<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b3_exteriors030.JPG&dl=1" style="max-width:420px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;"><span style="font-weight: 800;">Vzduch v kuchyni bývá</span> suchý, zvláště pokud se často vaří. Bylinky ocení rosení listů ráno, ne večer. Rosit večer znamená nechat listy vlhké přes noc, což podporuje plísně. Také dávejte pozor na průvan od oken a na přímý zdroj tepla. Studený vzduch od okna a teplo z radiátoru vytvářejí stres, na který rostliny reagují žloutnutím listů.<br>
<br>
<br>
<br>
Na oxidaci funguje obyčejná jedlá soda. Do misky dejte alobal, na něj položte šperk, zasypte sodu a zalijte horkou vodou. Během pár minut se černota uvolní a přejde na alobal. Stejně dobře poslouží citronová šťáva se solí, ale jen u masivního stříbra bez kamenů. Kameny, zvlášť měkké jako tyrkys nebo perleť, by kyselinu nesnesly. Po lázni šperk vždy opláchněte čistou vodou a důkladně osušte měkkým hadříkem. Voda, která zůstane v záhybech, začne oxidovat znovu.<br>
<br>
<br>
<br>
Teplota barev rozhoduje víc než druh dřeva. Moderní podlahy mívají chladný podtón – šedou, bílou, popelavou. K nim se hodí dřevo s teplým základem: dub, ořech, třešeň. Naopak k teplým podlahám v medových tónech patří světlé javory nebo břízy. Když dáte studený šedý nábytek na studenou šedou podlahu, vznikne sterilní dojem. Přidejte jednu teplou položku – koberec, kožené sedátko nebo dřevěný prvek – a prostor ožije.<br>
<br>
<br>
<br>
Řez a barva dužniny pod klobouk<br>
<br>
<br>
<br>
Hned po světle je druhým největším nepřítelem vzduch. Olej v poloprázdné lahvi s velkým vzduchovým prostorem žlukne mnohem rychleji než olej dolévaný do menší nádoby. Řešení je jednoduché: skladujte v co nejmenších lahvičkách, které jsou téměř plné, a zbytek dolijte. U tinktur je situace mírně odlišná – vysoký obsah alkoholu je sám o sobě konzervant, takže vydrží déle, ale i tak platí, že čím méně vzduchu nad hladinou, tím lépe. Lahvičky uzavírejte pevně, ideálně se skleněným zábrusem nebo kvalitním těsněním. Plastové uzávěry časem degradují a mohou uvolňovat látky do obsahu.<br>
<br>
<br>
<br>
Doma houby zpracujte co nejdříve. Před vařením je znovu prohlédněte, zbavte je jehličí a hlíny a překontrolujte, zda jste si omylem nepřinesli něco jiného. Pokud máte sebemenší pochybnost, houbu vyhoďte. Nepoužívejte staré nebo rozmočené plodnice, které už ztratily typické znaky.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro bezpečný sběr bez mykologa stačí dodržovat tři zásady: sbírat jen to, co bezpečně poznáte, učit se vždy celý druh včetně možných záměn a nikdy nejíst houbu, u které si nejste jisti. Tyto návyky vás ochrání lépe než jakákoli aplikace.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Častou chybou je sbírat</span> houby podle obrázku v telefonu nebo podle rady známého, který sám není odborník. Další častá chyba je domnívat se, že houba je jedlá, protože ji okusují zvířata nebo protože roste na stejném místě jako loni. Zvířata mají jiný metabolismus a místo výskytu se může změnit. Nikdy také neochutnávejte syrové houby a nedávejte je do úst ani při určování.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak si počínat v lese Prvním krokem je nikdy nesbírat houbu, kterou nedokážete spolehlivě určit. To znamená, že si předem prostudujete několik málo druhů, které si troufáte sbírat. Pro začátek si vyberte tři až pět druhů, které jsou si navzájem dost odlišné a mají jen málo podobných jedovatých protějšků. Typicky to bývá hřib smrkový, liška obecná, kozák březový, ryzec pravý nebo klouzek sličný. U každého si zapamatujte charakteristické znaky: barvu klobouku, tvar a barvu rourek nebo lupenů, vůni, barvu dužniny po rozříznutí a místo, kde roste. Tyto znaky si před odchodem do lesa několikrát zopakujte.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">V lese pak houbu vždy</span> vyjměte celou, i s nohou. Nekrájejte ji na místě, abyste nepřišli o důležité určovací znaky. Prohlédněte si ji ze všech stran. Zkontrolujte, zda klobouk není zespodu jiný, než jste čekali. Ověřte barvu výtrusného prachu tak, že klobouk položíte na bílý papír a necháte přes noc – ráno uvidíte barvu otisku. Pokud si nejste jisti ani po této kontrole, houbu nechte v lese. Raději o jednu houbu méně než riskovat otravu.<br>
<br>
<br>
<br>
Sbírat houby bez odborného dohledu je naprosto běžná činnost. Stačí dodržovat několik jednoduchých návyků, které výrazně sníží riziko záměny s jedovatou houbou. Nejde o nic složitého – jde o pozornost a systém.