Praktický tip: Vyhněte se snaze projít celé Nové Město za jeden den. Rozdělte si ho na tři okruhy — severní kolem Petrského náměstí, jižní kolem Karlova náměstí a východní kolem Náměstí Republiky. V každém okruhu najdete jinou vrstvu: gotickou, barokní i moderní. Na co si dát pozor? Na turistické pasti v podobě „středověkých" restaurací s přemrštěnými cenami. Raději se najezte v bočních ulicích, kde vaří pro místní.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že houbu vytáhnete celou, i s třeněm a případnou pochvou u báze. Vytržení je lepší než ukrojení, protože potřebujete vidět, jak houba vypadá u země. Mnoho muchomůrek má na bázi třeně pochvu, kterou při odříznutí zničíte a přijdete o nejdůležitější rozlišovací znak. Prohlédněte si také, na čem houba roste – v lese pod jehličnany, na louce, na pařezu, v trávě. Místo růstu je stejně důležité jako vzhled.<br>
<br>
<br>
<br>
Po smažení neodkládejte bramboráky na talíř vystlaný papírovou utěrkou. Ta se nasákne a placky pod ní změknou. Lepší je mřížka nebo drátěný rošt, pod který dáte papír. Přebytečný tuk steče, ale spodní strana zůstane suchá a křupavá. Pokud je chcete udržet teplé, dejte je do trouby vyhřáté na nízkou teplotu a dvířka nechte pootevřená, aby vlhkost unikala. Nikdy je nepřikrývejte alobalem ani poklicí.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhou vychytávkou je dvouúčelový nábytek. Lavice s úložným prostorem nahradí botník i místo na sezení. Skříňka s výklopnými dvířky místo zásuvek ušetří několik centimetrů hloubky. Zásuvky se často vysouvají do prostoru, kde stojíte, a překážejí. Výklopné dvířka otevíráte jen kousek. Do úzké předsíně se hodí i věšák s odkládací deskou, kam položíte klíče a peněženku, abyste je vždy našli. Vše, co má pevné místo, se přestane ztrácet.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup je jednoduchý. Nasbírejte jen druhy, které bezpečně poznáte podle všech znaků – tvar, barva, vůně, místo růstu, změna po rozříznutí. Když si nejste jistí, houbu nechte v lese. Nikdy nemíchejte neznámé druhy do jednoho koše s jistými. Doma každou houbu znovu zkontrolujte, než ji dáte do hrnce. Pokud se objeví jakákoli pochybnost, vyhoďte ji. Ztráta jedné houby nic neznamená, ztráta jater nebo ledvin ano.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je čas vyrazit k veterináři Pokud pes odmítá jídlo, má oteklou tvář, krvácí mu dásně samovolně nebo má zub viklavý, neváhejte. Stejně tak když si tře tlamu neustále nebo má teplotu. Zubní kámen pod dásní může způsobit absces, který je bolestivý a může se rozšířit do čelisti. Veterinář zhodnotí stav a doporučí odstranění kamene ultrazvukem v celkové anestezii. Domácí škrábání je nebezpečné – může poškodit sklovinu a způsobit infekci.<br>
<br>
<br>
<br>
Zubní kámen vzniká z minerálů ve slinách, které se ukládají na plaku. Plak je měkký povlak, který se tvoří na zubech během několika hodin po jídle. Pokud se neodstraní, do několika dnů ztvrdne a změní se v kámen. Ten už kartáčkem dolů nedostanete. U psů se nejčastěji usazuje na vnější straně horních stoliček a špičáků, tedy tam, kam se při žvýkání dostane málo potravy.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si pamatujte, že otravou houbami se člověk neprojeví hned. Příznaky přicházejí za několik hodin, někdy i za den. Pokud po jídle pocítíte nevolnost, zvracení, průjem nebo zmatenost, nečekejte, až to přejde. Vezměte zbytky jídla i hub s sebou k lékaři. Ten dokáže podle vzorku určit, o jaký toxin jde, a zahájit správnou léčbu. Sebelepší znalost hub nenahradí obezřetnost.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Začněte odvarem</span>. Dvě hrsti sušených bylin (kopřiva, rozmarýn, šalvěj, heřmánek) zalijte 200 ml vroucí vody a nechte 20 minut louhovat pod pokličkou. Přeceďte přes jemné sítko a tekutinu zredukujte na asi 100 ml. Čím koncentrovanější odvar, tím méně vody se později snaží rozpustit tuhou hmotu. Nechte vychladnout na pokojovou teplotu, horký odvar by mohl rozpustit tukovou složku dřív, než ji stihnete promíchat.<br>
<br>
<br>
<br>
Prevence je jednoduchá, ale chce pravidelnost. Kartáčujte psu zuby alespoň třikrát týdně, ideálně denně. Používejte zubní pastu pro psy, lidská je toxická. Pokud pes kartáček nesnese, zkuste prstový kartáček nebo gázu. K dispozici jsou i žvýkací pamlsky a hračky, které mechanicky čistí, ale samy o sobě nestačí. Nikdy nepoužívejte lidské ústní vody ani jedlou sodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou při sběru hub není to, že by člověk neznal žádný druh. Je to spěch a přehnaná sebedůvěra. Houbař vidí klobouk zpod listí, vytáhne nůž a za pět sekund je houba v košíku. Jenže právě těch pět sekund rozhoduje mezi večeří a otravou. Rozeznat jedlou houbu od nejedlé nebo jedovaté nejde podle jednoho znaku. Vždycky je to souhra více věcí dohromady.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je spolehnout se na obecné rady typu „co roste na stromě, je jedlé" nebo „co okusují zvířata, je bezpečné". Ani jedno neplatí. Zvířata mají jinou toleranci a některé jedovaté houby rostou na dřevě také. Další mýtus tvrdí, že jedovatá houba zhořkne nebo zčerná stříbro. Stříbro ani cibule nic neprokážou. Barevné a chuťové testy vás nezachrání.