Druhou častou chybou je tlačit na výkon. „Ukaž, co umíš" nebo „to přece zvládneš líp" bere hře radost. Hra má být svobodná, ne hodnocená. Pokud dítě cítí, že musí podávat výkon, raději přestane hrát úplně. Nechte ho vést, i když to znamená, že pravidla nedávají smysl a výsledek je chaotický. Právě v tom spočívá učení.<br>
<br>
<br>
<br>
Potraviny, které se lepí na rovnátka, zvyšují riziko. Kousky jablek, mrkve nebo tvrdého pečiva krájejte na menší díly a kousejte zadními zuby. Když se něco zachytí, neodstraňujte to špičkou jazyka ani nehtem, ale vypláchněte ústa vodou a dočistěte kartáčkem. Ústní voda s fluorem pomáhá, ale nenahradí mechanické čištění. Fluoridový gel nebo pasta s vyšším obsahem fluoridu je vhodná večer, ne ráno.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je dávat závěsy do aviváže. Aviváž obalí vlákna a látka ztratí schopnost padat. Místo toho použijte ocet – jedna lžíce do posledního máchání stačí. Další chybou je nechat závěsy viset na garnýži mokré příliš dlouho. Vznikne plíseň a zápach, který se už nevypere. Ubrusy zase lidé často skládají vlhké do skříně. Vždy musí být zcela suché, jinak chytnou plíseň a skvrny. Pokud ubrus nepoužíváte, skladujte ho volně, ne přeložený na ostré hrany. Přeložené hrany se časem prodřou.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se nic nezmění ani po několika týdnech a dítě je apatické, vyhýbá se kontaktu nebo se objevují tělesné potíže, obraťte se na dětského psychologa nebo pediatra. Nejde o selhání rodiče, ale o včasné rozpoznání toho, co dítě samo neumí pojmenovat. Nuda je normální. Trvalá ztráta zájmu o svět normální není.<br>
<br>
<br>
<br>
Džem bez pecek se vaří poměrně rychle. Na kilogram ovoce stačí přibližně půl kilogramu cukru, ale záleží na sladkosti broskví. Cukr přidávejte postupně a míchejte, dokud se nerozpustí. Přiveďte k varu a vařte za občasného míchání dvacet až třicet minut. Hustota se pozná tak, že kápnete trochu džemu na studený talířek: když se nerozteče, je hotový. Pokud je řídký, vařte ještě pět minut a zkuste to znovu.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina otrav houbami nevzniká proto, že by lidé neznali žádné jedlé druhy. Vzniká proto, že si plevelnou houbu spletou s jedlou na základě jednoho znaku a ostatní ignorují. Rozeznat jedlé houby od nejedlých spolehlivě nejde podle barvy klobouku ani podle místa růstu. Jde to jen podle souboru znaků, které se musí shodovat všechny najednou.<br>
<br>
<br>
<br>
Do košíku nikdy nedávejte houby, které jste určili jen podle fotky nebo podle toho, že je soused sbírá. Fotografie zkresluje barvy a neukáže bázi třeně. Soused může sbírat něco jiného než vy nebo se mýlit také. Když už si houbu vezmete, vařte ji vždy dostatečně dlouho a nikdy ji neochutnávejte syrovou. Ani jedna z těchto rad ale nenahradí jistotu v určení. Bez ní houbu prostě nechte tam, kde roste.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dělat, když hra přestane bavit Nejčastější chybou je okamžitě kupovat nové hračky. Novost zabaví na chvíli, ale problém neřeší. Mnohem účinnější je změnit podmínky: nabídnout méně hraček najednou, přesunout hru ven, přizvat jiné dítě nebo si sednout na zem a hrát s dítětem. Děti často potřebují průvodce, ne další předmět. Zkuste taky hru přerušit dřív, než ji dítě samo vzdá – skončit v momentě, kdy ho ještě baví, udrží chuť vrátit se k ní.<br>
<br>
<br>
<br>
Zaměřte se také na únavu a přemíru podnětů. Dnešní děti mají program naplánovaný od rána do večera a volná chvíle je pro ně často jediná možnost, jak zpracovat den. Nuda pak není problém, ale potřeba. Zkuste jeden den v týdnu nechat zcela bez kroužků a sledujte, co se stane. Často se objeví hra, kterou byste nečekali.<br>
<br>
<br>
<br>
Slepice si na nebezpečí zvykají pomalu, ale oplocení a večerní zavírání řeší většinu problémů. Kdo chce klid, musí být důsledný každý den, ne jen když se něco stane.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Prvním krokem je pozorovat,</span> ne hodnotit. Nuda přichází ve vlnách: dítě si hraje intenzivně, pak hodí hračku do kouta a za hodinu se k ní vrátí. Pokud ale odmítá všechny oblíbené činnosti déle než týden, přestává se smát, ztrácí chuť k jídlu nebo se vyhýbá kamarádům, nejde o přechodnou nudu. Tehdy je na místě zpozornět a hledat příčinu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Když si houbu přinesete</span> domů, prohlédněte ji znovu za denního světla a rozřízněte ji podélně. Sledujte, zda se dužina nemění, zda není na řezu červivá, zda se barva nemění na vzduchu. Některé jedlé druhy modrají nebo červenají neškodně, jiné mění barvu jen mírně a přesto jsou jedovaté. Rozříznutí odhalí i to, co klobouk skrývá.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve se naučte poznávat několik běžných jedlých druhů opravdu do detailu, ne desítky povrchně. U každého si zapamatujte čtyři věci: tvar a barvu klobouku, barvu a hustotu lupenů nebo rourek, tvar třeně a to, zda má prsten, pochvu nebo žádný obal. Právě poslední dva znaky lidé přehlížejí nejčastěji, přestože rozhodují o životě.