Kam s barvami a pastelkami, aby dětský pokoj zůstal v pořádku

Na co si dát pozor: příliš mnoho úložných prostor, které nikdo nevyužívá, a naopak málo zásuvek a prodlužovaček. Teenager bude nabíjet telefon, notebook, sluchátka i reproduktor. Umístěte zásuvky tak, aby nevedly kabely přes podlahu, kde se o ně dá zakopnout. Světlo by mělo být kombinované – centrální stropní pro úklid, stojací pro čtení a malé noční pro večerní klid. Vyhněte se ale blikajícím a příliš barevným světlům, která ruší spánek.<br> <br> <br> <br> <img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b11light_fx019.jpg&dl=1" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Praktické je také využít prostor pod postelí. Úložné bedny na kolečkách nebo ploché plastové boxy s víkem sem přesně pasují a dítě si je může samo vytáhnout. Pozor na výšku – pokud je postel nízko, box se nevejde a budete ho muset vrátit. Před nákupem změřte nejen výšku od podlahy k roštu, ale i prostor mezi nohami postele. Některé postele mají uprostřed příčku, která brání vložení delšího boxu.<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: bolder;">Nejčastější chybou je</span> připevnění pouze do sádrokartonu bez kotvy nebo spojení s pohyblivou částí nábytku, například s dvířky. Další chyba je příliš dlouhý vrut, který projde skrz desku a vytvoří ostrý hrot uvnitř nábytku. Někteří lidé také vynechávají kontrolu po instalaci a spoj se časem uvolní. Pokud má nábytek nožičky nebo je na kolečkách, zajistěte je proti posunu ještě před samotným připevněním.<br> <br> <br> <br> Podlahu nejdřív odmastěte a vysajte. Prach a zbytky čisticích prostředků snižují tření a podložka pak klouže po parketách i po dlažbě. Podložku rozložte na rovnou plochu a nechte ji den odležet, aby se srovnala z role. Teprve potom ji položte na zem a přetáhněte přes ni koberec. Koberec rovnejte od středu k okrajům, ne naopak. Pokud se podložka v rozích zvedá, přitlačte ji těžšími předměty na několik hodin, případně použijte oboustrannou lepicí pásku určenou pro textilní podlahy.<br> <br> <br> <br> Praktický postup je jednoduchý. Vyberte jednu stěnu jako hlavní, obvykle tu, kterou dítě vidí z postele, a na ni dejte výraznější tapetu. Zbývající stěny nechte v klidném světlém odstínu, který ladí se základem tapety. Rohy a přechody mezi stěnami řešte barevně, ne vzorem – oko pak vnímá místnost jako celek. Před lepením si nalepte zkušební pruh na zeď a prohlédněte si ho ráno, v poledne a večer při umělém světle. Tapeta, která vypadá dobře v obchodě, může doma působit úplně jinak.<br> <br> <br> <br> Pracovní plocha by měla být stabilní a snadno omyvatelná. Ubrus nebo voskovaná látka pod místem tvoření vám ušetří hodiny škrábání akrylu ze stolu. Světlo musí dopadat zleva u praváka a zprava u leváka, jinak si dítě při kreslení stíní rukou. Pokud je to možné, umístěte stůl tak, aby dítě nevidělo do oken přímo, ale mělo světlo rozptýlené.<br> <br> <br> <br> Barva rozhoduje víc než vzor. Světlé teplé odstíny – písková, světle meruňková, bledá zelená – stěnu posouvají dozadu a místnost prosvětlují i při zatažených závěsech. Tmavé syté barvy stěnu přitahují blíž a v dětském pokoji působí těžce, zvlášť na malé ploše. Studené šedé a modré odstíny v severně orientovaném pokoji zesílí pocit chladu, i když je vytápění v pořádku. Pokud dítě tráví v pokoji hodně času učení, volte neutrální základ a barevný akcent nechte na jednu stěnu nebo na doplňky.<br> <br> <br> <br> Nezapomeňte na nábytek a výhled. Tapeta za skříní nebo za policemi nemá smysl, zato stěna, kterou dítě vidí při usínání, ovlivní atmosféru každý večer. Pokud pokoj slouží i jako herna, držte vzor v klidnější části a hravé prvky nechte na doplňcích, které se dají vyměnit. Tím zůstane optický prostor čitelný a pokoj se nemusí předělávat při každé změně zájmů.<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: 600;">Výtvarné potřeby se v</span> dětském pokoji hromadí rychleji než cokoli jiného. Pastelky, fixy, vodovky, štětce, papíry, modelína, lepidlo, nůžky a k tomu hromada výkresů, které dítě nechce vyhodit. Pokud pro to všechno není vyhrazené konkrétní místo, během několika týdnů se tvořivé potřeby rozlezou po celém pokoji a dítě přestane tvořit, protože nemá po ruce to, co potřebuje. Řešení není v koupi dalších krabic, ale v promyšleném uspořádání, které zvládne obsluhovat samo dítě.<br> <br> <br> <br> Jak vzor mění hloubku a šířku místnosti Svislé pruhy natahují stěnu do výšky, ale zužují prostor. V úzkém pokoji je to past, která z místnosti udělá chodbu. Vodorovné pruhy naopak stěnu rozšiřují, ale ubírají výšku – v podkrovním pokoji s nízkým stropem vypadá strop ještě níž. Drobný opakující se vzor stěnu opticky vzdaluje, velký výrazný motiv ji přibližuje. Pokud chcete pokoj opticky zvětšit, lepte drobný vzor nebo jemnou strukturu na stěnu, na kterou se díváte při vstupu, a velký motiv nechte na stěnu, kterou vidíte jen zboku.<br> <br> <br> <br> Ukliďte jednou týdně společně s dítětem, ne za něj. Projděte kelímky, vyhoďte zlomené pastelky a zaschlé fixy, doplňte papír. Tato krátká rutina udrží systém funkční a naučí dítě, že úklid je součást tvoření, ne trest. Místo, které funguje, není to nejhezčí, ale to, kde dítě najde pastelku do deseti vteřin a ví, kam ji vrátí.