Olej na smažení, který zničí chuť i pánev: čeho si nevšimnete

<span style="font-weight: 900;">Pro běžné domácí</span> smažení stačí dva až tři druhy oleje. Jeden neutrální na vysoké teploty, jeden aromatický na dochucení za studena a případně jeden na pečení. Sledujte složení, ne jen nápis „na smažení". U tekutých olejů v plastových lahvích hledejte datum plnění a snažte se je spotřebovat do několika měsíců. Olej je potravina, která stárne i v neotevřené lahvi.<br> <br> <br> <br> <strong>Jak poznat, že je olej na</strong> smažení špatný Kvalitu nepoznáte podle barvy v lahvi. Rozhoduje kouřový bod, tedy teplota, při které se olej viditelně rozpadá. Čím vícekrát olej použijete, tím níž kouřový bod klesá. Praktický test: dejte do studeného oleje dřevěnou špejli. Když se kolem ní začnou tvořit drobné bublinky, má olej zhruba správnou teplotu. Když se z povrchu valí souvislý dým, je přehřátý a jídlo v něm zhořkne.<br> <br> <br> <br> Nejčastější chyba je hluboká deska. Čím hlubší stůl, tím víc se na něm hromadí předměty a tím méně místa na skutečnou práci. Hloubka kolem šířky předloktí stačí. Druhá chyba je umístění zásuvek a kabeláže až po montáži nábytku. Kabely veď v liště po spodní hraně police, prodlužovač připevni ze spodu desky, ne na podlahu, kde se o něj zakopává.<br> <br> <br> <br> Typická chyba je koupit těsnění o milimetr silnější, protože se zdá, že lépe utěsní. Opak je pravdou. Silné těsnění nedovolí dvířkům dosednout a vznikne mezera jinde. Další chyba je přilepit těsnění na mastný nebo rezavý povrch. Drží pak jen do prvního většího zahřátí a během topné sezóny se utrhne.<br> <br> <br> <br> Světlo ve vrstvách místo jedné žárov<br> <br> <br> <br> Pektin si broskve nesou v sobě, stačí ho probud<br> <br> <br> <br> Zrcadlo a světlo spolu musí ladit. Lesklý povrch zrcadla odráží i světelné zdroje, takže pokud je lampa umístěná přímo proti zrcadlu, uvidíte jen oslnivý bod. Tento problém řeší clona nebo mírné natočení světla mimo osu. Dále se vyhněte zrcadlům s výrazným rámem v tmavé barvě, který opticky zmenšuje plochu. Tenký rám nebo zrcadlo bez rámu nechá vyniknout odrazu.<br> <br> <br> <br> Základní pravidlo zní: čím méně dvojných vazeb v mastných kyselinách, tím vyšší teplotu olej snese. Pro smažení při 170–190 °C se hodí přepuštěné máslo, sádlo, kokosový tuk, avokádový olej nebo vysoce olejový slunečnicový a řepkový olej. Naopak panenský olivový olej, lněný olej nebo olej z vlašských ořechů patří do studené kuchyně. Přepálený olej poznáte podle modravého dýmu a štiplavého zápachu – v tu chvíli je už pozdě, škodlivé látky jsou v něm.<br> <br> <br> <br> Většina lidí řeší olej na smažení podle ceny nebo podle toho, co zrovna mají v regálu. Jenže při smažení nejde o chuť za studena, ale o teplotní stabilitu. Olej, který se při zahřátí rozkládá, vytváří v pánvi lepkavý film, kouří, hořkne a postupně ničí i nepřilnavý povrch. Výběr se proto řídí obsahem nasycených a mononenasycených tuků, ne reklamou na etiketě.<br> <br> <br> <br> Typická chyba je dolévat nový olej do starého. Starý olej se tím neobnoví, jen se urychlí jeho rozklad. Stejně špatné je smažit při příliš nízké teplotě: těsto nasákne tuk, místo aby se rychle uzavřelo. Po smažení nechte olej vychladnout, přeceďte ho přes jemné sítko a skladujte v uzavřené nádobě na tmavém a chladném místě. Pokud olej zapáchá, pění nebo je tmavý, patří do sběrného dvora, ne zpět na pánev.