Nové Město pražské je dodnes živým důkazem toho, že středověké plánování může fungovat i po staletích. Pokud se chceš vyznat v jeho struktuře, zapomeň na marketingové průvodce a nauč se číst půdorys. Stačí si všímat šířky ulic, polohy kostelů a tvaru náměstí. Pak pochopíš, proč je právě tato čtvrť považována za urbanistický vrchol doby Karla IV. A co víc – dokážeš se v ní pohybovat jako místní, ne jako ztracený turista.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.istockphoto.com/photos/class=" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;"><span style="font-weight: bolder;">Třetí hra je „Lesní</span> orchestr". Děti hledají předměty, které vydávají zvuk – suché listí, šišky, kamínky, duté klacky. Zkoušejí, jak zní, když do nich ťuknou, třou je o sebe nebo s nimi zatřesou. Vznikne z toho rytmus, do kterého můžete tleskat. Dávejte pozor, aby děti nestrhávaly živé větve. Používejte jen to, co už leží na zemi.<br>
<br>
<br>
<br>
Zhubnout znamená přijmout méně energie, než pes vydá. Základ je krmení. Odměřte denní dávku krmiva přesně – ne od oka, ne hrnkem, který se mění podle nálady. Použijte kuchyňskou váhu nebo odměrku, kterou máte pořád po ruce. Snižte dávku o deset až patnáct procent a vydržte dva týdny. Pokud pes nehubne, uberte dalších pět procent. Nikdy nekrmte méně než dvě třetiny původní dávky bez porady s veterinářem, jinak hrozí nedostatek živin.<br>
<br>
<br>
<br>
Dřevo na zimu nezačíná schnout v listopadu. Rozhoduje o tom, jak ho uložíte už na jaře a v létě. Pokud ho naházíte na hromadu u zdi nebo pod igelit, vlhkost zůstane uvnitř a v kamnech vám bude doutnat, kouřit a spotřebujete ho dvakrát tolik. Cílem je, aby palivo mělo pod 20 procent vlhkosti. To se pozná jednoduše: štípané poleno je lehké, na čele popraskané a při úderu do sebe dvě polena nezní hluboce, ale ostře.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Hnojení řešte až ve</strong> chvíli, kdy je substrát v pořádku a rostlina roste. Přehnojená pokojovka v těžkém substrátu je na tom hůř než ta, která dostane méně živin, ale má vzdušné kořeny. Během zimy hnojení výrazně omezte nebo úplně vynechejte, protože rostlina v nedostatku světla živiny nezpracuje a soli se hromadí v substrátu.<br>
<br>
<br>
<br>
Vzduch musí proudit skrz, ne kolem Základem je volně ložená hromada, kde vítr profukuje mezi poleny. Naskládejte je na sebe tak, aby se dotýkala co nejmenší plochou, ideálně na stojato nebo do mírného kříže. Mezi řadami nechte mezery. Hromada by neměla být vyšší než metr a půl, jinak se spodní vrstvy utlačí a zapaří. Podklad musí být pevný a suchý — na paletách, trámech nebo štěrku. Nikdy ne přímo na hlíně, odkud vlhkost táhne vzhůru. Vrch zakryjte jen lehce, třeba vlnitou lepenkou nebo plachtou, která přesahuje okraje, ale nechává boky otevřené. Zcela uzavřený igelit je nejčastější chyba: voda zkondenzuje uvnitř a dřevo zplesniví.<br>
<br>
<br>
<br>
Křupavá kůrka vzniká jen tehdy, když se potravina v oleji skutečně smaží, ne dusí. Prvním předpokladem je dostatečně rozpálený tuk a suchý povrch obalované suroviny. Vlhká mouka nebo mokré maso začnou olej ochlazovat, obal se nasákne a místo křupavé vrstvy získáte těžkou, mastnou hmotu. Proto před smažením vždy osušte maso papírovou utěrkou a nechte obal chvíli odpočinout, aby se strouhanka spojila s vejcem.<br>
<br>
<br>
<br>
Další možností je „Pozorovatel". Najděte si klidné místo a požádejte děti, aby si sedly a dvě minuty jen poslouchaly a dívaly se. Potom řeknou, co slyšely – ptáky, vítr, praskání větví. Kdo toho vymyslí víc, vyhrává. Tato hra učí soustředění a je dobrá i pro unavené děti. Nezapomeňte, že v lese se nemá křičet, aby se nerušila zvěř.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou je skladovat dřevo v uzavřené kůlně bez větrání nebo v garáži. Vlhkost tam zůstává a dřevo nikdy nevyschne. Další častá chyba je zakrývání hromady ze všech stran, protože se lidé bojí deště. Déšť polena smyje, ale vítr je vysuší. Pokud hrozí dlouhé deště, přikryjte jen vrch a nechte boky otevřené. A nezapomeňte: čím déle dřevo schne, tím méně ho spálíte a tím více tepla dostanete.<br>
<br>
<br>
<br>
Hry, které zvládnete bez přípravy Druhá hra je „Stopaře". Jeden hráč jde napřed a cestou láme větvičky nebo dělá malé hromádky z kamení. Ostatní jdou za ním a snaží se najít cestu zpátky. Nesmí ale nic ničit – jen ohýbat suché větve, které už leží na zemi. Častá chyba je, že děti začnou značkovat stromy nožem nebo kreslit křídou. To lesu škodí a zbytečně ho poškozuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si zahrajte „Paměťovou stezku". Jdete po cestě a děti si mají zapamatovat pět věcí, které potkaly – pařez, kámen, houbu, strom, potok. Po padesáti metrech se zastavte a nechte je vyjmenovat, co viděly. Menším dětem stačí tři věci. Pokud si nevzpomenou, vraťte se kousek zpátky a hledejte společně. Tato hra nevyžaduje nic než pozornost a je skvělá i na cestu domů.<br>
<br>
<br>
<br>
Před uložením dřeva na zimu zkontrolujte, jestli není napadené dřevokazným hmyzem nebo plísní. Napadená polena oddělte a spalte přednostně, jinak se vám nakazí celá hromada. Štípy nařežte na délku, která odpovídá topeništi — obvykle 25 až 33 cm. Příliš dlouhá polena se do kamen nevejdou a musíte je řezat znovu, což je ztráta času i paliva.
