pokud v nich chceš lézt, a zkoušej boty v podřepu, ne vsedě. V sedě se noha roztáhne jinak než při lezení.<br>
<br>
<br>
<br>
První výstup na umělé stěně je hlavně o tom, abys zjistil, jak ti sedí tvar boty. Lezecké boty nejsou tenisky. Nemají tlumit nárazy ani držet kotník. Mají přenášet tlak z prstů do stupy, a to jen tehdy, když bota sedí na tvém chodidle bez vůle. Na umělé stěně se leze krátce, často v převisu, a každý pohyb je dopředu daný. Špatně zvolená bota se projeví po deseti minutách – tlačí do kloubů, klouže na špici nebo se v patě zvedá.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí vychytávka se týká bund. Většina lidí je věší na ramínka do skříně, kde zaberou půl metru šířky. Zkuste místo toho věšet bundy na háky přes ramenní část, ale jen ty, které jsou skutečně mokré nebo špinavé. Suché bundy patří do skříně v jiné místnosti. Na chodbě tak zůstane jen to, co právě potřebujete. Čtvrtou vychytávkou je podnos na mokrou obuv. Jednoduchá plastová vanička zachytí vodu a bláto, které by jinak skončily na podlaze. Vysypete ji jednou za dva dny, ne až když je podlaha celá špinavá.
