Co si vzít na první lezení na stěně, abyste to nevzdali?

Mouku prosejte na vál nebo do široké mísy. Máslo nakrájejte na kostky o hraně asi jednoho centimetru a nechte je chvíli v mouce obalit. Pak je rozmačkejte prsty nebo dvěma noži tak, aby vznikly ploché vločky obalené moukou. Nepracujte dlaněmi, ty jsou teplé a tuk se v nich rozpouští. Správná konzistence vypadá jako hrubá drobenka, ve které ještě vidíte kousky tuku. Právě ty se při pečení roztečou a vytvoří vrstvy.<br> <br> <br> <br> Na zahradě rozhoduje počasí a hrani<br> <br> <br> <br> První návštěva lezecké stěny často končí dřív, než by musela. Ne kvůli síle v rukou, ale kvůli tomu, že člověk přišel v nevhodném oblečení, půjčil si špatné boty nebo narazil na přeplněnou stěnu. Přitom stačí pár věcí dopředu vyřešit a zážitek je úplně jiný. Nejde o to koupit drahé vybavení, ale odstranit překážky, které zbytečně berou chuť.<br> <br> <br> <br> Než něco uvaříte nebo nakoupíte, udělejte si rychlou kontrolu: co se dnes musí spotřebovat? Zbytky, dozrálé ovoce a potraviny s blížícím se datem patří do jídla jako první. Nákupní seznam pište až po této kontrole. Typická chyba je nakoupit podle receptu, aniž byste se podívali, co už doma máte – pak kupujete dvakrát to samé a jednu verzi zapomenete. Stejně tak nefunguje nákup „do zásoby" bez plánu, kdy ji spotřebujete. Radši méně a častěji než plná spíž, ze které půlka putuje do koše.<br> <br> <br> <br> Základem je oblečení, ve kterém se dá volně zvednout paže nad hlavu a ohne koleno. Legíny nebo kraťasy, tričko, které není příliš volné, aby se nezachytávalo o chyty. Cvičky na lezení si většinou půjčíte přímo na stěně, ale ponožky nejsou potřeba — lezecké boty se nosí na bosou nohu. Sedět by měly těsně, ale nesmí bolet. Pokud v nich nedokážete stát bez bolesti, vezměte o půl čísla větší. Lano, úvazek a jistítko půjčíte také, u prvního lezení na laně se ale neobejdete bez instruktora nebo zkušeného člověka.<br> <br> <br> <br> Pyré je nejjednodušší. Uvařená jablka rozmixujte tyčovým mixérem, případně protlačte přes síto. Pokud chcete pyré hustší, nechte ho na mírném ohni odpařit, ale pořád míchejte, aby se nepřipálilo. Na 1 kg jablek přidejte lžičku kyseliny citronové, jinak pyré zhnědne. Plňte do malých sklenic, nechte 10 minut v horké vodě a obraťte dnem vzhůru. Nepřislazujte – cukr v pyré zbytečně podporuje kvašení.<br> <br> <br> <br> Odradit může i prostředí. V podvečer bývá stěna plná, lidé čekají pod cestami a začátečník má pocit, že překáží. Choďte mimo špičku, třeba dopoledne nebo brzy odpoledne. Pokud jdete ve dvou, střídejte se a jistěte. Sólo lezení na laně bez jištění nikdy nedělejte, i když to na videích vypadá jednoduše. U boulderingu je to jiné — tam se padá na žíněnku, ale i tak se vyhněte cestám pod sebou.<br> <br> <br> <br> Po prvním lezení přijdou druhý den bolavé předloktí a puchýře. To je normální a není to důvod skončit. Bolest je signál, že se svaly učí. Dejte si dva dny pauzu, protahujte prsty a předloktí, a pak jděte znovu. Pokrok není v tom vylézt nejtěžší cestu, ale v tom, že po pár návštěvách vylezete cestu, která vám první den připadala nemožná.<br> <br> <br> <br> Druhá vychytávka spočívá v tom, že podlaha v předsíni má zůstat co nejvíc volná. Místo nízké police dejte na zeď úzký botník, který sahá do výšky pasu, nebo na dveře zavěste látkový organizér s kapsami. Do kapes patří pantofle, nazouvací boty nebo dětská obuv. Třetí vychytávkou je věšák s ramínky v jedné výšce, ne háčky do kříže. Bundy na ramínkách zaberou méně místa, rychleji uschnou a neztratí tvar. Háčky na kabáty jsou pohodlné, ale bundy na nich kloužou a přetékají do uličky.<br> <br> <br> <br> Na stěně se snadno ztratí orientace v cestách. Každá cesta má svou barvu chytů a svou obtížnost. Vyberte si nejlehčí a držte se jí celou dobu. Není ostuda přejít na sousední cestu, když se zaseknete, ale není dobré míchat chyty z různých cest — ztratíte přehled o tom, co vlastně lezete, a ani se nic nenaučíte. Před výstupem je dobré si cestu prohlédnout zdola a říct si, kam půjdete rukama a kam nohama.<br> <br> <br> <br> Co se na stěně pokazí nejčastěji Největší chyba není slabý stisk, ale zbytečné napětí. Začátečník visí na rukou, drží se pevně každého chytu a zapomíná, že šlapat nohama je víc než viset. Nohy nesmí být jen do počtu — našlapujte na špičku, ne na vnitřní hranu boty, a snažte se stát pod chytem, ne daleko od stěny. Druhá častá chyba je přehlížení odpočinku. Po každém výstupu dejte ruce dolů, protřepejte je, chvíli dýchejte. Kdo šplhá bez pauzy patnáct minut, pak už jen sedí.<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:410px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">