Látku vysávejte jednou týdně nástavcem na čalounění, ne kartáčem na podlahu. Prach se usazuje v tkanině a při každém pohybu se uvolňuje do vzduchu. Skvrny řešte okamžitě, dokud nezaschnou — čím déle čekáte, tím větší je riziko, že zůstane mapa. Nikdy nepoužívejte univerzální čisticí prostředky s bělidlem, pokud výrobce látky neurčí jinak. U textilních čalounění stačí vlažná voda s kapkou prostředku na jemné prádlo a čistý hadr. U koženky nebo ekokůže používejte vlhký hadr a vysušte dosucha, jinak se na povrchu usadí vodní kámen.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si všímat na klobouku, lupenech a tře<br>
<br>
<br>
<br>
Další pastí je udělení červené karty za situaci, která si ji nezaslouží, jen proto, že rozhodčí chce mít klid. Červená se nedává jako výchovný prostředek pro ostatní. Uděluje se za vážné nesportovní chování, hrubou hru nebo za druhou žlutou. Pokud hráč protestuje, ale nepřekročí hranici, stačí ho slovně usměrnit a případně mu ukázat žlutou. Jakmile ale sáhnete po červené, musíte být schopni v zápise přesně popsat, co se stalo. Neostrá formulace typu „nesportovní chování" vám v odvolání nepomůže.<br>
<br>
<br>
<br>
Ostření a expozice rozhodují o všem Autofokus na Měsíc často selže, zvlášť na noční obloze. Přepněte na manuální ostření a na displeji přibližte okraj měsíčního disku. Zaostřete na přechod mezi světlem a stínem, kde jsou krátery nejzřetelnější. Expozici nastavte ručně: začněte na čase 1/125 s, cloně f/8 a citlivosti ISO 100. Pokud je snímek tmavý, prodlužte čas, pokud přesvětlený, zkraťte ho. Nepoužívejte automatické měření, to se nechá zmást černou oblohou.<br>
<br>
<br>
<br>
Nákupní seznam sestavujte až po kontrole spíže a lednice. Sepište si, co skutečně chybí, a držte se toho. Nekupujte do zásoby jen proto, že je něco v akci, pokud to nestihnete spotřebovat. U čerstvých potravin nakupujte menší množství a častěji. Zbytky vařených jídel zmrazujte v porcích, které do týdne spotřebujete. Označte je datem a obsahem. Pravidelná kontrola a pořádek vás naučí odhadnout, kolik toho opravdu sníte. Výsledkem není jen ušetřené jídlo, ale i méně času stráveného hledáním a méně výmluv, proč něco vyhodit.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je stativ. I krátká ohnisková vzdálenost potřebuje pevnou oporu, protože Měsíc se během expozice posouvá. Vypněte stabilizaci obrazu, pokud ji objektiv má, a použijte samospoušť nebo dálkovou spoušť. Zrcadlovky nastavte na režim Live View a před exponováním zvedněte zrcátko, jinak vznikne mikrozákmit. Kompakt bez manuálního režimu spolehlivě nezvládnete, potřebujete možnost nastavit čas, clonu a citlivost ručně.<br>
<br>
<br>
<br>
Geotermální energie se na Islandu nevyužívá jen na topení a elektřinu. Teplo ze země slouží k vytápění skleníků, kde se pěstuje zelenina i tropické ovoce. Horká voda se používá v bazénech, v prádelních provozech, k sušení ryb a k tavení sněhu na chodnících. Skleníky u Hveragerdi a na jihu ostrova ukazují, že i v chladném podnebí lze pěstovat plodiny, pokud je teplo spolehlivé a levné.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: zapomenutý stabilizátor, příliš dlouhý čas, automatické ostření a focení za úplňku. Další častá chyba je focení přes okno. Sklo přidá odlesky a rozostří obraz. Foťte venku, ideálně v době, kdy Měsíc není nízko nad obzorem, protože tam ho vzduch rozvlní. Pokud chcete větší detail, vyfoťte více snímků s různou expozicí a složte je. I bez skládání ale platí: trpělivost a ruční nastavení porazí drahou techniku.<br>
<br>
<br>
<br>
Velký rozdíl udělá ohnisková vzdálenost. Čím delší, tím větší detail, ale také větší nároky na stativ a přesnost. Teleobjektiv 200 mm ukáže jen základní tvary, 400 mm a více už rozliší větší krátery a moře. Pomoci může telekonvertor, ale sníží světelnost a může zhoršit ostrost. Fotografujte v době, kdy Měsíc není v úplňku. Právě kolem první a poslední čtvrti vrhá světlo na povrch šikmo a krátery jsou plastické. Úplněk je na detaily nejchudší.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak se z horké vody stane elektřina Pro výrobu elektřiny je potřeba pára o vyšší teplotě, obvykle nad 150 stupňů Celsia. Vrt se vyvede do separátoru, kde se oddělí pára od slané vody. Pára roztáčí turbínu a generátor, zbytek tepla se použije k ohřevu vody pro město. Slaná voda se nesmí vypouštět do přírody, protože obsahuje minerály a plyny. Vrací se do vrtů nebo se po úpravě použije dál. Kdo tuto část přeskočí, dostane pokuty a poškodí okolí.<br>
<br>
<br>
<br>
Využití začíná u vrtu, ne u elektrárny. Pro vytápění domů stačí vrty hluboké několik set metrů, které čerpají horkou vodu o teplotě kolem 60 až 90 stupňů Celsia. Voda se vede izolovaným potrubím do distribuční sítě, přes výměníky předá teplo do topení a ohřevu vody. Ochlazená voda se vrací zpět do podzemí, aby se tlak v ložisku nevyčerpal. Právě návrat vody je nejčastější chyba, kterou provozovatelé podceňují.