Proč je ale Měsíc samá jamka, zatímco Země ne? Na Zemi působí voda, vítr, led a tektonika. Ty povrch neustále přepracovávají, krátery zarovnávají a překrývají sedimenty. Měsíc atmosféru nemá, vodu nemá a jeho kůra je geologicky mnohem klidnější. Jakmile jeden kráter vznikne, zůstane tam prakticky navždy. Jen ho může přebít jiný, mladší dopad. Proto je měsíční povrch vrstvený jako palimpsest – čím více kráterů na ploše vidíte, tím je povrch starší.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je hladká mouka, ale ne ledajaká. Na buchty a koláče se hodí mouka s vyšším obsahem lepku, která udrží vláčnost i po upečení. Na 500 g mouky počítejte asi 250 g tvarohu, 250 ml vlažného mléka, 80 g cukru, 2 žloutky, 100 g změklého másla, 21 g čerstvých kvasnic a špetku soli. Sůl nikdy nedávejte přímo na kvasnice, ale do mouky. Když sůl přijde do kontaktu s kvasnicemi, zpomalí kynutí a těsto může zůstat těžké.<br>
<br>
<br>
<br>
Když si nejste jistí, oslovte zkušeného houbaře nebo mykologa, ale i tak platí, že za houbu v košíku odpovídá ten, kdo ji přinesl. Zkušenost se nedá nahradit odvahou. Raději si přineste méně hub, které bezpečně znáte, než plný košík druhů, u kterých jen doufáte, že jsou jedlé.<br>
<br>
<br>
<br>
Další možností je „čísla v pohybu". Každé dítě dostane číslo od jedné do pěti. Vedoucí vyvolá číslo a úkol: jedničky dvakrát oběhnou kruh, dvojky udělají pět dřepů, trojky přeskáčou lavici. Kdo splní úkol nejdřív, získává bod pro svou skupinu. Trik je v tom, že se čísla obměňují a úkoly se stupňují. Nepřehánějte to s počtem opakování – děti se rychle unaví a přestanou vnímat. Po deseti minutách zařaďte krátkou pauzu na vodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Barva stěn rozhoduje víc než nábytek sám. Světle šedá a bílá podlaha s tmavým nábytkem potřebuje stěny v teplém podtónu, jinak je prostor studený a unavený. Naopak k tmavé podlaze a světlému nábytku dejte stěny s jemným šedým nebo pískovým nádechem. Nikdy nepoužívejte stejný odstín na stěnu i podlahu – prostor se „slepí" a nábytek v něm zmizí.<br>
<br>
<br>
<br>
Zrcadlo patří na stěnu, ne do ro<br>
<br>
<br>
<br>
Bezpečný sběr hub nezačíná v lese, ale doma. Než vyrazíte, promyslete, co si vezmete a co si dopředu nastudujete. Košík místo igelitky, nůž s krátkou čepelí a měkký kartáček na očištění klobouku i třeně. Igelitová taška je špatná volba, houby se v ní zapaří, zvlhnou a začnou se rozkládat, takže už po cestě domů přestávají být bezpečné. Do košíku je skládejte kloboukem dolů a nepěchujte je na sebe. Vezměte si jen tolik hub, kolik skutečně spotřebujete, a žádné, které neumíte na sto procent určit.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co se v lese ptát a čeho si všímat Každou houbu si před uložením do košíku otočte a prohlédněte zespodu. Když si nejste jistí, nechte ji na místě. Sbírejte jen zdravé a čerstvé plodnice, staré, plesnivé nebo rozpadající se houby neberte ani tehdy, když druh znáte. Nikdy nemíchejte v košíku druhy, které vypadají podobně, ale nejste si jisti jejich totožností. Vyhněte se sběru v blízkosti silnic, průmyslových zón, skládek a chemicky ošetřovaných ploch. Houby přijímají látky z okolí, takže i jedlý druh z nevhodného místa může být zdraví škodlivý.<br>
<br>
<br>
<br>
Po návratu domů houby zpracujte co nejdříve, ideálně tentýž den. Očistěte je suchým kartáčkem nebo otřete vlhkou utěrkou, ale neponořujte je do vody, zbytečně nasáknou. Nakrájejte je na plátky a zkontrolujte i vnitřek třeně, zda není červivý nebo jinak napadený. Pokud se chystáte houby sušit, nakrájejte je rovnoměrně a sušte při nižší teplotě, dokud nejsou křehké. Zmrazení je vhodné jen pro druhy, které to snášejí, a vždy je předem tepelně upravte. Nikdy neochutnávejte syrové houby a nedávejte je malým dětem.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba začátečníků je sbírat podle obrázku v telefonu nebo podle jedné fotky z internetu. Další častou chybou je domněnka, že když houba chutná dobře nebo ji ohlodávají zvířata, musí být jedlá. To neplatí. Stejně nebezpečné je spoléhat na to, že jedovatou houbu poznáte podle toho, že zčerná stříbro nebo že zhnědne cibule. Tyto pověry nemají s určováním nic společného. Pokud si nejste jistí, houbu prostě nechte růst.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete sbírat, projděte si alespoň tři druhy, které si chcete odnést, a naučte se je rozpoznat podle více znaků najednou. Nikdy se nespolehejte na jediný rys, jako je barva klobouku nebo místo růstu. Důležité je sledovat tvar a barvu lupenů nebo rourek, způsob připojení klobouku k třeni, přítomnost prstenu, pochvy nebo kruhu, barvu a strukturu třeně, vůni a reakci na řez. Právě kombinace těchto znaků odlišuje jedlý druh od podobného nejedlého nebo jedovatého.