Motiv na zdi působí jen tehdy, když sedí s proporcemi pokoje. Velký obrázek nad postelí nebo na stěně proti dveřím funguje lépe než drobné prvky rozeseté po celé místnosti. Změřte šířku a výšku stěny, odečtěte nábytek a zvolte jedno hlavní místo. U opakujících se vzorů spočítejte, kolik pruhů se vejde vedle sebe, ať vzor nekončí uprostřed. Fixem nebo křídou si na zdi udělejte lehké značky – po nalepení už je neopravíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba: malování za vlhka a při otevřeném okně do průvanu. Barva pak zasychá nerovnoměrně, na stěně zůstanou přechody a v rozích se sloupne. Druhá častá chyba je příliš mnoho odstínů v jedné místnosti. Dítě vydrží jeden výrazný akcent, ne pět. Pokud chcete motivy, použijte šablonu na jedné stěně a zbytek nechte jednobarevný. Ušetříte barvu i nervy při dalším malování.<br>
<br>
<br>
<br>
Zrcadlo funguje nejlépe na stěně naproti oknu. Odrazí denní světlo hlouběji do místnosti a tmavý kout se rozzáří. Naopak zrcadlo proti dveřím nebo proti posteli může působit rušivě a v noci děti budit odrazy. Pokud je v pokoji jen jedno okno, dejte zrcadlo na protilehlou stěnu, ne na boční. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu v malé místnosti svádí, ale často působí těžce. Lepší je širší zrcadlo v pásu nad nízkým nábytkem – opticky rozšíří stěnu a přitom zůstane v bezpečné výšce.<br>
<br>
<br>
<br>
4. Matrace a úložný prostor. Tenká matrace do rozkládacího gauče se po pár nocích slisuje. Pro hosta, který přijede na týden, se vyplatí matrace o tloušťce 12–15 cm s vyšší nosností. Úložný prostor pod lůžkem je užitečný, ale nesmí být na úkor pevnosti dna. Vyhněte se řešení, kde se ukládáním věcí do úložného prostoru zkracuje životnost roštu. Typická chyba je kupovat lůžko podle šířky v akci a pak zjistit, že se do pokoje po rozložení nevejde.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je snaha vyplnit každý centimetr stěny policemi. Rodiče koupí vysokou knihovnu, aby měli kam dát knížky a hračky, a pak se diví, že je v pokoji tma. Přitom stačí knihovnu otočit o 90 stupňů a postavit ji kolmo ke stěně s oknem. Nebo ji nahradit dvěma nízkými policemi vedle sebe. Další častá chyba je tmavý nábytek. I nízká černá nebo tmavě hnědá skříňka pohltí světlo, místo aby ho odrážela. Světlé dřevo, bílá a pastelové odstíny fungují nesrovnatelně lépe.<br>
<br>
<br>
<br>
U dospívajících se nároky mění podle toho, jak spí. Kdo spí na boku, potřebuje vyšší a pevnější polštář, kdo na zádech, tenčí a měkčí. Kdo spí na břiše – což se nedoporučuje, ale řada teenagerů to dělá – by měl mít polštář co nejnižší, případně žádný, aby hlava nebyla vytočená do strany. Všímejte si také materiálu. Pro alergiky je vhodné pratelné vlákno nebo pěna, kterou lze omýt. Peří a prachové výplně bývají problém. A pozor na vlhkost: polštář, který se nedá prát, se během měsíců stane zdrojem roztočů a plísní, i když vypadá čistě.<br>
<br>
<br>
<br>
Podle čeho poznat, že polštář už nevyhovuje Kolem druhého až třetího roku přichází období, kdy dítě dostane svůj první skutečný polštář. Měl by být nízký, zhruba tři až pět centimetrů vysoký, a dostatečně široký, aby se hlava při otáčení nezvedala z okraje. Dobře se osvědčuje výplň, která drží tvar, ale zároveň se dá zmáčknout – paměťová pěna nebo kvalitní duté vlákno. Vyhněte se příliš nadýchaným peřinovým polštářům, do kterých se hlava „propadá" a krk zůstává v nepřirozeném předklonu. Typická chyba rodičů je koupit polštář „do zásoby" s tím, že do něj dítě doroste. Dítě do něj nedoroste, jen v něm bude několik let špatně spát.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední věc, kterou rodiče často podceňují, je výměna. Dětský polštář není na celý život. U malých dětí se doporučuje měnit ho zhruba každý rok až dva, u starších podle opotřebení, obvykle po dvou až třech letech. Poznáte to tak, že polštář ztratí tvar, zůstane po zmáčknutí pomačkaný, nebo se v něm vytvoří hrudky. Nekupujte náhradní polštář podle obalu, ale podle toho, jak dítě skutečně spí a jak je staré. Když váháte, vezměte dítě do prodejny a nechte ho na vzorku lehnout. Pět minut zkoušení řekne víc než hodina čtení parametrů.<br>
<br>
<br>
<br>
Ve školním věku, tedy zhruba od šesti do dvanácti let, se výška polštáře pohybuje mezi šesti a osmi centimetry. V tomto období už dítě tráví ve škole hodně času sezením, a pokud sedí u počítače nebo s mobilem, krční páteř dostává zabrat i přes den. Noční poloha je pak kompenzace. Doporučuje se polštář, který podpírá přirozené zakřivení krku, ne jen hlavu. Můžete to poznat jednoduše: když si dítě lehne na bok, měla by být osa hlavy a páteře v jedné rovině. Když se brada tlačí dolů k hrudníku nebo hlava naopak padá dozadu, polštář nefunguje.<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">