Závěsy a ubrusy patří k textiliím, které toho vydrží hodně, pokud se k nim chováte podle jejich povahy. Nejčastější chybou je prát všechno dohromady na jeden program a pak se divit, že závěsy po pár měsících vyblednou a ubrus ztratí tvar. Rozhodující je materiál, teplota vody a způsob sušení. Už při nákupu si všímejte složení látky a symbolů údržby, protože právě ty určují, co látka snese.<br>
<br>
<br>
<br>
Kvalita spánku nezávisí na tom, kolik hodin v ložnici strávíte, ale na tom, jak hluboko se do spánku dostanete. Ložnice je přitom jediná místnost v domě, kterou má smysl ladit výhradně podle jedné funkce – regenerace. Většina lidí řeší matraci, ale opomíjí přitom teplotu, světlo a hluk, které ovlivňují spánek stejně silně. Začněte tím, že ložnici zbavíte všeho, co s spánkem nesouvisí: pracovní stůl, televize, hromady vypraného prádla. Postel má sloužit jen na spaní a intimitu, ne jako odkladiště.<br>
<br>
<br>
<br>
Malá předsíň se nedá zvětšit, ale dá se přinutit, aby tak vypadala. Dvě věci na to mají největší vliv: zrcadlo a světlo. Nejdou ale použít nahodile. Zrcadlo na špatném místě ubere prostor, světlo bez směru vytvoří jen ostré stíny a předsíň působí ještě stísněněji, než ve skutečnosti je.<br>
<br>
<br>
<br>
Barva světla není detail. Teplé světlo do předsíně nepatří, vypadá jako v obývacím pokoji a malý prostor ztmaví. Studenější bílé světlo s teplotou kolem čtyř tisíc kelvinů je neutrální a prostor nezatěžuje. Pokud je předsíň bez okna, nepoužívejte jen jednu barvu světla na všechno. Stropní světlo ať svítí víc do stran, nástěnné ať osvětluje stěnu, ne podlahu.<br>
<br>
<br>
<br>
Podkroví bývá pro dětský pokoj lákavé – soukromí, výhled, atmosféra. Jenže právě tady vzniká nejvíc problémů, které se naplno projeví až po letech. Nejde o estetiku, ale o fyziku: teplo stoupá vzhůru, světlo přichází šikmo a strop se svažuje. Kdo tyhle tři věci podcení, bude v létě větrat místo spánku a v zimě řešit průvan od střešního okna.<br>
<br>
<br>
<br>
Teplota oleje rozhoduje víc než přísa<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední častá chyba je podcenit únikovou cestu. Pokud je podkroví jediný přístup po schodech, musí být schodiště bezpečné i potmě. Noční světlo na cestě, madla po celé délce a žádné volně ložené koberce. Dítě se v noci zvedne a v cizím prostředí snadno zakopne. Ať je pokoj sebekrásnější, bez těchto základů se z něj stane prostor, ze kterého se dítě postupně odstěhuje do obýváku.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhé riziko je hluk a světlo zvenčí. Střešní okno je blíž ulici i obloze, takže do pokoje jde víc zvuku deště a v létě se rozednívá dřív. Před spaním pomůže venkovní clona a těsnění okna. Třetí riziko je únik tepla v zimě: teplý vzduch stoupá ke stropu, kde bývá nejchladnější plocha. Bez kvalitního zateplení a těsného okna vzniká kondenzace na rámu a postupně plíseň. Vlhkost poznáte podle tmavých skvrn v rozích u okna.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší riziko je přehřívání. Střecha se přes den rozpálí a teplo se drží pod hřebenem. Střešní okno bez venkovní clony funguje jako skleník. Řešení není klimatizace, ale clona zvenku – roleta, markýza nebo žaluzie montovaná nad okno, ne pod něj. Vnitřní závěs teplo jen zpomalí. Pokud střecha nemá pořádnou izolaci mezi krokvemi, teplo pronikne i s clonou. Proto se před zřízením pokoje vyplatí zkontrolovat skladbu střechy, ne jen namalovat barvy na sádrokarton.<br>
<br>
<br>
<br>
Co hrozí u šikmého stropu a nízké stěny Šikmý strop svádí k tomu postavit postel tam, kde je nejvíc místa – tedy k nejvyšší stěně. Jenže dítě potřebuje nad sebou prostor i při čtení a oblékání. Postel patří k nízké stěně, ale tak, aby nad ní zůstal alespoň metr volného prostoru. Nábytek na míru pod šikminu vypadá efektně, ale špatně se uklízí a brzy ho dítě přeroste. Praktičtější jsou nízké zásuvkové skříně a police, které se dají posouvat. Pozor také na střešní okno v dosahu malého dítěte – musí mít zámek nebo kliku mimo dosah.