<span style="font-weight: bolder;">Zbytek šatníku tvoří</span> akcentní barvy. Vyberte si tři až čtyři, které se navzájem doplňují. Dobře funguje např. tmavě zelená, vínová, hořčičná a světle modrá. Důležité je, aby každá akcentní barva měla v šatníku alespoň dva kusy — tričko a svetr, košili a šátek. Jeden kus v zajímavé barvě se často nenosí, protože k němu není co přidat. Dva kusy už vytvoří kombinaci. Vyhněte se tomu, abyste měli od každé barvy jen jeden kus. To je nejčastější chyba.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyby se opakují. Lidé koušou do tvrdého pečiva, ořechů, mrkve nebo jablek v domnění, že „to vydrží". Nevydrží. Další chybou je zapomenout na mezizubní kartáčky a ústní vodu po každém jídle. Zbytky se drží právě kolem bracketů a vzniká zubní kaz, který rovnátka neřeší. A třetí častá chyba: jíst sladké tyčinky a sušenky, které se lepí na dráty. Pokud už sladké, tak ve formě, která se rozpustí, ne která se přilepí.<br>
<br>
<br>
<br>
Substrát míchejte podle typu rostliny. Univerzální zemina ze supermarketu bývá příliš rašelinová a po zalití se slehne. Zkuste ji prosvětlit perlitem nebo hrubým pískem v poměru přibližně tři díly zeminy na jeden díl kypřidla. Pro orchideje použijte kůru, pro sukulenty přidejte větší podíl písku a drobného štěrku. Rašelinu nahrazujte kokosovým vláknem, pokud chcete substrát, který déle vydrží strukturu.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá častá chyba je podcenit prostor pod kurníkem. Pokud kurník stojí na nízkých trámech, vzniká pod ním tmavý prostor, kam se dravec schová a odkud se podhrabává. Kurník se má postavit na pevný podstavec nebo na betonovou desku a všechny mezery utěsnit. Dvířka musí mít západku, kterou nezvedne ani kuna, ani mýval. Otevřená dvířka přes den jsou v pořádku, ale zavírat se mají vždy za soumraku, ne až po setmění.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvorepubliková kina v Praze nejsou jen místa, kde se promítaly filmy. Byla to architektonická laboratoř, ve které se spojoval koncept velkoměsta s každodenní zábavou. Když vejdete do dochovaného sálu, všimněte si především toho, jak je postavený prostor pro diváka: šikmá podlaha, úzký balkon, akustické panely na stěnách. To nejsou náhodné prvky, ale výsledek snahy o dokonalý zážitek i v době, kdy zvuk byl ještě mladý.<br>
<br>
<br>
<br>
Když vstoupíte do sálu, prohlédněte si strop a stěny. Prvorepubliková kina měla často dřevěné obložení, které sloužilo k pohlcování zvuku. Najdete-li na stěnách pravoúhlé výklenky, mohly v nich být umístěny reproduktory pro ozvučení. Podívejte se také na podlahu: původní parkety nebo teraco bývají opotřebené, ale jejich vzor prozradí, kudy se chodilo k sedadlům. Vyhněte se závěru, že vše, co je dnes vidět, je původní. Řada kin prošla v padesátých a sedmdesátých letech necitlivými úpravami, které změnily dispozice i materiály.<img src="https://burst.shopifycdn.com/photos/typewrite-says-quid-pro-quo.jpg?width=746&format=pjpg&exif=0&iptc=0" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">