<span style="font-weight: bolder;">První častou chybou je</span> posuzování podle následku, ne podle samotného přestupku. Rozhodčí vidí, že hráč zůstal ležet, a automaticky sahá po žluté, i když šlo o běžný souboj nebo o slabý kontakt. Stejně chybné je udělit kartu jen proto, že se hráči bouří. Před udělením karty je nutné ptát se: šlo o bezohlednost, hrubost, nebo jen o nedbalost? Byl kontakt zpožděný, zezadu, ve velké rychlosti? Teprve odpovědi určují barvu karty a někdy i to, že se karta udělovat nemá vůbec.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Typická chyba začátečníka</span> je nechat si telefon a peněženku v otevřené kapse. V klubu se tlačí, skáče a běhá, takže věci vypadávají. Peníze a doklady si dej do uzavřené kapsy nebo do šatny. Další chyba je příchod v době, kdy je klub ještě prázdný. V Praze se většina lidí schází později večer, takže přijít příliš brzy znamená stát v poloprázdném sále. Naopak příchod po půlnoci může znamenat dlouhou frontu. Zlatý střed je obvykle mezi desátou a jedenáctou hodinou, kdy už je uvnitř živo, ale fronta ještě není kritická.<br>
<br>
<br>
<br>
Uvnitř je rozhodující orientace sálu. Většina prvorepublikových kin má hlediště rovnoběžné s ulicí, ale najdou se i taková, kde je vstup zezadu a plátno směřuje do dvora. To ovlivňuje akustiku i to, odkud přichází světlo. Praktické pravidlo: čím blíž k plátnu, tím horší výhled kvůli strmému sklonu podlahy. Pokud jde o strop, kazetové podhledy s omítkou tlumí zvuk lépe než hladké desky, což oceníte u filmů s dialogy.<br>
<br>
<br>
<br>
Odkládací plocha je další věc, kterou lidé podceňují. Malý stolek nebo police na dosah ruky stačí na hrnek, brýle a rozečtenou knihu. Vysoký stolek nutí k nepřirozenému předklonu, nízký zase k ohýbání. Výška by měla odpovídat tomu, když sedíte s rukama volně podél těla – deska má být zhruba v úrovni loktů. Na stolek nepokládejte nic, co nesouvisí s odpočinkem. Notebook, telefon ani hromada časopisů koutek nezútulní, naopak z něj udělají pracovní kout.<br>
<br>
<br>
<br>
U ubrusů platí, že čím dřív skvrnu odstraníte, tím větší šance na úspěch. Červené víno, kávu nebo mastnotu nejdřív zlehka osušte papírovou utěrkou, nikdy netřete krouživými pohyby, jinak se skvrna zatlačí do vlákna. Potom ji přelijte studenou vodou a jemně promačkejte. Na mastnotu stačí saponát na nádobí, na bílkovinné skvrny (mléko, vejce) studená voda, nikdy horká – horká voda je „uvaří" a zafixuje. Bělicí prostředky používejte jen na bílé bavlněné ubrusy, na barevných látkách způsobí skvrny a vyblednutí.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba při obnově je sjednotit všechny povrchy do jedné barvy. Prvorepublikové interiéry žily z kontrastu: tmavý sokl, světlá stěna, zlacené lišty. Další častý omyl je nahradit dřevěné sedačky plastovými skořepinami. Ty sice splní normy, ale změní odraz zvuku a sál zní dutě. Pokud chcete zachovat atmosféru, držte se čalounění s vlněnou tkaninou a pevným rámem.<br>
<br>
<br>
<br>
Ještě před odchodem z domova si zjisti, jaký typ akce ten večer probíhá. Praha má kluby zaměřené na house, techno, retro, latinu i komerční pop a každý má jinou dress code a jiný věkový průměr. Na stránkách podniku nebo v události na sociální síti bývá uvedeno, zda jde o klasickou taneční noc, nebo o speciální večer s hostujícím DJ. Podle toho zvol oblečení i čas příchodu. Na běžnou taneční noc stačí pohodlné boty a oblečení, ve kterém se dá hýbat; na gala akci bys v teniskách a kraťasech neprošel.<br>
<br>
<br>
<br>
Allianz Arena leží za městem, obklopená parkovišti a volnou plochou. To znamená, že cesta autem vypadá snadno, dokud nenastane odjezd. Po skončení zápasu se tisíce vozidel snaží dostat na stejnou dálnici a čekání se počítá na desítky minut. Kdo plánuje odjet hned po závěrečném hvizdu, zaplatí to nervy. Rozumnější je vyrazit pěšky k zastávce hromadné dopravy nebo počkat a nechat dav protéct. U San Siro je zase problém v tom, že ulice kolem stadionu nejsou stavěné na takový nápor. Kdo se snaží dostat autem až k tribunám, zablokuje se v zácpě, ze které není úniku.<br>
<br>
<br>
<br>
První návštěva tanečního klubu v Praze často skončí špatně ne kvůli hudbě, ale kvůli tomu, že člověk nezná místní pravidla. Klub není koncert ani hospoda. Platí v něm jiný provozní řád: u vchodu probíhá kontrola, uvnitř se platí jinak než na baru a zóny jsou rozdělené podle toho, kdo si chce sednout a kdo chce tančit. Kdo to neví, ztratí první hodinu jen hledáním místa a obsluhy.<br>
<br>
<br>
<br>
Na parketu platí nepsaná pravidla. Nezabírej místo u baru jako na nádraží, nepředbíhej ve frontě na drink a nenuť ostatní k tanci. Pokud někdo odmítne, prostě jdi dál. Nikdy nenechávej drink bez dozoru, ani když si odskočíš na dvě minuty. V pražských klubech je běžné, že se u vchodu kontrolují i léky a ostré předměty, takže je nech doma. Když se ti udělá špatně, jdi k šatně nebo k obsluze, ne na parket. Personál je zvyklý pomáhat a většinou tě odvede na klidné místo.