Pevná postel, nebo válenda? Rozhoduje úložný prostor

Než podložku koupíte, změřte koberec i podlahu. Podložka má být o 2–5 cm menší než koberec, aby nikde nevyčnívala. Pokud by přesahovala, bude se ohýbat a dítě o ni bude zakopávat. U nepravidelných tvarů, jako jsou kruhové koberce nebo běhouny, se podložka stříhá nůžkami podle šablony z papíru. Papír položte na rub koberce, obkreslete obrys a podle něj odstřihněte podložku. Tvar pak sedí přesně a nemusíte nic dorovnávat.<br> <br> <br> <br> Rozhodující je výška. Zástěna, která končí pod úrovní matrace, neoddělí téměř nic – slyšíte každé převracení a světlo z druhé strany postele jde přímo do očí. Pokud chcete skutečné soukromí, potřebujete panel vysoký alespoň do úrovně hlavy sedícího dítěte, tedy zhruba 120 až 140 cm od podlahy. Nižší varianta má smysl jen tehdy, když jde hlavně o vizuální předěl, ne o hluk a světlo.<br> <br> <br> <br> Kam umístit regál, aby nespa<br> <br> <br> <br> Poslední pravidlo: každá věc musí mít své místo, jinak se do týdne vrátí na postel. Jednou za semestr projděte všechny úložné prostory a vyhoďte, co jste nepoužili. Malý pokoj není problém prostoru, ale rozhodování. Když do něj pustíte jen to, co skutečně používáte, vejde se do něj i to, co jste považovali za nemožné.<br> <br> <br> <br> Válenda do dětského pokoje řeší dvě věci najednou: šetří podlahovou plochu a nabízí místo pro spaní i pro hraní. Jenže právě proto se u ní dělá nejvíc chyb. Rozdíl mezi válendou, která vydrží roky, a takovou, která se po pár měsících rozvrže, je většinou v konstrukci a ve způsobu, jakým ji do pokoje osadíte.<br> <br> <br> <br> Typická chyba je koupit matraci „do zásoby" na několik let. Dítě vyroste dřív, než si myslíte, a příliš velká matrace se do postele nevejde. Stejně tak se nevyplatí kupovat matraci z druhé ruky. Neznáte její historii, může být proležená nebo znečištěná. U nové matrace dejte pozor na zápach – pokud po rozbalení intenzivně páchne chemií, nechte ji několik dní vyvětrat. Když vůně nezmizí, raději ji vyměňte.