Podstatné je i to, jak boty stojí. Nikdy je neopírejte o topení ani je nevěšte za patu — vlastní váha mokré boty ji stáhne dolů a pata se ohne. Nejlepší je položit je na bok na ručník, nebo je postavit na podlahu a zlehka vyplnit novinami. Novinový papír saje vlhkost a zároveň drží tvar. Papír měňte každé dvě až tři hodiny, jakmile navlhne. Pozor ale na barevný tisk — na světlých botách může barva prosáknout. Použijte raději bílý papír nebo obyčejnou bavlněnou utěrku.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si udělejte systém, který vydrží. Etikety na nádobách, průhledné krabice a pevné pořadí polic pomáhají, ale jen pokud je dodržujete. Jakmile začnete potraviny vršit bez ladu, během několika týdnů se vše vrátí do starých kolejí. Držte se proto jednoduchého pravidla: co je vidět, to se sní. Vše ostatní je jen otázkou času, než skončí v koši.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Kromě podestýlky sledujte i</span> vnější prostředí. Výběh by měl mít suché místo s pískem nebo jemným štěrkem, kde si slepice mohou čistit nohy. Bahnitý dvůr je pro běhák horší než suchý beton, protože bláto ulpívá mezi prsty a drží vlhkost. Pokud slepice stojí na tvrdém povrchu, dopřejte jim alespoň pár hodin denně na měkké zemi nebo v hluboké podestýlce. Hřady volte s průměrem čtyř až pěti centimetrů, aby na nich slepice seděla celou plochou chodidla a netlačila jen na střed.<br>
<br>
<br>
<br>
Podkrovní pokoj s šikminou neposkytuje méně místa, jen ho rozděluje jinak. Než začnete cokoli kupovat, změřte si výšku stropu v několika bodech: u okna, uprostřed místnosti a u nejnižší stěny. Většina nábytku se dá postavit jen tam, kde je alespoň 90 cm volné výšky. Pod tuto hranici patří už jen úložné prostory a sezení pro menší děti, ne postel ani pracovní stůl.<br>
<br>
<br>
<br>
Nábytek s dvojí funkcí šetří nejvíc místa, ale jen když je kvalitní. Rozkládací pohovka s úložným prostorem, jídelní stůl, který se sklopí ke zdi, nebo schody s výsuvnými šuplíky – to vše má smysl, pokud mechanismus vydrží časté používání. Levné skládací mechanismy se po pár měsících rozvrátí a oprava je dražší než nový kus. U vestavěných skříní dbejte na to, aby vedly až ke stropu; mezera nad skříní se jinak stane odkladištěm prachu a nepořádku. Dveře posuvné ušetří prostor před skříní, ale potřebují pevnou kolejnicí a rovnou podlahu.<br>
<br>
<br>
<br>
Mokré tenisky se nejčastěji ničí už při sušení. Stačí je postavit na radiátor nebo nechat na přímém slunci a za pár hodin mají zdeformovanou špičku, ztvrdlou podrážku, popraskanou kůži a vybledlé logo. Přitom stačí dodržet několik zásad, které respektují materiál, ze kterého jsou boty vyrobené.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina domácností vyhodí část potravin nikoli proto, že by je nestihla sníst, ale protože je vůbec nevidí. Lednice přeplněná policemi, kde se vše vrší na sebe, a spíž, kde se nové věci cpou před staré, vedou k tomu, že se sáček s rýží nebo otevřená sklenice schová za jiné a objeví se později v podobě plísně. Prvním krokem tedy není nákup krabiček ani etiket, ale vyprázdnění prostoru a rozhodnutí, co skutečně jíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč je rychlé teplo nepřítel Kůže, semiš, síťovina i lepidlo podrážky reagují na teplo jinak než bavlna. Nad zhruba třiceti stupni začíná kůže tvrdnout a praskat, semiš ztrácí jemný vzhled, lepidlo měkne a podrážka se může odlepit. Přímé slunce navíc barví nerovnoměrně — tmavé části vyblednou, světlé zežloutnou. Radiátor, fén, trouba ani sušička na prádlo do hry nepatří. Pokud spěcháte, postavte boty do místnosti s pokojovou teplotou a otevřeným oknem, kde proudí vzduch. Průvan je bezpečnější než jakékoli horko.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte spíží. Vyskládejte vše na stůl a rozdělte na tři hromádky: jídlo, které používáte, jídlo po datu trvanlivosti a jídlo, u kterého si nejste jisti. U třetí hromádky platí jednoduché pravidlo – pokud nevíte, kdy jste to koupili, nebudete to jíst. Projděte obaly a najděte data. Trvanlivé potraviny jako rýže, těstoviny nebo luštěniny přeskládejte tak, aby to, co má nejbližší datum, bylo vepředu. Nové nákupy dávejte vždy dozadu, ne dopředu. Tato jediná změna zabrání tomu, aby se staré zásoby propadly na dno a zůstaly tam roky.<br>
<br>
<br>
<br>
Sběr hub bez mykologa není hazard, pokud si osvojíte několik návyků, které snižují riziko na minimum. Základem je nikdy nesbírat houbu, kterou neumím bezpečně určit. Ne „myslím, že by to mohla být", ale „vím, že to je". U nejedlých a jedovatých druhů často stačí jeden malý rozdíl – barva rourkového ústí, prstenec na třeni, vůně, změna barvy po rozříznutí. Proto se vyplatí sbírat jen druhy, které si předem nastudujete z knihy nebo ověřeného atlasu a které si umíte popsat vlastními slovy.