Modrák versus hřib satan: co rozhodne, když houby sušíte

Než cokoli koupíte nebo připevníte, změřte si vzdálenost od okraje sprchové vaničky nebo dlaždicové plochy ke zdi a k nejbližšímu pevnému předmětu. Zjistěte také, jak daleko od rohu se otevírají dveře sprchového koutu. Typická chyba je koupit úzkou skříňku, která po instalaci blokuje dveře nebo znemožní otření podlahy. Minimální průchod, kterým se pohodlně projde dospělý člověk, je kolem šedesáti centimetrů. Pokud je prostor užší, raději volte řešení, které nezasahuje do podlahy.<br> <br> <br> <br> U každé houby si všímejte čtyř věcí: klobouku, lupenů nebo rourek, třeně a místa, kde roste. Klobouk zkoumejte zespodu – rourky, lupeny, případně lišty. Lupeny muchomůrky zelené jsou vždy bílé a kolem třeně mají prstenec, zatímco liška obecná má lišty sbíhající na třeň a žádný prstenec. Třeň vytáhněte celý i s bází, protože právě ukrytá pochva nebo prstenec bývají rozhodující. Když houbu vytrhnete, získáte i informaci, zda rostla na dřevě, v mechu, nebo v symbióze s konkrétním stromem.<br> <br> <br> <br> Klíčem je zbavit se přebytečné tekutiny. Nastrouhané brambory dejte do čisté utěrky nebo plátýnka a důkladně je vyždímejte. Nechte je chvíli odstát a vodu slijte znovu, dokud z hmoty neodtéká téměř nic. Teprve pak přidejte vejce, hladkou mouku, sůl, česnek a majoránku. Množství mouky držte na minimu – stačí jedna až dvě lžíce na střední dávku. Čím víc mouky přidáte, tím tvrdší a mastnější výsledek získáte.<br> <br> <br> <br> Základní pravidlo zní: každá police vyšší než zhruba 60 centimetrů musí být připevněná ke zdi. Nezáleží na tom, jak je těžká nebo stabilní. I masivní regál se dá převrátit pákou dětského těla. Kotvení proveďte do nosné zdi, ne do sádrokartonové příčky, pokud to jde. U sádrokartonu použijte speciální hmoždinky určené pro tento typ stěny, jinak spoj povolí při prvním zatížení.<br> <br> <br> <br> Nábytek na míru versus hotové kusy na kolečká<br> <br> <br> <br> Satan se nesuší ani v malém množství. Sušením se koncentrují látky, které dráždí trávicí trakt, a i malý kousek v mixu jiných hub udělá neplechu. Typická chyba je, že lidé suší houby podle barvy klobouku a ne podle rourkek. Satan má klobouk světlý, našedlý, často s růžovým nádechem, a to svádí k domněnce, že jde o mladý modrák. Modrák má klobouk tmavě hnědý až černohnědý, sametový, a rourky výrazně žluté až oranžové. Kdo si při sušení plete tyto dva znaky, riskuje vážné potíže.<br> <br> <br> <br> Záměna modráka a satana se nejčastěji stane ve chvíli, kdy houbař spěchá a hodnotí jen to, že houba „modrá". Modrání samo o sobě není znak bezpečnosti. Rozhoduje kombinace rourkek, třeně, místa růstu a vůně. Kdo si není jistý, ať houbu nechá v lese. Při vaření i sušení platí, že jedna nejistá houba může zkazit celé jídlo nebo celou dávku sušených hub. Raději o houbu méně než o jeden omyl víc.<br> <br> <br> <br> Častou chybou je kotvení pouze do zadního panelu, který bývá tenký a při pádu se vytrhne. Další chybou je použití běžných hmoždinek do měkkých tvárnic – ty se v tahu protočí a uvolní. Pokud si nejste jistí typem zdi, vyzkoušejte vrut zatížit rukou ještě před tím, než do police dáte cokoli těžkého. Když drží, můžete pokračovat. Když se vlní, vyměňte hmoždinku za delší a širší.<br> <br> <br> <br> Jak kotvení provést, aby opravdu drželo Vyberte úchytky nebo úhelníky, které odpovídají hmotnosti nábytku. Do zdi vyvrtejte otvor o průměru shodném s hmoždinkou, nikdy menší. Hmoždinku zatlučte tak, aby byla zarovnaná se stěnou. Vrut musí projít skrz konstrukci police a pevně se utáhnout. Pokud police stojí na nožičkách, ukotvěte ji v horní části zadní strany – tam působí největší páka. U otevřených regálů přidejte úchytky dvě, jednu nahoru a jednu dolů, aby se nábytek nekroutil do stran.<br> <br> <br> <br> Při vaření je zásadní, že modrák se musí nejdřív krátce povařit a vodu slít. Modrání zmizí, houba získá pevnou strukturu a teprve pak se dá dusit nebo smažit. Satan se tepelně nezpracovává nikdy. Nejde o to, že by po uvaření přestal být jedovatý – zůstává nebezpečný i po dlouhém varu. Pokud si nejste jistí, zda držíte modráka, a ne satana, houbu vyhoďte. Záměna se netýká jen barvy, ale i místa růstu. Modrák roste hojně v jehličnatých i listnatých lesích od června do října, satan dává přednost teplým vápencovým půdám pod duby a buky a je mnohem vzácnější.<br> <br> <br> <br> Pokud si na kotvení netroufáte, pozvěte někoho, kdo se v tom vyzná. Ušetřená hodina práce není nic proti úrazu hlavy. Až budete hotoví, zkuste do police zatlačit celou vahou. Když se ani nehne, udělali jste to správně. Když se pohne, ještě jednou zkontrolujte všechny spoje a dotáhněte je.<br> <br> <br> <br> Modrák a hřib satan patří mezi houby, které při manipulaci nápadně modrají, a právě proto dochází k záměnám. Modrák (Boletus erythropus, dnes ozna56ovaný i jako hřib nachový) má modrající třeň i rourky, kdežto hřib satan (Rubroboletus satanas) modrá jen slabě a pomalu, zato má bílý až našedlý klobouk a tlustý, břichatý třeň s výraznou červenou sítí. Rozdíl, který rozhoduje nejvíc, je barva rourkovitého ústrojí a chuť dužniny. U modráka jsou rourky nejdřív žluté, pak oranžové až červené, u satana zůstávají žluté s červeným nádechem a nejsou tak husté. Dužnina modráka je po rozkrojení příjemně nakyslá, satan má chuť mdlou, až mírně nepříjemnou.