Botník je druhá polovina problému. V úzké chodbě se nevejde klasická lavice s dvěma řadami. Řešením je úzká skříňka s hloubkou do třiceti centimetrů a dvířky, která se otevírají nahoru, nebo otočné police. Důležité je větrání: boty v uzavřené skříňce bez otvorů začnou plesnivět a chodba zapáchá. Nechte mezi dnem skříňky a podlahou mezeru alespoň dva centimetry a jednou za čas ji vytřete.<br>
<br>
<br>
<br>
Sušení a žehlení rozhoduje o tom, zda vydrží ro<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b11objects_signs004.jpg&dl=1" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Žloutnutí listů u pokojovek není nemoc. Je to signál, že něco v péči neodpovídá tomu, co rostlina potřebuje. Většina pěstitelů sáhne po hnojivu nebo postřiku, ale skutečná příčina bývá v květináči — v tom, jak a kdy zalévají. Než začnete cokoli kupovat, prohlédněte si substrát a kořeny.<br>
<br>
<br>
<br>
Úzká chodba nemá druhý dech. Buď funguje, nebo je to místo, kde se každý zasekne o ramínko a nikdo si nezuje boty. Rozdíl nedělá metráž, ale to, jestli věšák a botník sedí na míru prostoru, kterým denně procházíte. První dojem z bytu vzniká přesně tady, mezi dveřmi a prvním krokem do obývacího pokoje.<br>
<br>
<br>
<br>
Volný výběh po dvoře je pro slepice přirozený, ale bez dozoru je to pozvánka pro každého dravce. Kompromis funguje lépe: přes den volně, ale jen když jste v dosahu, a na noc vždy zavřít do pevného kurníku. Kurník musí mít podlahu, ne jen hlínu, a všechna okna a větrací otvory opatřené pletivem. Dveře zavírejte za soumraku, ne až v noci – kuna vyráží za šera a stačí jí pár minut. Pokud máte větší hejno, rozdělte výběh na dvě části a střídejte je, aby se pastvina nevyčerpala a slepice měly stále co hledat.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je dávat závěsy do aviváže. Aviváž obalí vlákna a látka ztratí schopnost padat. Místo toho použijte ocet – jedna lžíce do posledního máchání stačí. Další chybou je nechat závěsy viset na garnýži mokré příliš dlouho. Vznikne plíseň a zápach, který se už nevypere. Ubrusy zase lidé často skládají vlhké do skříně. Vždy musí být zcela suché, jinak chytnou plíseň a skvrny. Pokud ubrus nepoužíváte, skladujte ho volně, ne přeložený na ostré hrany. Přeložené hrany se časem prodřou.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Když voda stojí v podmisce,</span> kořeny se dusí Druhá častá chyba je nechávání vody v podmisce nebo v obalu. Většina pokojovek nesnáší trvalé přemokření. Kořeny potřebují kyslík a ve stojaté vodě začnou uhnívat. Uhnívající kořeny přestanou přijímat živiny, listy ztratí barvu a zežloutnou. Po zalití vylijte přebytek z podmisky nejpozději do půl hodiny. Pokud má květináč vnitřní obal, vyndejte ho a nechte vodu odkapat. Rostlina v květináči bez drenážních otvorů je riskantní — voda se drží u dna a škodí i při střídmé zálivce.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je zalévání podle kalendáře. Někdo dá rostlině sklenici vody každé pondělí, ať je léto, nebo zima. Jenže spotřeba vody závisí na teplotě, světle, velikosti květináče i na tom, jak rostlina roste. V zimě při krátkém dni a nižší teplotě potřebuje výrazně méně vody. Zalévejte tehdy, když vrchní vrstva substrátu proschne. Strčte prst dva až tři centimetry pod povrch. Pokud je tam vlhko, počkejte. U malých květináčů to zkontrolujte častěji, u velkých stačí jednou za několik dní.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Než cokoli koupíte, položte</span> na podlahu krabici ve velikosti budoucího botníku a na zeď nalepte papírovou šablonu věšáku. Projděte se chodbou s nákupní taškou. Pokud se vyhnete, máte vyhráno. Pokud ne, zmenšete hloubku, ne počet háčků. První dojem z bytu totiž nedělá barva stěny, ale to, jestli se ve dveřích otočíte bez toho, abyste něco shodili.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je lepší pevný výběh než volné pobíhán<br>
<br>
<br>
<br>
Žloutnutí může mít i jiné příčiny, ale u pokojovek platí, že voda je první podezřelý. Když listy žloutnou od spodních pater a jsou měkké, je to přemokření. Když žloutnou a jsou suché, hnědé na okrajích, jde spíš o nedostatek vody nebo suchý vzduch. Tvrdá voda z kohoutku zanechává v substrátu soli, které se projevují bílým povlakem a hnědými špičkami. Pokud je to možné, používejte vodu odstátou nebo dešťovou. Dešťová voda je měkká a rostlinám vyhovuje lépe.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je nakupovat podle fotky v katalogu. Vypadá to vzdušně, protože je místnost velká. Druhá chyba je dávat věšák přímo nad botník — mokré boty pak kape na kabáty. Nechte mezi nimi alespoň dvacet centimetrů nebo botník postavte stranou. Třetí chyba je přeplněný věšák: když visí šest kabátů na jednom metru, nikdo nic nenajde a všichni to vzdají a házejí věci na zem.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete cokoli měnit, udělejte jednu věc: vyndejte rostlinu z květináče a prohlédněte kořeny. Zdravé kořeny jsou světlé a pevné. Uhnívající jsou tmavé, mazlavé a zapáchají. Odstraňte je ostrými nůžkami, místo řezu nechte proschnout a přesazte do čerstvého substrátu. První dny po přesazení nezalévejte, jen lehce mlžte. Teprve pak nastavte režim, který odpovídá konkrétní rostlině. Každá pokojovka má jiné tempo — některé chtějí vlhko stále, jiné mají raději sucho. Sledujte listy, substrát a váhu květináče. To je spolehlivější než jakýkoli plán.