Pro orientaci v Novém Městě je klíčové pochopit, že půdorys zůstal z velké části středověký. Ulice se neklikatí náhodou. Hlavní tahy jsou přímé, protože sledovaly staré obchodní stezky. Pokud se chcete vyhnout davům, vydejte se mimo Václavské náměstí a Na Příkopě. Paralelní ulice — Opletalova, Politických vězňů, Jungmannova — nabízejí stejnou architekturu s menším ruchem. Typická chyba je hodnotit Nové Město jen podle dnešní podoby: paneláky a kancelářské budovy zakryly původní gotické jádro. Všímejte se proto detailů: portálů, sklepních okének, lomených oblouků ve dvorcích.<br>
<br>
<br>
<br>
Čatní je něco jiného: sladkokyselá směs, která snese cibuli, ocet, koření a trochu chilli. Jablka nakrájejte na kostičky, ne na kaši. Na oleji zpěňte nakrájenou cibuli, přidejte jablka, lžíci octa, sůl, zázvor, skořici a hřebíček. Duste 30 až 40 minut, dokud směs nezhoustne. Ochutnejte a teprve pak upravte cukr – čatní má být ostré a kyselé, ne přeslazené. Horké plňte do menších sklenic, protože po otevření dlouho nevydrží.<br>
<br>
<br>
<br>
Obchod stojí na výšce pultu a na polici za ním. Vystřihněte do přední stěny okno, ale nedělejte ho až k zemi – pult má mít hloubku alespoň 10 cm, jinak z něj zboží padá. Ze zbytku kartonu vyrobte přepážku a přilepte ji vodorovně dovnitř. Na ni postavte prázdné krabičky, kelímky a staré účtenky. Pokladna je krabice od bot s víkem, do které se dají papírové peníze. Kuchyňka potřebuje naopak pevnou desku a otvor pro dřez. Dřez udělejte z plastové misky, kterou zasunete do vyříznuté díry a zespodu zajistíte páskou. Kolečka na vaření nakreslete fixem, ale až po nalepení plotny – jinak se vám čáry rozjedou.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejšetrnější metoda je teplá voda s kapkou prostředku na nádobí a měkký kartáček na zuby. Namočte šperk na pár minut, jemně přejíždějte štětinkami přes záhyby a opláchněte. Pro hlubší oxidaci použijte roztok jedlé sody a alobalu: vložte šperk do misky vyložené alobalem, zalijte horkou vodou se lžící sody a nechte působit. Chemická reakce přenese sulfid zpět na alobal. Pozor — tento postup nedělejte na kamenech, perlách ani na lepených spojích, ty by se mohly uvolnit.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr: předsíň není sklad. Je to průchozí místnost, kde se každý den obouváte a odkládáte. Než koupíte cokoli nového, zkuste tři věci vyhodit, dvě přemístit a jednu použít jinak. Ušetříte místo i peníze. A pokud vám to i po všech úpravách přijde stísněné, zvažte, zda některé věci nepatří do sklepa nebo na půdu. Předsíň, kde se dá otočit, je lepší než předsíň plná věcí, které nepotřebujete.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrtá chyba souvisí s velikostí květináče. V příliš velkém květináči zůstává kolem kořenů mokrá zemina, kterou rostlina nestačí prokořenit. Zaléváte stejně jako dřív, ale voda se ztrácí pomaleji. Při přesazování volte nádobu jen o dva až tři centimetry větší v průměru. Pátá chyba je zalévání shora na listy. U některých druhů voda v paždí listů způsobuje hnilobu a skvrny, které později žloutnou. Lepší je zalévat přímo do půdy, ne na rostlinu.<br>
<br>
<br>
<br>
Žloutnoucí listy u pokojových rostlin nejsou nemoc. Ve většině případů jde o reakci na to, jak zaléváte. Rostlina si nemůže stěžovat jinak než barvou listů, a tak se z každého zažloutlého listu dá vyčíst, co se děje v květináči. Než začnete kupovat hnojiva nebo postřiky, zkontrolujte substrát a konev. Většina problémů se vyřeší změnou režimu zálivky, ne chemií.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud už listy žloutnou, postupujte podle stavu půdy. Když je mokrá a zapáchá, vyjměte rostlinu, odstraňte shnilé kořeny, nechte je proschnout a přesazte do čerstvého substrátu. Když je půda suchá a na okrajích tvrdá, ponořte celý květináč na deset minut do vody a nechte okapat. Po nápravě zalévejte méně často, ale vydatněji. Rostlina obvykle obnoví růst do tří až čtyř týdnů. Žloutnutí se zastaví, nové listy už vyrostou zelené.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá chyba je trvalá voda v podmisce. Květináč s odtokovými otvory po zálivce postavte na podmisku, nechte vodu odtéct a přebytek po dvaceti minutách vylijte. Stojatá voda u dna je pro kořeny stejně nebezpečná jako přelití. Třetí chyba je příliš měkká nebo naopak příliš tvrdá voda. Rostliny citlivé na vápník, jako jsou maranty nebo kapradiny, reagují na tvrdou vodu hnědými špičkami a žloutnutím okrajů. Dešťová voda nebo voda odstátá přes noc problém zmírní.<br>
<br>
<br>
<br>
První častá chyba je zalévání podle kalendáře. Někdo dá rostlině sklenici vody každé pondělí, ať je léto, nebo zima. Jenže v prosinci rostlina odpaří zlomek toho co v červenci. Voda se hromadí, substrát zůstává mokrý a kořeny začnou hnít. Správný postup je sáhnout prstem dva až tři centimetry do substrátu. Pokud je na dotek vlhký, nezalévejte. Pokud je suchý, zalijte vydatně, dokud voda nezačne odtékat spodem. Tento jeden návyk odstraní většinu žloutnutí.