Atmosféra těchto míst se mění podle toho, kdo je užívá dnes. V jednom domě je kavárna, v jiném kanceláře a jinde zůstal jen průjezd. To není zklamání, ale vodítko. Architektura kin první republiky vznikala pro dav, který se chtěl bavit, a proto se vždycky vázala na každodenní provoz města. Když půjdete po stopách těchto domů s vědomím, že hledáte spíš stopy než celky, uvidíte Prahu jinak než z tramvaje.<br>
<br>
<br>
<br>
Broskvový džem se dá udělat dvěma způsoby. Buď pecky vyndáte před vařením, nebo je necháte louhovat ve vodě a získáte pektinový výluh. Rozdíl není jen v chuti. Pecky obsahují hořkomandlovou kyselinu, která při dlouhém varu přechází do hmoty. Proto se vyplatí pecky nejdřív vyndat, použít jen dužinu a pektin dodat přírodně z jablek nebo rybízu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je příliš dlouhé vaření. Džem zhoustne až při chladnutí, takže pokud ho necháte na plotně do stavu, kdy už je tuhý, po vychladnutí bude gumový. Vařte na středním plameni a míchejte jen občas. Pěnu sbírejte lžící, jinak se v ní usadí vzduch a džem v obalu zplesniví. Když se hmota začne lepit na dno, sundejte hrnec a zkuste test na studeném talířku.<br>
<br>
<br>
<br>
Barvy a materiály hrají v malé místnosti větší roli, než se zdá. Světlé odstíny stěn, nábytku i textilu prostor opticky zvětší. Vyhněte se tmavým masivním kusům a těžkým závěsům. Zrcadlo na stěně naproti oknu dokáže divy – odráží světlo a vytváří dojem větší hloubky. Pozor ale na příliš mnoho dekorací. Každý předmět navíc působí jako další překážka.<br>
<br>
<br>
<br>
Co odstranit a co nechat Uvolněte místnost od nábytku a demontujte podlahovou krytinu. Následně odstraňte nášlapnou vrstvu, potěr i izolaci až na nosnou konstrukci. Pozor na staré azbestové izolace nebo dehtové lepenky, které se mohou vyskytovat v bytech z 60. a 70. let. S těmito materiály se nesmí manipulovat bez ochranných pomůcek a musí se odborně zlikvidovat. Pokud narazíte na nosné prvky, nikdy je neprořezávejte bez statického posouzení.<br>
<br>
<br>
<br>
Stříbrné šperky z second handu bývají levnější, ale taky mají za sebou kus života. Než je začnete nosit, prohlédněte je pořádně. Potřebujete lupu nebo aspoň dobré světlo. Hledejte praskliny, zlomené očka, chybějící kameny a hlavně černé skvrny. Černání není vada, je to běžná oxidace, kterou odstraníte. Skutečný problém je zelený nádech nebo bílé skvrny – to znamená, že jde o obecný kov s tenkou vrstvou stříbra, která se už loupe. Takový kousek raději nechte ležet.<br>
<br>
<br>
<br>
Kina z období první republiky v Praze nepoznáte podle fasád. Většina z nich prošla přestavbami, změnami jmen i majitelů. Co ale zůstalo, je logika místa: tam, kde dnes stojí multiplex nebo obchodní dům, bývalo kino proto, že šlo o dopravní uzel, kde lidé přirozeně procházeli. Když se po těchto místech vydáte, nehledejte dochované interiéry. Sledujte půdorysy, šířku ulic a to, jak budova reaguje na nároží.<br>
<br>
<br>
<br>
Ještě před první ranou kladivem si vyžádejte projektovou dokumentaci a nechte si zakreslit nové trasy. U stoupaček se často mění i připojovací body, takže nestačí kopírovat staré rozvody. Zjistěte, zda se bude zasahovat do stropní konstrukce, nebo zda trubky povedou v podlaze. Podle toho se rozhodne, jak hluboko se musí vrstvy odstranit. Pokud byt sousedí s jiným, domluvte se předem na termínu a způsobu izolace proti hluku.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak číst fasádu a co si všímat uvnitř Vnějšek prozradí víc, než se zdá. Hledejte široký vstupní portál, který původně pojal davy, a vysoké okno nad ním, jímž do sálu pronikalo světlo pro orientaci při představení. Uvnitř, pokud se dostanete aspoň do vestibulu, si všímejte výšky stropu a umístění schodiště. Kina první republiky stavěla na tom, že příchod a odchod diváků nesmí rušit projekci. Když dnes vidíte schodiště přímo proti vchodu do sálu, je to stopa po původním provozu.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor: ne každý novogotický nebo funkcionalistický dům s velkým sálem byl kino. Řada spolků měla vlastní přednáškové sály, které se kinu jen podobaly. Rozdíl poznáte podle orientace hlediště a podle toho, zda je v budově patrné zázemí pro projekci. Další častá chyba je spoléhat na ústní tradici. Místní pamětníci rádi přiřknou filmový provoz domu, který nikdy kinem nebyl. Ptejte se na konkrétní detaily: kde stála kabina, kudy se vcházelo, kolik bylo vstupů.<br>
<br>
<br>
<br>
Než vyrazíte, ujasněte si, co vlastně chcete vidět. Rozlišujte tři vrstvy: dochovanou architekturu, stopy po kinech v podobě nápisů a reliéfů, a nakonec vzpomínkovou rovinu, která se váže k premiérám a hereckým návštěvám. Bez tohoto rozlišení budete zklamaní, protože řada domů už filmovému provozu neslouží. Typická chyba je očekávat, že každý dochovaný sál je přístupný. Není. Mnohé jsou dnes sklady, tělocvičny nebo prodejny a dovnitř se nedostanete.