Mnoho chovatelů má kurník otevřený kvůli větrání. To je pozvánka pro kunu, která se protáhne i velmi malou škvírou. Večer kurník zavírejte pevnými dvířky s pořádným západkovým mechanismem, ne jen háčkem, který kuna nadzvedne. Větrací otvory opatřete kovovým pletivem s oky maximálně dva centimetry. Dřevo samo o sobě nestačí – kuna se prokouše skrz prkno. Podlaha by měla být betonová nebo z pevného pletiva, jinak se predátor podhrabe přímo dovnitř.<br>
<br>
<br>
<br>
Pasti a plašiče mají smysl jen jako doplněk, ne jako náhrada za pevný kurník. Živochytné pasti na kuny se musí kontrolovat každý den, jinak zvíře trpí a vy riskujete pokutu. Elektrický ohradník kolem výběhu funguje dobře proti liškám i psům, ale musí být správně uzemněný a napájený, jinak jen zbytečně stojí. Nespoléhejte na zvukové plašiče – zvířata si na pravidelné zvuky zvyknou během několika dní.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhým klíčem je škrob. Někdo přidává mouku, jiný strouhanku, ale nejspolehlivější je vlastní škrob, který se usadil na dně nádoby po odstátí bramborové vody. Slijte vodu, lžící seberte bílý sediment a vraťte ho do těsta. Drží pohromadě, aniž by bramborák ztvrdl. Pokud přesto potřebujete pojivo, stačí jedno vejce na kilogram brambor a lžíce hrubé mouky. Více mouky znamená těžší, gumový výsledek, který se v tuku chová jako houba.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč nestačí převzít rozteč z běžného sádrokarto<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve tekutinu co nejrychleji odsajte. Vezměte čistý bílý hadr nebo papírové utěrky a přikládejte je na místo. Netřete! Třením byste kávu nebo víno rozetřeli do okolní látky a zvětšili plochu skvrny. Hadr měňte, jakmile se nasákne. U vína je dobré nejdřív nasypat na skvrnu jemnou sůl nebo jedlou sodu, které část tekutiny vytáhnou ven, a teprve pak pokračovat vodou.<br>
<br>
<br>
<br>
Když úpravy nepomohou do dvou týdnů, je čas na odborníka. Fyzioterapeut vám ukáže, jak správně sedět a jak posílit hluboké svaly trupu, které podporu nahradí. Bolest zad ze sedačky není rozsudek, ale signál, že výplň ztratila vlastnosti a vy s ní. Někdy stačí menší změna, jindy je nutná oprava nebo výměna. Důležité je nečekat, až se z občasného tlaku stane každodenní problém.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je sezení na okraji gauče s nohama nataženýma dopředu. Zdá se to jako úleva, ale bederní páteř se ohne do opaku a po chvíli bolí víc. Stejně špatné jenoření do měkkých polštářů, které se po pár minutách slehnou a nechají tělo v předklonu. Vyhněte se i tomu, abyste na gauči trávili celé hodiny bez přestávky. Každých třicet minut vstaňte, protáhněte se a projděte se po místnosti. Svaly potřebují změnu polohy, ne jen oporu.<br>
<br>
<br>
<br>
Řešení nemusí znamenat nový nábytek. Nejprve zkuste vložit pod bederní část opěradla menší polštář nebo srolovanou deku. Nefunguje to tak, že si strčíte polštář pod celá záda, ale přesně do prohlubně v kříži. Tím se pánev vrátí do neutrální polohy a tlak se rozloží. Další možností je podložit sedací část pevnou deskou z překližky, která zabrání propadání. Pomůže i to, když si pod nohy dáte nízký stupínek, pokud je sedák příliš vysoký, nebo naopak zvýšíte sed, když je příliš nízký.<br>
<br>
<br>
<br>
Poznáte to podle tří věcí Zkuste si sednout na gauč a vnímat tři místa. První je bederní oblast: dlaň by se měla vejít mezi záda a opěradlo jen lehce, nepropadat se do prázdna. Druhé je výška sedu: chodidla mají být celá na podlaze, kolena v úhlu kolem devadesáti stupňů, ne výš. Třetí je hloubka sedáku: od okraje k opěradlu by mělo být o něco méně, než je délka vašeho stehna, jinak se budete zaklánět nebo podsunovat. Když některý z bodů nesedí, gauč ztratil podporu, i když vypadá dobře.<br>
<br>
<br>
<br>
Gauč je pohodlný, ale pohodlí není totéž co podpora. Molitan nebo pěna sedací části se časem zmáčkne, pružiny povolí a výplň ztratí původní tloušťku. Sedíte pak níž, než byste měli, pánev se podsune vzad a bederní páteř ztratí přirozené zakřivení. Bolest nevzniká hned, ale po dvaceti minutách se ozve tlak v kříži, po hodině tuhne šíje. Není to slabostí zad, ale chybějící oporou.