Vyndejte stélky a šněrování. Stélky nasáknou nejvíc vody a když zůstanou uvnitř, drží vlhko u vnitřní stěny boty. Šněrování povolte nebo úplně vytáhněte, aby se jazyk co nejvíc otevřel a vzduch mohl proudit dovnitř. Pokud jsou tenisky opravdu mokré, vypláchněte je studenou vodou od bláta a přebytečnou vodu jemně vymačkejte ručníkem. Nikdy neždímejte botu jako hadr, tím zlomíte mezipodešev a zdeformujete svršek.<br>
<br>
<br>
<br>
Zrcadlo musí odrážet světlo, ne ze<br>
<br>
<br>
<br>
Děti ve školní družině vydrží sedět u stolních her nebo u kreslení jen omezenou dobu. Jakmile začnou vrtět nohama, pokřikovat a běhat po místnosti, je zbytečné zvyšovat hlas. Mnohem účinnější je nabídnout jim pohyb, který má jasná pravidla a přitom vypadá jako hra, ne jako tělocvik. Netradiční pohybové hry fungují nejlépe ve chvíli, kdy jsou děti unavené z vyučování, ale ještě nejsou připravené na klidový režim.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč se vyplatí sušit boty v přirozené poloze Tenisky postavte na bok nebo je položte naplocho na suchý ručník, který vsákne odkapávající vodu. Do vnitřku vložte zmačkaný bílý novinový papír nebo suchou bavlněnou látku. Papír měňte každé dvě až tři hodiny, dokud nepřestane vlhnout. Novinový papír pomáhá držet tvar a zároveň odvádí vlhkost ven. Nepoužívejte barevný tisk, může pustit barvu na bílý svršek. Pokud máte po ruce dřevěné nebo plastové napínáky, vložte je, ale jen volně, aby bota nebyla napnutá na maximum.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Před montáží zkontroluj rovinu krokví a latí. Sádrokarton vyžaduje rovný podklad, jinak se desky kroutí a šrouby vytrhávají. Přeměř rozteče a doplň chybějící latě. Zkontroluj také, jestli něco nebrání budoucímu přístupu k technologiím – například k ventilaci nebo k reviznímu místu. Typická chyba je zakreslit si rozvody jen do hlavy. Bez schématu a fotek pak při další rekonstrukci vrtáš do kabelu.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je vždy průzkum. Než se sáhne na omítku, je potřeba zjistit, co je pod ní. Původní vrstvy často drží pohromadě víc, než se zdá, a jejich odstranění může odhalit statické problémy. Druhým krokem je měření. Funkcionalismus stojí na modulech a osách. Zaznamenejte si rozměry oken, dveří, parapetů a světlé výšky. Tato čísla pak používejte jako mantinely pro všechny nové prvky.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Pro první výstup na umělé</span> stěně nepotřebujete agresivní botu s ostrým zahnutím. Stačí neutrální tvar, který drží rovnou nohu a dobře se v něm stojí. Důležitější než značka je tvar, který odpovídá vaší noze. Vyzkoušejte v obchodě více párů, projděte se v nich, postavte se na špičky a na paty. Když bota sedí, poznáte to podle toho, že na ni po pár minutách přestanete myslet.<br>
<br>
<br>
<br>
Po úplném uschnutí vraťte stélky a šňůrky, ale jen pokud jsou také suché. Vlhká stélka je nejčastější důvod, proč boty po pár dnech zapáchají. Pokud tenisky neschnou ani po dvou dnech, zkontrolujte, jestli není problém v podrážce nebo ve vnitřní vložce. Někdy pomůže botu otevřít a nechat ji přes noc u otevřeného okna. Trpělivost je tady důležitější než jakýkoli urychlovač. Když dodržíte těchto pět zásad, tenisky si udrží tvar, barvu i pevnost na další sezónu.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba začátečníka je koupit si příliš těsné boty s tím, že „se vytáhnou". Některé materiály se opravdu mírně poddají, ale jen o pár milimetrů. Pokud vás bota bolí už při stání, při lezení to bude horší. Druhá častá chyba je koupit si příliš volné boty, ve kterých noha jezdí. V takové botě nemáte cit v hraně a na malých stupíncích vám noha uklouzne.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat, že bota sedí, ještě než na ni šlápnete Lezecká bota má být těsná, ale ne bolestivá. Prsty se mají dotýkat špičky, případně být mírně pokrčené, ale nesmí se kroutit do klubíčka. Pata musí sedět napevno – když stojíte na špičce, nesmí se zvedat ani klouzat. Pokud při zkoušení cítíte tlak na kloubech prstů nebo vás tlačí do klenby, bota je špatná. Vezměte si na zkoušení tenké ponožky nebo žádné, protože v lezeckých botách se ponožky nenosí.<br>
<br>
<br>
<br>
Základ je změřit si nohu večer, kdy je noha přirozeně největší. Postavte se na papír, obkreslete chodidlo a změřte vzdálenost od paty po špičku u obou nohou. Většinou se liší o několik milimetrů a boty se kupují podle té delší. K šířce chodidla si všimněte, jestli máte plochou klenbu nebo vysoký nárt – to ovlivní, jaký střih boty vám nebude tlačit.<br>
<br>
<br>
<br>
První návštěva umělé stěny obvykle vypadá tak, že si půjčíte boty z půjčovny a po hodině máte otlačené prsty i paty. Není to náhoda. Půjčené boty prošly desítkami nohou, mají vymačkanou patu a často nesedí v šířce. Pokud se rozhodujete, jestli si pořídit vlastní pár, vězte, že špatná volba velikosti nebo tvaru vás od lezení odradí rychleji než cokoli jiného.