Zubní kámen, nebo jen povlak? Jak to poznat včas

Někteří psi mají k tvorbě kamene větší sklony – menší plemena, psi s těsnějším postavením zubů nebo ti, kteří dostávají jen měkkou stravu. U nich se vyplatí kontrola tlamy každý týden a profesionální čištění častěji. Pokud pes už kámen měl, po odstranění se vrací snadno. Po zákroku se proto domácí čištění nesmí odkládat. Zanedbaný kámen vede k paradentóze, vypadávání zubů a přes krevní řečiště i k zánětům ledvin nebo srdce. Rozdíl mezi povlakem a kamenem je tedy zásadní – jeden zvládnete sami, druhý potřebuje odborníka. Když si nejste jistí, co na zubu vidíte, nechte psa prohlédnout dřív, než se z měkkého problému stane tvrdý.<br> <br> <br> <br> <img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b17thomas010.jpg&dl=1" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;"><span style="font-weight: bold;">Správně usušená bylinka se</span> při přejetí prsty rozdrolí a stonek se ohne, ale nezlomí. Když ji ohne a on pruží, je uvnitř ještě vlhkost, která se později projeví plísní. Než bylinky uložíte, nechte je ještě den dva volně na vzduchu, aby se vlhkost vyrovnala. Skladujte je v tmavých, vzduchotěsných sklenicích, nejlépe z tmavého skla nebo v uzavíratelné dóze postavené do skříně. Světlo a teplo ničí silice rychleji než cokoli jiného. Každou nádobu označte názvem a datem – přehled vám ušetří zbytečné ochutnávání a zklamání.<br> <br> <br> <br> Irizace vypadá jinak než hala. Jsou to barevné skvrny nebo pruhy na okrajích tenkých oblaků, nejčastěji altocumulus nebo cirrocumulus. Vznikají ohybem světla na malých kapičkách nebo krystalcích. Jsou mnohem menší než hala a často připomínají perleťové mýdlové bubliny. Pozorujte je proti tmavšímu pozadí, ideálně když je část oblohy v stínu. Irizace se nedá předpovědět, ale vyskytuje se častěji na jaře a na podzim. Typická chyba je hledat je přímo u Slunce. Irizace bývá deset až třicet stupňů od Slunce, ne v jeho bezprostřední blízkosti.<br> <br> <br> <br> Barvy držte v jednom tónu. Kontrastní pruhy, výrazné vzory nebo tmavá podlaha proti bílé stěně prostor rozdělují a zmenšují. Podlaha by měla splývat se stěnami, případně být jen o odstín tmavší. Nábytek volte nízký a bez nožiček – botník připevněný ke zdi, lavice místo židle, věšák místo volně stojícího stojanu. Každý předmět, pod kterým je vidět podlaha, přidává vzduch. Naopak vysoké skříně sahající ke stropu předsíň uzavřou, i když nabízejí úložný prostor.<br> <br> <br> <br> Typické chyby, které se opakují: sušení na přímém slunci, příliš dlouhé sušení do úplného vysušení, skladování v papírových sáčcích, které nasáknou vlhkost, a mletí bylinek hned po usušení. Mletím se uvolní silice a ty se okamžitě vytratí. Pokud potřebujete mletou bylinku, namelete ji těsně před použitím. Stejně tak nedávejte bylinky do mrazničky v domnění, že vydrží déle – mráz je poškodí a po rozmrazení zůstane jen tráva bez chuti.<br> <br> <br> <br> Závěsy vybírejte podle plošné hmotnosti, ne podle vzhledu. Účinné protihlukové závěsy mívají hmotnost zhruba od 300 g/m² výše, kvalitní kusy se pohybují kolem 500–800 g/m². Materiál musí být hustě tkaný, ideálně s vrstvou akustické membrány nebo s vloženou netkanou textilií. Dekorativní záclona o hmotnosti 150 g/m² hluk nezastaví, jen mírně zlepší dozvuk v místnosti. Všímejte si také toho, zda látka není prošitá řídkými švy – zvuk uniká každou netěsností.<br> <br> <br> <br> <strong>Kdy s tím k veterináři a co</strong> tam čekat K veterináři jděte, jakmile uvidíte tvrdý kámen, který nejde odstranit nehtem, nebo když pes zapáchá i po vyčištění zubů. Stejně tak při krvácení dásní, odmítání jídla nebo otoku na tváři. Veterinář obvykle provede vyšetření tlamy v celkové anestezii, protože bez ní nelze kámen odstranit bezpečně a bez bolesti. Ultrazvukem kámen odstraní i pod linií dásně, poté zuby vyleští a někdy udělá rentgen, aby zjistil stav kořenů. Anestezie zní hrubě, ale je to jediná cesta – pokusy škrábat kámen na bdělém psu končí poraněním dásní a nedostatečným odstraněním.<br> <br> <br> <br> Prvním příznakem bývá zápach z tlamy, kterého si všimnete při mazlení nebo když pes zívne. Postupně se na zubech, nejčastěji na špičácích a stoličkách, objeví žlutohnědý nebo šedý povlak, který nejde setřít prstem. Když se podíváte psovi do tlamy, věnujte pozornost linii dásní – pokud jsou zarudlé, oteklé nebo na dotek krvácejí, kámen už dásně dráždí. Pes může také hůř žvýkat, nechat padat potravu, vyhýbat se tvrdším granulím nebo si tlamu tlačit o podlahu. Tyto projevy nejsou „jen rozmar", ale signál, že pod kamenem už probíhá zánět.<br> <br> <br> <br> Častou chybou je spoléhat na „zubní" pamlsky nebo kosti jako náhradu čištění. Pamlsky mohou mírně omezit plak, ale tvrdý kámen neodstraní. Další chybou je dávat psovi lidskou zubní pastu – obsahuje xylitol a další látky, které jsou pro psy toxické. Používejte pastu určenou pro psy a kartáček s měkkými štětinami. Pokud pes čištění nesnáší, začněte pomalu: nejdřív mu prstem namočeným v pamlskové pastě masírujte dásně, teprve pak přidejte kartáček. Čistěte ideálně denně, minimálně však třikrát týdně. Prevence je levnější a příjemnější než odstranění kamene v anestezii.