Podklad a místo rozhodují víc než doba skladování Dřevo nesmí ležet přímo na zemi. Vlhko z půdy ho táhne zpátky a spodní vrstva zůstane mokrá i po měsících. Podložte hromadu trámy, paletami nebo kameny, které zvednou první vrstvu alespoň deset centimetrů nad terén. Místo volte na volném prostranství, kde vítr fouká, ale kde na hromadu nepadá voda ze střechy. Ideální je jižní nebo západní strana, kde dřevo přes den ohřívá slunce. Pokud skladujete u zdi, nechte mezi hromadou a zdí mezeru na šířku ruky. Zeď sama o sobě vlhkost drží.<br>
<br>
<br>
<br>
Sušení rozhoduje o polovině životnosti Sušička je nejrychlejší cesta, jak oblečení zničit. Teplo láme vlákna, sráží bavlnu a ničí elastan. Větrejte na ramínku ve stínu, ne na přímém slunci, které barvy vybledne. Svetr sušte vodorovně na ručníku, jinak se vytáhne. Kožené boty nikdy nesušte u topení – kůže ztvrdne a popraská. Vložte dovnitř novinový papír, ten vytáhne vlhkost, a nechte je uschnout při pokojové teplotě.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední zásada se týká času. Dřevo na zimu, kterou chcete topit, musí být naštípané a uložené nejpozději na jaře předchozího roku. Tvrdé dřevo jako buk nebo dub potřebuje rok až dva, měkké jako smrk nebo borovice zvládne jeden rok. Pokud začnete skládat na podzim, topit se s ním dá, ale spálíte ho víc a tepla dostanete méně. Na zimu si proto připravte dvě hromady: jednu na letošní topení a druhou, která dozraje. Ušetříte práci i dřevo.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Vlhkost a plísně jsou</span> dalším častým problémem. Podkroví špatně větrá a v zimě může vznikat kondenzace na studených místech. Před obydlením zkontrolujte, zda je střecha těsná a zda funguje parozábrana. Pokud se na šikminách objevují tmavé skvrny, nezakrývejte je nábytkem, ale řešte příčinu. Dětský pokoj by měl mít možnost pravidelného větrání, ideálně okny nebo větracími mřížkami v protilehlých štítech.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je hromadění. Když máte méně kousků a znáte jejich materiál, přestanete je prát zbytečně. Přečtěte si etiketu jednou a zapamatujte si ji. Tričko z bavlny s elastanem nikdy nežehlete na vysokou teplotu – guma se spálí a tričko ztratí pružnost. Zipy před praním zapněte, knoflíky rozepněte. Tkaničky vyperte v sáčku, jinak zamotají celou pračku.<br>
<br>
<br>
<br>
Zakrytí je druhá nejčastější chyba. Dřevo potřebuje chránit před deštěm, ale ne před vzduchem. Přikrýt celou hromadu plachtou až k zemi znamená, že se uvnitř srazí voda a dřevo zplesniví. Přikryjte jen horní část, plachtu připevněte tak, aby přesahovala zhruba dvacet centimetrů přes okraj, ale boky zůstaly otevřené. Ještě lepší je pevná stříška na kůlech. Plachta by měla být napnutá, ne prověšená, aby se na ní nedržely kaluže.<br>
<br>
<br>
<br>
Vlněné kousky nevěšte na ramínko, ztratí tvar. Skládejte je do police. Molům zabráníte tím, že je uložíte čisté – pot a jídlo je přitahují. Místo chemie použijte sáček s levandulí nebo cedrem. Svetr nenosíte dva dny po sobě, vlákna potřebují čas, aby se vrátila do původního stavu.<br>
<br>
<br>
<br>
Dřevo skladujte naštípané, ne v celých kládách. Štípaná polena mají větší povrch a vlhkost odchází násobně rychleji. Pokud máte jen kulatinu, naštípejte ji co nejdřív, ideálně na jaře. Na zimu se pak dostane jen to, co mělo čas proschnout. Vlhkost dřeva před topením zkontrolujte jednoduše: vezměte poleno, rozřízněte ho a přiložte na řez ruku. Pokud je cítit chlad a vlhko, nebo se na povrchu drží vlákna, do kamen nepatří. Proschlé dřevo je na řezu světlejší a lehčí.<br>
<br>
<br>
<br>
Naštípané dřevo skládejte tak, aby vzduch mohl proudit skrz. Nejde o to ho „hezky srovnat", ale vytvořit štěrbiny mezi poleny. Polena skládejte na sebe naplocho, ne kolmo a ne do kompaktní krychle. Mezi jednotlivými kusy by měla zůstat mezera přibližně na dlaň. Čím provzdušněnější hromada, tím rychleji odchází vlhkost. Vyhněte se skládání do tvaru, který připomíná zeď bez děr. Právě tam se drží vlhko nejdéle.<br>
<br>
<br>
<br>
Bezpečnostní detaily, které rozhoduj<br>
<br>
<br>
<br>
Odpoledne s dětmi v Praze nemusí znamenat utrácení za vstupenky a občerstvení v podnicích. Městské parky a zahrady nabízejí dost prostoru pro hru, objevování i odpočinek, a to zcela zdarma. Stačí si předem promyslet, co budete potřebovat, a vyrazit s vědomím, že cesta je součástí zážitku. Vyhněte se tlaku na „program za každou cenu". Děti často zabaví i obyčejné listí, klacky nebo louže.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si v lese hlídat, i když si myslíte, že houbu znáte Typická chyba je spolehnutí na jediný znak. Například „klobouk je hnědý a má prsten" nestačí. Vždy si všímejte kombinace: barva klobouku, barva a hustota lupenů nebo rourek, vůně, barva dužniny po rozříznutí, změna barvy po otlačení a místo růstu. Právě změna barvy bývá rozhodující. Některé druhy modrají, jiné černají, další zůstávají stejné. Pokud si nejste jisti, houbu nechte v lese. Není ostuda ji odložit, ostuda je sníst něco nejistého.