Na závěr: domek ani stan nejsou problémem samy o sobě. Problém vzniká, když nemají pevné místo a pravidla. Změřte prostor, postavte je ke zdi, omezte počet hraček uvnitř a určete hranici. Pokud to uděláte, získáte herní kout, který v malém bytě nepřekáží – a co víc, dítě ho bude používat častěji, protože bude mít jasno, kde si hrát.<br>
<br>
<br>
<br>
Zásadní rozdíl mezi dětským a teenagerským pokojem je v tom, k čemu slouží. Dítě si hraje, teenager studuje, odpočívá, přijímá návštěvy a potřebuje soukromí. To znamená, že potřebuje místo na učení se skutečným stolem a židlí, ne dětským psacím pultíkem. Potřebuje úložný prostor, který zvládne udržovat sám, a potřebuje možnost zavřít dveře a být sám. Pokud pokoj nemá místo na knihy, notebook a školní pomůcky, bude teenager studovat v kuchyni a pokoj zůstane jen skladištěm.<br>
<br>
<br>
<br>
Výběr matrace pro dítě, které roste, není otázkou estetiky ani toho, co zrovna visí v reklamě. Mezi třetím a patnáctým rokem se tělo mění každých pár měsíců a matrace, která byla ideální ve školce, může být za dva roky tvrdá nebo měkká. Základní pravidlo zní: matrace musí podpírat tam, kde je potřeba, a ustoupit tam, kde to nevadí. To se pozná podle tuhosti jádra, ne podle potahu.<br>
<br>
<br>
<br>
Barevnost a dekorace řešte společně. Nutit teenagera do růžové nebo modré podle pohlaví je přežitek. Nechte ho vybrat jednu neutrální barvu na stěny a jednu výraznou na doplňky. Plakáty a fotky patří na nástěnku nebo do rámečků, ne lepené přímo na zeď. Pokud si chce malovat sám, stanovte jasná pravidla a společně připravte prostor. Když se do úpravy zapojí, bude si pokoje víc vážit a udržovat v něm pořádek.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Zaměřte se na to, co dítě</span> skutečně používá. Projděte spolu jeho současný pokoj a označte tři věci, které ho štvou, a tři, které má rád. Typická chyba rodičů je, že plánují podle svého vkusu a podle toho, co vypadá dobře na fotkách. Dítě pak v pokoji bydlí, ale necítí se v něm doma. Další častá chyba je slibovat, že si vybere cokoli, a pak jeho volbu potichu zamítnout. Pokud má něco rozhodnout, musí to být v mezích, které předem řeknete: barvu stěny ano, bourání příčky ne.<br>
<br>
<br>
<br>
Stůl na kreslení by měl mít snadno omyvatelný povrch a dostatek světla. Pokud je to možné, umístěte ho blízko okna, ale ne přímo na přímé slunce, které oslňuje. Židle má být stabilní a výškově odpovídat dítěti, aby při práci sedělo rovně. Pod stůl položte snadno omyvatelnou podložku nebo starý ubrus, který ochrání podlahu. Do blízkosti stolu patří i odpadkový koš na papírové zbytky, aby se drobky a odstřižky nehromadily na zemi. Všechny nádoby na potřeby mějte označené obrázkem nebo slovem, podle toho, co dítě lépe rozpozná.