<span style="font-weight: bolder;">Než začnete cokoli kupovat,</span> <b>strávte v prostoru půl</b> hodiny s knihou a stopkami. Zjistíte, jestli vám vadí průvan, hluk i to, jak daleko máte k vypínači. Teprve potom navrhněte lavici, světlo a police. Hotový koutek nemusí být velký – stačí místo, kde se dá sedět bez shrbení, kde je vlastní světlo a kam se vejde odložit kniha. Když tyto tři podmínky splníte, pod schody vznikne místo, které budete používat denně, ne jen na fotku.<br>
<br>
<br>
<br>
Další pastí je opakované použití stejného tuku. Po dvou dávkách se v něm usazují spálené částečky a tuk se přepaluje, což bramborákům dává hořkou chuť a tmavou barvu. Mezi dávkami tuk sceďte přes jemné sítko nebo použijte čistý. Pánev po každé dávce otřete papírovou utěrkou, zbytky připáleniny se jinak přenesou na další bramboráky. Stejně tak nepřidávejte nové těsto do pánve, dokud v ní leží staré bramboráky, teplota prudce klesne a těsto se začne vařit místo smažit.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chyba při skladování dřeva na zimu je myslet si, že stačí ho naházet na hromadu a počkat. Dřevo potřebuje především pohyb vzduchu, a to ze všech stran. Pokud ho složíte těsně k sobě nebo ho přikryjete plachtou až k zemi, vlhkost z něj nemá kudy odejít. Výsledkem je plíseň, dřevokazné houby a při topení mnohem nižší výhřevnost. Správné skladování začíná už v momentě, kdy dřevo řežete a štípete.<br>
<br>
<br>
<br>
Bezpečný sběr hub nezačíná v lese, ale doma. Ještě než vyrazíte, projděte si ve spolehlivém atlasu tři až pět druhů, které rostou právě teď a v místech, kam chodíte. Zapamatujte si u každého z nich znaky na klobouku, na třeni i na spodní straně. Rozhodující není barva ani vůně, ale kombinace tvaru, barvy výtrusného prachu a toho, zda má druh prsten, pochvu nebo rourky. Pokud si nejste jistí, vynechte ho. Jedna nejistá houba v košíku znehodnotí celý sběr.<br>
<br>
<br>
<br>
Štípané dřevo schne výrazně rychleji než kulatina. Čím menší kusy, tím větší povrch a tím rychleji odchází voda. Ideální je naštípat polena na délku, kterou budete skutečně topit, obvykle 25 až 33 cm. Štípaná strana by měla být orientovaná ven z hromady, aby vzduch proudil podél vláken. Pokud máte možnost, nechte dřevo proschnout na volném prostranství alespoň jedno léto. Dřevo na zimu, které kácíte na jaře, může být připravené až za rok, ne za pár měsíců.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://cs.tricornmedals.com/wp-content/uploads/images/kak_obustroit_dizajn_nebolshoj_kuhni_7_kv_m_soveti_dizajnerov_po_planirovke_i_otdelke_ha_67.png" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Materiály měňte, barvy ne. Stejný odstín vypadá jinak na sametu, na lnу a na bavlně. V obýváku často dominuje hrubší tkanina, která vydrží. V ložnici vsaďte na jemnější materiály – satén, percale, jemný len. Barva zůstane, ale prostor se zklidní. Pozor na lesk: lesklé povrchy v ložnici odrážejí světlo a mohou působit rušivě. Matné povrchy jsou pro spánek vhodnější. Stejnou barvu tak přenesete bez toho, aby ložnice kopírovala obývák.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí chyba se týká tekutin. Omáčka se zředí, když ji podlijete vodou. Vývar, víno nebo smetana dodají chuť i tělo. Pokud přesto potřebujete zředit, použijte teplou tekutinu a přidávejte po lžících. Studená voda srazí tuk a omáčka se rozpadne.<br>
<br>
<br>
<br>
Kam dřevo umístit a čím ho chránit Místo pro skladování musí být vzdušné, ideálně pod převisem střechy nebo v otevřeném přístřešku, kde na dřevo neprší, ale vítr jím může volně procházet. Hromadu nestavte přímo na zem. Podklad z cihel, palet nebo trámků zvedne spodní vrstvu a zabrání, aby dřevo nasávalo vlhkost z půdy. Mezi hromadou a zdí nechte mezeru alespoň 10 cm. Pokud dřevo zakrýváte, použijte jen lehkou plachtu přes vršek, která přesahuje jen několik centimetrů. Nikdy nebalte celou hromadu do nepromokavé fólie – pod ní se drží vlhko a dřevo začne plesnivět.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Během zimy pak dřevo</span> nenechávejte ležet ve sněhu. Přesuňte si do domu nebo do suchého přístřešku jen tolik, kolik spotřebujete na několik dní. Střídavé vystavování mokrému sněhu a teplu uvnitř způsobuje praskání a zbytečný úbytek. Pokud dřevo skladujete správně, poznáte to jednoduše: je lehké, na čele štěpiny nemá vlhké skvrny a při poklepání zní dutě. Takové dřevo hoří čistě, méně kouří a vydá více tepla. Naopak těžké, vlhké poleno znamená, že energii z topení spotřebujete na odpaření vody místo na ohřev místnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Koš nebo prodyšná taška je lepší než igelitka. Houby se v ní neumačkají a nezačnou kvasit. Skladujte je v jedné vrstvě, odděleně podle druhu, a co nejdřív je zpracujte. Pokud houbu neumíte zařadit ani po otisku výtrusů a porovnání s atlasem, nechte ji v lese. Žádná večeře nestojí za riziko, že skončíte na jednotce intenzivní péče. Nejlepší návyk je jednoduchý: sbírejte jen to, co dovedete popsat vlastními slovy, a u každé plodnice si zkontrolujte klobouk, třeň i bázi.